1. Pod tíhou pyramid (cca 2700 před Kristem)
Architekt a vezír Imhotep vybudoval první pyramidu. Šlo o nábožensky zdůvodněný projekt veřejných prací, na němž o století později závisela až čtvrtina staroegyptské populace. Velkorysé stavby zprvu upevnily stát, posléze ale rozvrátily ekonomiku.
2. Rozhazováním k prosperitě (331 před Kristem)
Proslulý vojevůdce Alexandr Veliký a jeho pokladník Harpalos uvolnil do oběhu drahé kovy z pokladu poraženého perského krále. Očekával oživení obchodu. Ražba nivých mincí ale způsobila rychlý růst cen, který přispěl k rozpadu Alexandrovy říše.
3. Každý syn jako otec (rok 332)
Římský císař Konstantin (který zavedl křesťanství) svými edikty dědičně připoutal rolníky, řemeslníky i městské úředníky ke svým profesím. Syn měl v zásadě dělat to samé a na stejném místě jako jeho otec. Císař očekával vyšší daňové příjmy, opatření místo toho vedla k umrtvení sociální mobility a tím k úpadku ekonomiky.
4. Křesťané proti bankéřům (rok 789)
Na koncilu v Cáchách katolická církev vydala v říši Karla Velikého zákaz lichvy, kdy „je žádáno více, než bylo dáno“, což poškodilo obchod. Podle nařízení papeže Alexandra III. z roku 1179 se usvědčení lichváři nesměli křesťansky pohřbít. V Itálii nařízení nerespektovali, jinde ve středověké Evropě se finančnictví stalo doménou Židů.
5. Bohatý stát, chudí lidé (1302)
Francouzský král Filip Sličný se svými ministry Guillaume de Nogaretem a Enguerrandem de Marignym, zastánci centralizovaného státu, začal zavádět nové daně, což se stalo vzorem pro celou západní Evropu. Peníze potřeboval na dvůr a na své války, obyvatelstvo zchudlo a podléhalo podvýživě a epidemiím.
6. Začátek čínské izolace (1424)
Konzervativní konfuciánští učenci nepřející obchodu přiměli čínského císaře Chuang-si k zákazu námořních výprav, což znamenalo konec největší flotily tehdejšího světa. Čína se propadla do čtyřsetleté izolace, která postihla celou ekonomiku.
7. Prokletí zlata Inků (1532)
Španělská honba za zlatem a stříbrem v Peru a Mexiku, nepřinesla upevnění ekonomiky, ale cenovou revoluci. Pádivá inflace se z Madridu přelila do celé Evropy. Hospodářskou politiku tehdejší supervelmoci navíc ovlivňoval dominikán Domingo de Soto, který tvrdil, že „fixní cena je vždy lepší než tržní a měl by ji v ideálním případě stanovovat stát“.
8. Dědictví sultánova zákoníku (1683)
Neúspěšné obléhání Vídně ukázalo zaostávání Turecka. Jeho hospodářství podlomil náboženský a státní dirigismus a nedůvěra k novinkám i podnikání. Přispěl k tomu zprvu moderní, ale rigidní zákoník Sulejmana I. Ten podle doporučení Velkého muftího Mehmeda Ebussuuda kladl důraz na soulad se zásadami islámu.
9. Zprofanování papírových peněz (1720)
Pád banky a akciových společností pro obchod se zámořím založených ve Francii skotským dobrodruhem a finančníkem Johnem Lawem. Krach sice o něco snížil státní dluh, ale vyvolal nedůvěru k papírovým penězům a zastavil nezbytné hospodářské reformy.
10. Cla železného kancléře (1879)
Německý kancléř Otto von Bismarck v souladu s teoriemi ekonomů „německé historické školy“, následovníků Friedricha Lista, zavedl přísná zemědělská a průmyslová cla. Podobně postupovali i v USA. Celosvětový ústup od politiky svobodného obchodu vystupňoval napětí a stal se jednou z příčin 1. světové války.
- Jak velký podíl měli ekonomové na Velké hospodářské krizi... a na té poslední?
- Jaké další ekonomické omyly v historii vedly k válkám?
- A nepohybuje se náhodou svět jen ve velkých ekonomických cyklech, v nichž má pochybení jednoho ekonoma jen pramalý vliv?
Odpovědi na tyto otázky, společně s dalšími příklady ekonomických pohrom z historie lidstva, najdete v novém čísle týdeníku Ekonom (19/2013), které přináší velké téma Co už svět zaplatil za špatné ekonomy.