Se železnou pravidelností to bývá nejzajímavější – a někdy jediný zajímavý – bod celého rozhovoru. Tato situace má sice několik řešení, ale ani jedno není dobré.

 

Další variantou je, že partner nepředloží přímo informaci, ale nějakou domněnku, která vyplývá z jeho zkušeností a osobních styků. To už je lepší. Reportér obvykle potřebuje navést na stopu, dál už se po ní pustí sám. A když najde další zdroje, které hypotézu potvrdí, zrodí se zpráva.

 

Ale někdy to nejde. V jednom strojírenském podniku na východě Čech mi nedávno řekl generální ředitel, že pro mnohé české firmy by sice bylo výhodnější, kdyby zakázku na dva nové temelínské bloky získali Rusové, ale budou-li to Američané, nakonec to může vyjít nastejno.

 

Westinghouse není tak úplně americkou firmou, jeho vlastníkem je Toshiba, a v Japonsku teď jaderná energetika nemá na růžích ustláno. „Takže je velmi pravděpodobné, že do toho majetkově vstoupí Rusové,“ soudí dotyčný ředitel. V Japonsku však tuto domněnku ověřit neumím.

Související