Na auto s unikátní historií narazil týdeník Ekonom v autoservisu a autobazaru Adusum v pražských Letňanech, který se specializuje právě na vozy Volvo a Saab.

 

„Peníze na koupi auta pocházejí z Nobelovy ceny za literaturu, již v roce 1984 získal Jaroslav Seifert. Část peněz z rozhodnutí KSČ dostal ve švédských korunách, část v československých korunách a část v tuzexových bonech. A toto auto po smrti svého otce zakoupil za zděděné tuzexové bony jeho syn,“ vysvětluje historii vozu spolumajitel Adusum Martin Hák.

 

Vůz byl po celý „svůj život“ garážovaný, najeto má necelých 35 000 kilometrů, je v dokonalém stavu a spíše než 23 let staré auto vypadá jako sotva rok jeté, pečlivě opečovávané vozidlo.

 

Auto k prodeji nabídla vnučka Jaroslava Seiferta. Prodejní cena je, respektive byla, 99 tisíc korun. „Zájemce jsme měli prakticky ihned. Jde o fandu značky Volvo a sběratele, jehož přesvědčila jak historie vozu, tak i fakt, že je technicky v naprosto dokonalém stavu,“ říká Hák. To dokresluje i tím, že když auto, jež čtyři roky stálo netknuté v garáži, znovu připojil k baterii, auto okamžitě naskočilo a motor běžel „jako by byl nastartovaný včera večer.“

 

Podívejte se, jak "Seifertovo" Volvo vypadá na videu:

Neznámé dědictví po Jaroslavu Seifertovi – Volvo jako nové
Potomci básníka Jaroslava Seiferta prodávají Volvo, které pořídili za odměnu z Nobelovy ceny

„Měnili jsme na něm právě jen baterii, olej a filtry. Jinak nic. Osobně si myslím, že ta cena je velmi nízká a sběratelská hodnota tohoto vozu je určitě vyšší,“ dodává s tím, že ale postupuje podle vůle potomků Jaroslava Seiferta, kteří se vůz zkrátka rozhodli prodat.

 

I když auto Jaroslav Seifert, vědec a syn slavného literáta, objednal ještě před listopadem 1989, postup přes Tuzex se zdržel natolik, že se auto do provozu dostalo, jak dosvědčuje velký technický průkaz, až 25. dubna 1990.

 

„Součástí dodání byla i krabice v tehdejší hodnotě 30 tisíc švédských korun, která obsahuje s nadsázkou řečeno druhé auto – všechny myslitelné náhradní díly: filtry, hadice, svíčky, oleje, těsnění a dokonce tlumiče. Vše vystačí na to, aby tohle auto bylo schopné odjezdit třeba půl milionu kilometrů i více,“ říká.

 

Používat takový vůz v každodenním provozu by ale podle něj byla škoda. „To je auto do sbírky, pro radost, které se hodí pro občasné víkendové projížďky za hezkého počasí, pro ten pocit výjimečnosti a fortelnosti,“ poznamenává Martin Hák.

 

Volvo 740 GL, zejména je-li v tak dokonalém stavu, je nejen na svou dobu špičkový vůz, který v některých ohledech stále překonává i řadu výrazně modernějších aut. „Tohle Volvo vzniklo v době, kdy se ještě auta vyráběla tak, aby vydržela, ne aby to byl konzum jako dnes,“ konstatuje Martin Hák.