Česká cesta ke kapitalismu byla založena na státem podporovaných krádežích stamiliardových majetků. Toto nedávné konstatování Jana Stráského, jednoho z klíčových mužů transformace po roce 1989, nás přivedlo k zevrubnému zkoumání časů a poměrů, ve kterých byl znovuvybudován tuzemský kapitalismus. Vůbec poprvé, a to exkluzivně pro Ekonom, se ozval i aktér ze všech nejdůležitější – Václav Klaus. Jeho obsáhlou obhajobu najdete na konci titulního materiálu tohoto vydání.

 

Jenom s reakcí expremiéra a exprezidenta Klause na tvrzení jeho blízkého spolupracovníka jsme se samozřejmě nespokojili. Josef Pravec hovořil s hlavními aktéry, porovnával, přepočítával, nacházel souvislosti mezi zdánlivě nesouvisejícími ději. Díky tomu mohl popsat klíčové okamžiky, které rozhodovaly o největším přerozdělování majetků v novodobých českých dějinách. O jeho vítězích i poražených. Nakolik to vše bylo součástí promyšleného plánu, či zda jde o řetězící se dílčí pochybení, můžete posoudit sami.

 

Za evropské peníze již bylo zrealizováno mnoho šílených projektů. Unie je ochotna financovat například výstavbu sauny pro koně, integraci dánských a švédských komponistů žijících v regionu Öresund, internacionalizaci finského tanga či projekt podporující emocionální spojení s krajinou pro farmáře v Tyrolsku. O rozdělování dotací Evropské unie se zajímala spolupracovnice Ekonomu v Německu Barbara Bublíková.

 

Nad Pražským hradem zavlála vlajka Evropské unie. Spolku, který se v posledních letech potýká s hlubokou dluhovou krizí členských států i hodnot, na kterých vznikl. Spolku, jehož hymna Óda na radost Ludwiga van Beethovena je s trochou škodolibosti řečeno přesným opakem toho, co se nyní na starém kontinentě děje. Spolku, který teď pořádně neví, co sám se sebou. Ochota jedněch splácet neodpovědný konzum druhých se totiž definitivně vyčerpala. I proto, že hlavní zatímní reakcí na pomoc byl plivanec do platící dlaně.

 

Modrá vlajka s hvězdami nad Pražským hradem nic z výše jmenovaného nezmění. A Evropa ještě rozhodně neskončila na smetišti. Bezpochyby by jí však prospělo více odvahy i pragmatismu a méně ideologie, která vždy zaslepuje.

 

Příjemné čtení přeje

Ondřej Neumann, šéfredaktor

Obalka 142013

Související