Jan Šedivý (59)

Vzdělání:
Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na ČVUT v Praze.

Kariéra:
Po dokončení studií působil na ČVUT.
V letech 1992 až 2000 pracoval ve výzkumném centru společnosti IBM T. J. Watson Research Center v New Yorku.
Poté až do roku 2008 působil jako manažer pro výzkum a vývoj hlasových technologií v IBM v Praze.
V letech 2008 až 2010 byl šéfem vývojářů Googlu ve švýcarském Curychu.
V roce 2010 se vrátil na ČVUT jako manažer pro transfer technologií, přednáší mimo jiné vývoj internetových aplikací a vede seminář pro začínající podnikatele eClub.

Soukromí:
Je ženatý a má tři dcery.

Většina velkých nadnárodních firem funguje tak trochu jako McDonald's, kde je dopředu vše naplánováno a po zaměstnancích se požaduje, aby nepoužívali hlavu. Tvrdí to Jan Šedivý, který se na pražském ČVUT snaží přesvědčovat studenty, aby se nebáli pustit do vlastního byznysu.

Dlouhou dobu jste žil v zahraničí. Jak se s odstupem díváte na českou společnost?

Panuje tu obrovská konzervativnost. Když jdete do hospody, tak všichni všechno vědí, ale na veřejnosti pořád platí zásada "raději nic neříkat". Překonat tuto bariéru ve škole je strašně obtížné.

Jsou vaši studenti odlišní? Hlásí se aktivně při přednáškách?

Takoví jednotlivci se ve třídě vyskytnou, ale jsou zbytkem považováni za podivíny. Je to stále zanedbatelná menšina, když tak se radši na něco přijdou zeptat soukromě, po přednášce.

Čím to, že jsou čeští studenti tak pasivní?

To bych strašně rád věděl. Já se snažím, aby komunikovali, ale nedaří se to. Dnešní studenti mají poněkud jiný žebříček hodnot, nemají zájem vyniknout v práci. Pro studenty v Silicon Valley, je na prvním místě založení vlastní firmy s dobrým produktem. Čeští studenti mají jako prioritu vlastní zájmy, poté rodinu, pak práci, aby si vydělali peníze na zábavu, a poté je škola.

Dá se chybějící "drive" u mladých lidí nějak naučit?

Lze ho stimulovat pozitivními příklady. Pokud by v Česku vznikla firma, která se prodá za sto milionů dolarů, a vědělo by se, že jsou za ní kluci z ČVUT, tak by to ostatní inspirovalo. Teď vidí nadnárodní koncerny. Dostanou služební telefon a auto, dobrý plat a dají si na krk kravatu. Na oplátku, ale musí přestat používat hlavu, protože tyto velké firmy fungují tak trochu jako McDonald's, kde je dopředu naplánovaný každý pohyb ruky každého zaměstnance.

Takže minimum vašich studentů má ambice vrhnout se po škole do vlastního podnikání?

Na ČVUT máme celkem 24 tisíc lidí. Těch, kteří by chtěli založit vlastní start-up, je jen pár. Samozřejmě nepředpokládám, že by všichni měli zakládat vlastní byznys, ale musíme se snažit studenty na tuto alternativu vlastní realizace alespoň upozornit. Technologické start-upy jsou jednou z cest k vytvoření ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, a to je cesta, kterou bychom v Česku měli sledovat.

V čem je výhodnější podnikat ve virtuálním světě internetu než v tom opravdovém fyzickém?

Internet je demokratické médium. Jeho demokratičnost spočívá v tom, že třeba milion stažení nějaké mobilní aplikace vám nezařídí žádný lobbista nebo evropská dotace. Prostě potřebujete milion lidí, kteří váš produkt budou mít rádi. Záleží to zcela na jejich demokratickém rozhodnutí něco si stáhnout. Pak máte jistotu, že jste udělali něco kvalitního. Navíc s vývojem aplikací pro internet můžete začít sám, skoro všechny potřebné prostředky jsou dnes na internetu zadarmo nebo skoro zadarmo, stačí mít dobrý nápad a být pracovitý.

Ale vypovídají tato čísla udávající počet stažených aplikací nebo návštěvnost www stránek skutečně o kvalitě produktu, nebo spíše o schopnostech jej co nejlépe prodat?

Mnohokrát v historii se stalo, že firma s horším produktem zvítězila, protože měla lepší marketing. Ale marketing je součástí byznysu.

Akademické sféře je často vyčítána nedostatečná spolupráce se zástupci komerční sféry. Proč k tomu odloučení došlo?

Oddělení škol od průmyslu se posílilo zejména za minulého režimu. Ale příklady ze zahraničí jasně ukazují, že škola musí být v co nejtěsnější součinnosti s průmyslem.

Například Švýcarská technická univerzita je v tomto ohledu na evropské špici, ze spolupráce s průmyslem získává obrovské peníze. Naopak situace v České republice je v současnosti velmi špatná. Vysoké školy jsou ve valné většině průmyslem považovány za neschopné. Jednou z příčin je špatná komunikace. Průmysl a vědci hovoří různými jazyky.

Jak by mělo spojení těch dvou světů v praxi konkrétně fungovat?

Rozhodně ne tak, že průmysl přijde a bude si diktovat, co mají studenti dělat. Univerzity musejí přicházet s novými nápady, vylepšovat stávající produkty. Úloha školy je vychovávat teoreticky zdatné lidi, dát jim konstruktivní myšlení a motivovat je k tomu, aby tyto znalosti využili k nalezení třeba nových algoritmů, které potom aplikujeme v praxi. V Česku je totiž běžné, že výsledkem výzkumu je článek, který si přečtou dva lidé na celém světě. To je špatně. Ohodnocení kvality výzkumu je ale obtížné a perou se s tím všude.

Často zmiňujete, že nemáte rád slovo inovace. Proč?

Protože je u nás už zprofanované, stejně jako podnikatel. Všichni dělají "inovace", ale vlastně jsou to kecy, často motivované získáním evropských dotací. Inovace se nedá naplánovat. Nová myšlenka nebo nové řešení je stav duše. Pořád se o tom mluví, ale není za tím faktická práce. Já mám rád přístup ve stylu: "Vyhrňme si rukávy a pojďme něco udělat!"

Nevýhodou evropské kultury je, že než se tady něco udělá, tak se to musí tisíckrát promyslet. Pro anglosaskou kulturu je však typické, že o tom tolik nepřemýšlí a rovnou to zkusí. Sice udělají hodně blbostí, ale dojdou rychleji k cíli. Nakonec jsou to oni, kdo dělají velké věci.

Nevnímáte Spojené státy příliš nekriticky?

Nechci, aby to vyznělo, že máme Ameriku do puntíku kopírovat, i ona má mnoho negativ. Ale rychlost komunikace, vstřícnost a okamžitá odezva, to nám tady naprosto chybí, z toho bychom si měli vzít příklad.

 

"Všichni dělají "inovace", ale vlastně jsou to kecy, často motivované získáním evropských dotací."

Foto: Jan Rasch