Čas je tajuplný, ale plyne jen jedním směrem

Ta rovnice napsaná v rychlosti křídou na tabuli vypadá na první pohled docela jednoduše. Pokud si tedy odmyslíme fakt, že běžný člověk naprosto netuší, co se za oněmi symboly skrývá, a to, že rovnice správnému řešení odolávala déle než čtvrt století.

Vyřešil ji až český teoretický fyzik Martin Schnabl. Trvalo mu to celkem pět let. "Ale není to tak, že bych jen seděl a zíral na tabuli. Jde o to mít motivaci, cíl, za kterým jdete, a zkoumat věci, které by s tím mohly souviset," upozorňuje Schnabl, jehož hlavním oborem je teorie strun. "Dá se stručně shrnout tak, že veškeré elementární částice, které pozorujeme a které se v současných teoriích tváří jako přesně bodové částice, jsou vibrační stavy jedné a téže struny," snaží se o rychlý výklad rozsáhlého tématu Schnabl. Lepšímu pochopení by mohla pomoci praktická aplikace teorie, ale tak snadné to není.

"Teorie strun se zabývá tou nejfundamentálnější fyzikou, takže z podstaty věci nemůže mít rychlé praktické aplikace," upozorňuje Schnabl a jako příklad praktické "neškodnosti" teoretické fyziky nabízí historku ze života. "Když člověk jede do USA a do vstupního formuláře uvede, že je jaderný vědec, budou strašně zkoumat, odkud je a zda tam smí, protože je to hodně kontrolovaná technologie. Pokud napíšete, že jste teoretický fyzik, jste považován za naprosto neškodnou bytost a maximálně se úředník u okénka zeptá, kolik je odmocnina z devíti, aby vás otestoval," podotýká Schnabl.

Mezi zastánce jaderné energie se ale počítá. "Jaderným inženýrům věřím. Méně už věřím politikům. Musí tam být ekonomická výhodnost, vše se musí dobře a poctivě spočítat. Nebudu horovat pro jádro, když se ukáže, že je to dražší než jiné zdroje energie," říká Schnabl. Osobně by se mu jako zdroj levné a spolehlivé energie líbila termojaderná fúze: "Lidé, kteří na tom dělají, se sice tváří děsně nadšeně, ale už 50 let se jim to nedaří rozchodit. A když se jich ptáte, tak říkají, že možná za 20 let."

Teorie strun pracuje - zjednodušeně řečeno - i s možností cestování časem. Schnabl se nad takovou úvahou ale spíše usmívá. "Cestování časem nazpátek se příčí zdravému rozumu. Ale třeba Einsteinova obecná teorie relativity putování do minulosti nezakazuje," vysvětluje s tím, že v teorii strun nejde o to najít způsob pro cestování časem, ale dát dohromady fyzikální argumenty pro to, proč to nejde.

I když Schnabl bádá ve Fyzikálním ústavu Akademie věd, v posledních několika letech uznávaný fyzik českou vědu nestál ani korunu. Finance zatím ještě čerpá z pětiletého dvacetimilionového grantu v korunách, který získal za evropskou cenu pro mladé vědce EURYI, přezdívanou též "malá Nobelovka". "Naše skupina šesti lidí nedostává z Akademie věd ani korunu," říká Schnabl, který stav české vědy považuje za tristní nejen kvůli financování. "Česká republika má asi patnáctkrát méně Nobelových cen na hlavu než Švýcarsko. Nebo třeba Francie, Německo, USA mají šestkrát více Nobelových cen na hlavu než my. I měřeno významnými evropskými granty, je na tom věda výrazně hůře než na Západě," říká Schnabl.

Mladí a úspěšní Češi:

VÍCE SE O TÉMATU MLADÝCH A ÚSPĚŠNÝCH ČECHŮ DOČTETE V POSLEDNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 2. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE:

Robert Břešťan

Foto: Jan Rasch