Rozhovor týdne: Sázkařské firmy ovlivňují sport

V prostředí sportovního byznysu je již veteránem. Řadu let zastupuje hned několik slavných klubů anglické Premier League včetně FC Chelsea ruského miliardáře Romana Abramoviče, týmy formule 1 i profesionální cyklisty. Byl to právě on, kdo zastupoval Chelsea v ostře sledovaném sporu s jejím tehdejším hráčem Adrianem Mutuem kvůli užívání kokainu (spor se táhl čtyři roky a skončil v roce 2009 rekordní, v přepočtu na koruny téměř půlmiliardovou pokutou pro Mutua).

Brit Stephen Sampson, právník advokátní kanceláře Squire Sanders, vidí z hlediska sportovního práva největší problémy v nelegálním vysílání přímých přenosů přes internet (tzv. streamování), v obrovské síle sponzorů a televizních společností. Sponzoři i televize dokážou svojí finanční silou podle něho dokonce měnit pravidla sportů, jako je kulečníkový snooker nebo kriket. Kvůli vyšší sledovanosti tak sporty dříve trvající i několik dní dnes zaberou pouze dvě hodiny.

V rámci podnikání ve sportu je tématem číslo jedna posledních let finanční krize. Co se kvůli ní změnilo?

Hlavně skladba sponzorů. Přidalo se hodně sázkařských společností, které chtějí sport podporovat, ale pouze v některých oblastech. Současně se ale zvýšila i kontrola sportu a zejména peněz, které do něj tečou ze strany sponzorů. Největší změny kromě formule 1 zaznamenal fotbal, kde došlo ke změnám platů, zvýšila se transparentnost a kluby se musejí přestat zadlužovat a musejí být schopny se samy financovat.

Do jaké míry mohou v dnešní době sportovní asociace ovlivňovat fungování sportu?

Poměrně významně, ale ještě více je to vidět ze strany televize a dalších firem přenášejících zápasy. Všimněte si, jak se některé sportovní disciplíny zkrátily. Například snooker. Na některých turnajích se hraje na sedmnáct kol. Existuje však nová verze této hry, která se zkrátila na pouhé tři. A to jen, aby se hra zalíbila většímu množství diváků. Stejně tak u kriketu, který trvá nově okolo tří hodin, zatímco dříve trvala jediná hra i pět dnů.

Právní změny zavedla třeba i fotbalová asociace FIFA, a hned je přejal i anglický nebo francouzský fotbal. Při koupi klubu je tak třeba být hodně pečlivý a kupující musí dokázat, že má dostatek peněz a plány pro rozvoj klubu. Většina výdajů jde hlavně na vysoké platy hráčů.

A co dnes reguluje evropská UEFA?

Pravidla upravují všechno, od bezpečnosti fanoušků a vybavení stadionů přes komerční záležitosti až třeba po osobní rozvoj a trénink hráčů. Klub, který chce hrát evropské poháry, musí pravidla dodržovat. A pokud třeba tým neplatí své dluhy, UEFA mu účast v pohárech zakáže, a tím mu odebere další příjem.

Na začátku jste zmínil sázkařské firmy. Jak ony mohou do sportu zasahovat?

Sázkařské firmy představují významnou podporu sportu. V dnešní době prakticky nenajdete klub, který by neměl za finančního partnera některou ze sázkařských firem.

Problémem ale je, že sázení někdy narušuje integritu sportu a vytváří možnosti pro ovlivňování zápasů. A nemusí jít přímo o výsledky, velkou roli hrají i tak zdánlivě malicherné věci jako počet zahraných rohů nebo faulů. I na to si dnes můžete vsadit.

Je možné se sázkařskými firmami při očišťování sportu nějak spolupracovat?

Regulace sportu není na sázkařské firmy vůbec zaměřena. Pokud se ale chtějí na sportu podílet, musejí se zavázat, že budou poskytovat informace o podvodech, na které narazí. V podstatě slibují, že budou sdílet se sportovními svazy a kluby informace o nezvykle vysokých nebo zvláštních sázkách.

Rizikem většinou nejsou oficiální sázkařské společnosti, ale spíše gangy snažící se ovlivnit výsledky zápasů. Je to hlavně vidět v ligách, kde mají hráči nízké platy.

Jak často se tento problém objevuje?

Prakticky každý rok. Obrovské skandály byly v Itálii a Turecku. Tam už se to dokonce řeší i trestně a v jednom řízení je třeba více než 100 obžalovaných.

Problémy ale vznikají i jinde. V Indii je nejpopulárnějším sportem kriket. Před čtyřmi lety se někteří lidé rozhodli, že založí vlastní ligu. Oficiální asociace kriketu jim nakonec konkurenční soutěž povolila, a během pár měsíců se z ní stala indická Premier League, ve které se točí miliardový byznys. I tam ale hráči sázejí a dochází k domluvě na výsledcích.

Kdo donutí hráče, aby dodržovali pravidla a nesázeli?

Když chtějí hrát ligu, uzavírají dohodu s kluby a podřizují se jejich pravidlům. Je to jako pyramida, kde na vrcholku stojí asociace, jež mají smlouvy s kluby, a ty mají zase smlouvy s hráči.

To znamená, že když má kupříkladu kapitán české reprezentace Tomáš Rosický smlouvu s Arsenalem, má ji současně i s dalšími organizacemi?

Přesně tak. Má nad sebou kromě klubu hned čtyři orgány - FIFA, UEFA, Premier League a FA (britská fotbalová asociace - pozn. red.). Musí se řídit pravidly všech a každý má pravomoc začít ho vyšetřovat.

To je ohromné množství kontroly. Co mu nebo jeho klubu teoreticky hrozí?

Zejména mohou vyloučit klub z ligy nebo mu snížit počet bodů v sezoně. Hráčům zase může být zakázán výkon činnosti. UEFA takto potrestala jednoho rozhodčího za ovlivňování zápasů dokonce doživotním zákazem rozhodování. U hráčů jsou ale zákazy většinou jen na několik let.

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU NAJDETE V POSLEDNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 19. ČERVENCE, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE: