Když francouzské víno, tak červené od Rothschilda

Většina vinařských fanoušků má vína z Bordeaux spojená s odrůdou cabernet sauvignon. Je pravdou, že Bordeaux tuto odrůdu proslavil. Díky věhlasu zdejších vín tak pronikla i do oblastí, kam původně vůbec nepatřila, například do Toskánska nebo do Jižní Ameriky.

Paradoxně však nejrozšířenější odrůdou v Bordeaux je merlot, který se společně s cabernetem franc přidává do bordeauxských vín, aby trochu zmírnily tvrdost a tříslovinatost cabernetu. Cabernet sauvignon také způsobuje, že bordeauxská vína mohou zrát několik desítek let.

1855? Nejde o rok sklizně, ale o klasifikaci

V Bordeaux se vyprodukuje ročně 44 milionů lahví vína, což je skoro stokrát více než v celé České republice. Již z tohoto faktu musí vyplývat, že se zde najdou vína prvotřídní, průměrná, ale i nekvalitní. Poslední dvě kategorie však parazitují na pověsti velkých vín z Bordeaux, byť mohou mít někde na etiketě nápis Grand vin de Bordeaux nebo AOC Superior. Po ochutnání takto označená vína však často nepřinesou očekávaný chuťový požitek, nýbrž spíše rozpaky a zklamání. Viníkem je spolu s poněkud klamavým označováním některých vín francouzskými vinaři velmi složitý klasifikační systém této oblasti.

Nejznámější klasifikace bordeauxských vín nese název po roce svého vzniku, a to rok 1855. Často se tento letopočet objevuje i na etiketě vín z této francouzské oblasti, což však neznamená, že by šlo o rok sklizně. V tomto roce se totiž v Paříži konala pod patronací císaře Napoleona III. světová výstava. Francii mělo kromě technického pokroku reprezentovat víno, a jaké jiné než víno z Bordeaux.

Bordeauxská obchodní komora požádala Unii nákupčích, takzvaných negociantů, aby zhotovila přehledný "seznam všech klasifikovaných červených vín v regionu, v němž bude tak přesně a kompletně, jak je to jen možné, specifikováno, do které z pěti tříd každé z nich patří a ve které obci je možno je nalézt".

Víceméně jediným kritériem pro tuto klasifikaci bylo, za kolik se daná vína prodávala v posledních pěti letech. Negocianti tehdy vybrali 60 nejdražších vín a rozdělili je podle ceny do pěti skupin. A tato klasifikace, francouzsky nazývaná Les Grands Crus classés en 1855, platí s drobnými obměnami dodnes.

Nejlepší vína byla zařazena do Premier (první) grand cru classé. Šlo o vína ze čtyř vinařství: Château Lafite-Rothschild, Château Latour, Château Margaux, Château Haut-Brion. Ačkoli nejdražším vínem bylo víno pocházející z Château Mouton, nebylo do Premier grand cru classé zařazeno údajně s ohledem na špatnou pověst vinařství. Pravděpodobnějším důvodem bude ale spíše to, že dva roky před tím koupil vinařství Angličan a Žid, Nathaniel Rothschild. Zbylá vína byla zařazena do dalších čtyř tříd. Konzument se však z etikety nedozví, do které z těchto tříd dané víno patří, a dokonce označení nenesou ani všechna vína z Premier grand cru classé.

Médoc a Graves

Všechna červená vína, jež se dostala na seznam, pocházela z oblasti Médoc. Jediné château mimo Médoc, jemuž byla při klasifikaci udělena zvláštní výjimka, bylo Château Haut-Brion, ležící v oblasti Graves. Bílá vína, která mají mnohem menší význam než červená, byla omezena pouze na sladká vína z oblasti Sauternes a Barsac a zařazena pouze do dvou tříd, a to Premier cru superior a premier cru. Do kategorie Premier cru superior patří pouze víno Château d'Yquem, což je sladké víno z odrůdy Sémillon, jejíž hrozny byly napadeny takzvanou ušlechtilou plísní. Osobně tato vína nepreferuji, ale nedávno koupil francouzský sběratel Christian Vanneque lahev Château d'Yquem, ročník 1811 za 75 tisíc liber a vystavil si ji ve své restauraci SIP Sunset Grill na indonéském ostrově Bali. Ačkoli to doposud nikdo nezkusil, tvrdí se, že víno je stále konzumovatelné.

Velká vína

Bordeauxská vína náležející do těch nejvyšších kategorií nesou označení velká vína Bordeaux, Grand vin de Bordeaux. Je však třeba vědět, že pokud se toto označení objeví na vinětě, má to z hlediska označení kvality vína význam stejný, asi jako kdyby producent uvedl na etiketě jméno manželky sklepmistra. Naopak kupující by měl být při tomto označení vína na vinětě spíše ostražitý, protože výrobce velkého vína z Bordeaux nemá zapotřebí takový údaj na vinětu dávat. Údaj na vinětě je pro kupujícího zbytečný, protože když už se rozhodne dát nemalou sumu za bordeauxské velké víno, ví, za co tyto peníze dává.

Vinařství Château Lafite-Rothschild

Do pomyslné "první ligy" patří vinařství, které v roce 1868 koupil v dražbě za 4,5 milionu franků baron James Rothschild. Vinařství bylo za druhé světové války jako židovský majetek zabaveno a byla sem dosazena národní správa. Rothschildovi získali v roce 1945 svůj majetek zpět a jeho obnovy se ujal baron Elie de Rothschild. Podařilo se mu získat původní věhlas, ale také nasadit astronomické ceny vín. V roce 1974 převzal vedení usedlosti Elieho synovec Eric de Rothschild, který byl již pátou generací Rotschildů, která zdědila Château Lafite. Vinařství vyprodukuje mezi 15 tisíci až 25 tisíci kartonů zdejšího premier cru, jež tvoří zhruba 70?procent cabernetu sauvignon, 20 procent merlotu a 10?procent cabernetu franc. Pod značkou Carruades de Lafite se zde vyrábí i druhé víno. Toto označení není hanlivé. Druhé víno se vyrábí ze stejných hroznů a stejným postupem jako hlavní víno výrobce, ale pochází z míst vinice, která nemůžeme označit jako špičková. Jde třeba o místa u zdi ohraničující vinici.

Více se dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom (LETNÍ DVOJČÍSLO), který vyšel ve čtvrtek 28. června, nebo pod odkazem níže: