Jak vypadá "ideální" pachatel podvodů, defraudací, krádeží či falšování účetnictví? Docela tuctově. Je to třicátník až čtyřicátník s dobrým vzděláním, ve firmě pracuje rok až pět let, obvykle v pozici vyššího managementu, případně v oblasti účetnictví či nákupu a prodeje, a dokud nezačal okrádat vlastní firmu, žil bezúhonným životem.

Odhalit takového podvodníka trvá průměrně rok až dva. Někdy to ovšem může trvat třeba i 20 let, pokud se z podvodů ve firmě stane norma a způsob podnikání, do něhož je zapojeno prakticky celé vedení, jak ukázal nedávný případ monstrózního falšování účetnictví ve firmě Olympus. Na rozsáhlé účetní podvody tam loni upozornil bývalý generální ředitel Olympusu Michael Woodford. I když se firma snažila dlouho zapírat, a Woodforda dokonce propustila, vyšlo najevo, že po dvě desítky let schovávala ztráty z investic v pochybných fúzích a akvizicích. Společnost obměnila celou správní radu a zažalovala celkem 19 bývalých i současných vedoucích pracovníků, od kterých požaduje odškodné, šest členů vedení zatkla policie. Vedle dosti pošramocené pověsti a výrazného propadu cen akcií se dá vyčíslit i bezprostřední škoda, kterou manažeři napáchali: 1,7 miliardy dolarů (zhruba 32 miliard Kč).

V celosvětovém srovnání jde ale pořád ještě o drobné. Podle aktuální studie Global Fraud Survey 2012, kterou minulý týden zveřejnila mezinárodní Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů (ACFA), firmy každoročně v průměru přicházejí o pět procent svých příjmů v důsledku nejrůznějších podvodů a machinací páchaných jak řadovými zaměstnanci, tak členy vedení či přímo majiteli firem.

Přepočteno na světový hrubý domácí produkt za rok 2011 jde globálně o sumu 3,5 bilionu dolarů.

"Data, která prezentujeme v naší aktuální zprávě, se opírají o znalost 1338 konkrétních případů profesních podvodů a zpronevěr, které naši členové měli možnost v loňském roce vyšetřovat. Jde o zločiny z více než stovky zemí a ze šesti kontinentů. Dohromady to tedy nabízí poměrně přesný obrázek o globální podstatě podvodů," říká generální ředitel ACFA James D. Ratley.

Podstata i hrozba podvodů a krádeží ze strany zaměstnanců je podle něho v zásadě univerzální. Trendy i typy podvodů jsou si podobné bez ohledu na to, v jaké zemi či na jakém kontinentě k činu došlo.

Marné pískání na píšťalku

Podvody existují v každé rozvinuté ekonomice, výjimkou tak samozřejmě není ani Česko.

"Všude tam, kde pracují lidé, je potřeba počítat s rizikem vzniku nekalého chování. V Česku a také na Slovensku jsme ale pozadu v prevenci podvodů. Většina společností tu nevnímá podvody jako velkou hrozbu, neuvědomuje si jejich nebezpečnost, a proto jim nevěnuje náležitou pozornost," říká Ján Lalka, výkonný ředitel forenzní agentury Surveilligence, která se podílí na zpracování regionální zprávy o podvodech ve firmách.

Naplno podle něho platí pravidlo, že příležitost dělá zloděje. "Příležitost je jednou z hlavních příčin vzniku podvodů. Ale mezi faktory, které umožňují jejich růst, patří také úpadek morálních zásad a hodnot ve společnosti, chybějící etická kultura a morální vzory," shrnuje Lalka.

Asi nejproblematičtějším prvkem snahy bojovat proti podvodům a krádežím ve firmách je podle mezinárodní studie přimět jednotlivce i firmy k tomu, aby podobné činy vůbec hlásili.

"Zásadní pro včasné odhalení podvodů ve firmách je cílené školení zaměstnanců a managementu. Hlášení o většině podezřelých případů přichází právě od zaměstnanců. Nejmenší ztráty proto mají ty firmy, které podobné programy pro své zaměstnance zajišťují," konstatují autoři studie.

Za minimální požadavek označují alespoň důsledné informování zaměstnanců o tom, že podvodné jednání poškozuje nejen firmu jako takovou, ale každého jednotlivého zaměstnance, tedy i je. Jenže i na takových školeních firmy hledající v době krize jakékoli úspory často šetří.

"Celkově trendy ukazují zvyšující se výskyt podvodů paralelně s klesajícími investicemi do prevence podvodů. Takže lze očekávat, že pokud firmy budou nadále snižovat rozpočty na prevenci podvodů, bude počet podvodů pokračovat v růstu," podotýká Jonathan Turner z americké Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů.

Zaměstnanci by alespoň měli vědět, kam a jak podezřelé aktivity hlásit, například na speciální "horké linky". Nutnou podmínkou je však zaručit zaměstnancům, že se jejich všímavost neobrátí proti nim. V realitě, nejen té české, to ale bývá docela problém. Ať už jde o zmíněný případ propuštěného generálního ředitele Olympusu nebo vyhazov asi nejznámějšího českého whistleblowera, někdejšího ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka.

Ani o novější případy není nouze. Nedávno například ve firmě Mott MacDonald skončila soudní znalkyně Miloslava Pošvářová; výpověď dostala hned poté, co pro Český rozhlas popsala vážné závady na dálničním mostě u Ostravy. Pošvářová tvrdí, že vyhazov je přímým důsledkem jejího svědectví, zaměstnavatel to odmítá, prý je to jen shoda náhod.

Na další případ nedávno v souvislosti s novým etickým kodexem úředníka upozornily Hospodářské noviny: bývalý úředník karlovarského magistrátu Marian Odlevák oznámil nesrovnalosti v městských smlouvách, a dostal vyhazov. Vyhrál soud, na úřad se vrátil a kolečko se opakovalo. Znovu upozornil na problém, kudy z magistrátu utíkají peníze, a znovu byl propuštěn.

Podle nového úřednického kodexu, který před několika dny schválila vláda, by přitom měli mít úředníci povinnost podezřelé informace hlásit a neměla by jim za to hrozit výpověď.

Je však zjevné, že podobné kauzy zaměstnance k ohlašování nezákonného nebo alespoň podezřelého jednání v úřadech či ve firmách příliš nemotivují.

Odstrašující účinek by mohly mít spíše tvrdé tresty za (nejen) firemní odhalenou korupci, podvod či zpronevěru. Jenže i s tím je problém. Dlouhodobě platí, a studie Global Fraud Survey to statisticky potvrzují, že bezmála polovina poškozených nikdy nedostane zpět to, o co zločinným jednáním svých zaměstnanců přišla. A pro nedostatek důkazů se nedaří trestat ani přímé pachatele.

Jak odhalit podvodníka

Tento trend platí i pro Česko, jak lze vyčíst ze zatím poslední regionální zprávy o "zlodějně v českých (a slovenských) firmách", kterou za rok 2011 zpracovaly forenzní agentura Surveilligence, auditorská společnost TPA Horwath a Asociace certifikovaných účetních (ACCA). I když se podvod podaří odhalit a vyšetřit, řada společností není schopna věc dotáhnout k právnímu postihu pachatele, zejména kvůli nedostatku důkazů.

K nejčastějším podvodům v Česku i na Slovensku patří zpronevěra majetku, podplácení, střet zájmů a manipulace při výběrovém řízení. Nejvíce podvodů bývá pácháno v obchodních odděleních firem. "Mezi nejškodlivější druhy podvodů patří tunelování. Jedná se většinou o kombinaci několika schémat nekalého chování - střet zájmů, manipulaci při výběrovém řízení a uzavření nevýhodných obchodních podmínek. Tyto obchody se navenek tváří jako standardní obchodní transakce, které kvůli externím okolnostem nedopadly dobře," říká Ján Lalka. Ve skutečnosti se ale jedná o propracované scénáře, při kterých pachatelé promyslí nejen samotný způsob, jak z firmy vyvést prostředky, ale i to, jak poté podvod zamaskují, aby finanční ani interní auditoři, pokud možno, nepojali žádné podezření.

Průměrná výše ztráty firem z podvodů v Česku i na Slovensku je v posledních dvou letech 50 tisíc eur (cca 1,25 milionu Kč), ztrátu vyšší než milion eur však zaznamenalo nezanedbatelných 7 procent českých a 11 procent slovenských společností.

Cena za podvody se ale nepočítá jen v penězích, firmy platí i ztrátou dobrého jména. Je proto v zájmu managementu pravidelně posuzovat možná rizika a snažit se jim předcházet. Jistým vodítkem může být dotazník Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů na straně 46. Čím více odpovědí "ano", tím lépe.

S nějakým druhem podvodu se ve své organizaci setkala polovina dotazovaných firem. Za nejčastějšího pachatele podvodů uvádějí tuzemské podniky řadového zaměstnance. Pachatelé závažných podvodů mají ovšem v Česku k řadovému zaměstnanci daleko. Jde především o seniorní nebo top manažery ve věku 45 až 55 let.

"Jedná se často o zkušené lidi, kteří velmi dobře znají prostředí společnosti, ve které pracují, - zaměstnance, kontrolní systém a jeho slabá místa. Tito lidé mají často ve firmě vybudované velmi dobré sítě známých a kontaktů a vytvořený systém poskytování výhod a protislužeb," říká Lalka.

Podle celosvětové studie oborům, kde jsou podvody či zpronevěry nejčastější, jednoznačně vévodí trojice: bankovní a finanční služby, vláda a úřady a výrobní podniky. Studie ale nabízí i "naději", respektive praktické tipy, podle kterých indicií je možné problém včas odhalit (má-li na tom někdo zájem).

Většina zaměstnaneckých zpronevěr či krádeží je motivována obvykle finančním tlakem, který zaměstnanec pociťuje. Pachatel při tom vykazuje některé typické chování související se stresem a strachem z odhalení. Pokud se takové chování opakuje, lze to brát jako varovný signál toho, že je něco v nepořádku. Studie nabízí seznam indicií, které se u usvědčených pachatelů, tu více, tu méně opakovaly (viz grafika Jak na sebe podvodník může upozornit na str. 43). Nejčastěji šlo o zjevný život nad poměry výdělku, finanční obtíže v soukromém životě, nadstandardní vztahy se zákazníky a dodavateli či o neochotu dělit se o zodpovědnost a snahu vše kontrolovat sám.

Robert Břešťan

Jak na sebe podvodník může upozornit

Hlavní závěry Global Fraud Survey 2012

- firmy každoročně v průměru přicházejí o pět procent svých příjmů v důsledku podvodů
- průměrná ztráta způsobená nepoctivým jednáním zaměstnanců je 140 tisíc dolarů
- odhalení podvodu trvalo v průměru rok a půl
- nejčastějším typem obohacování zaměstnanců na úkor firmy je majetková zpronevěra
- nejúčinnější metodou odhalení podvodů jsou tipy přicházející zevnitř společnosti
- jako největší riziko se celosvětově jeví korupce spolu s účetními podvody
- zaměstnanecké podvody jsou výraznou hrozbou zejména pro malé podniky, které si obvykle riziko nepřipouštějí
- nejrizikovější obory jsou bankovní a finanční služby, vládní a veřejné instituce a výrobní průmysl
- pachatelé, kteří jsou v hierarchii podniku výše, mají tendenci páchat vyšší škody
- naprostou většinu všech defraudací spáchali pracovníci v profesích účetní, prodejce, vyšší manažer, pracovník zákaznického servisu a pracovník nákupu
- v drtivé většině případů zločin ve firmách páchají dosud bezúhonní lidé
- v 81 procentech případů pachatelé vykazovali jeden či více znaků varujících před rizikem nekalého jednání
- bezmála polovina poškozených nikdy nedostala zpět to, o co zločinným jednáním svých zaměstnanců přišla

Dle pohlaví
- dvojnásobně vyšší škody než ženy. Muži v průměru za 200 tisíc dolarů, ženy za 91 tisíc.

Dle pracovního zařazení
- Nejčastěji dochází k podvodům, krádežím a zpronevěrám u profesí účetní, prodejce, výkonný a vyšší management, zákaznický servis a oddělení nákupu. Jen tyto obory jsou zodpovědné za 77 % monitorovaných případů.

Dle vzdělání
- Zhruba 54 % pachatelů mělo vysokoškolské či postgraduální vzdělání. Čím vyšší vzdělání pachatele, tím vyšší ztráty pro firmu. Nejvýše vzdělaní způsobili škodu průměrně za 300 tisíc dolarů, bakaláři za 200 tisíc dolarů a středoškoláci za 75 tisíc dolarů.

Dle věku
- V 54 % případů je pachatel ve věku 31-45 let. Pachatelé ve věku 50-55 let však mají na svědomí ztráty firem v průměru za 600 tisíc dolarů, dvaapůlkrát vyšší než jejich mladší kolegové.

Dle délky zaměstnání
- Přibližně 42 % pachatelů bylo ve firmě mezi 1-5 roky. Naopak jen 6 % pachatelů ve firmě pracovalo méně než rok.

Dle zaměstnanecké historie
- Drtivá většina pachatelů (84 %) podobný čin provedla vůbec poprvé. Jen v sedmi procentech případů byl pachatel z předchozích zaměstnání propuštěn kvůli spáchání podvodu či krádeže.

Dotazník: Umíte předcházet podvodům?

Nákladově nejefektivnějším způsobem omezení ztrát z podvodů je prevence jejich vzniku. Tento kontrolní seznam má organizacím pomoci prověřit účinnost opatření, jež za účelem prevence podvodů zavedly. Čím více "ano", tím lépe.

1. Je všem zaměstnancům organizace poskytováno průběžné školení v oblasti boje proti podvodům?

- Vědí zaměstnanci, jaké jednání představuje podvod?
- Byli zaměstnanci jasně informováni o nákladech, které společnosti a všem osobám ve společnosti pracujícím v souvislosti s podvody vznikají - včetně ušlého zisku, špatné reklamy, ztráty zaměstnání a zhoršené morálky a produktivity?
- Vědí zaměstnanci, kam se mohou obrátit o radu, pokud stojí před nejistým etickým rozhodnutím, a věří zaměstnanci tomu, že o dané situaci mohou hovořit skutečně otevřeně?
- Byla politika nulové tolerance podvodů zaměstnancům komunikována prostřednictvím slov i činů?

2. Je zaveden efektivní mechanismus ohlašování podvodů?

- Byli zaměstnanci poučeni o tom, jakým způsobem mohou informovat o svých obavách týkajících se známého nebo potenciálního chybného jednání?
- Mají zaměstnanci k dispozici anonymní ohlašovací kanál jako například externí poradenskou linku?
- Věří zaměstnanci, že mohou podezřelou činnost ohlašovat anonymně a/nebo důvěrně, aniž by se museli bát odvety?
- Bylo zaměstnancům jasně vysvětleno, že ohlášené podezřelé činnosti budou neprodleně a důkladně posouzeny?
- Vztahují se ohlašovací politiky a mechanismy také na dodavatele, zákazníky a další
externí subjekty?

3. Byla přijata a zaměstnancům sdělena následující proaktivní opatření

ke zvýšení vnímavosti zaměstnanců vůči odhalování podvodů?

- Jsou případy podvodného jednání aktivně vyhledávány, a nikoli jen pasivně řešeny?
- Vysílá organizace jasný signál, že podvodné jednání aktivně vyhledává prostřednictvím dotazování ze strany auditorů k posouzení podvodů?
- Jsou vedle pravidelných plánovaných auditů prováděny i neočekávané audity zaměřené na podvody?
- Je používán průběžný auditovací software pro odhalování podvodů, a pokud ano, byli o používání tohoto softwaru všichni v celé organizaci informováni?

4. Je pro manažerské prostředí/atmosféru na nejvyšší úrovni typická upřímnost a čestnost?

- Provádí se mezi zaměstnanci průzkum s cílem zjistit, nakolik věří v poctivé a čestné jednání vedoucích pracovníků?
- Jsou stanovené výkonnostní cíle realistické?
- Byly cíle v oblasti prevence podvodů začleněny do výkonnostních měřítek, na jejichž základě se provádí hodnocení vedoucích pracovníků a jež jsou používána k určení výše odměny vázané na výkon?
- Byl v organizaci stanoven, zaveden a otesto-
ván proces dohledu nad riziky podvodu, který provádí představenstvo nebo jiné osoby pově-
řené řízením a správou (např. auditní výbor)?

5. Je aktivně prováděno hodnocení rizika podvodů s cílem identifikovat a ošetřit zranitelná místa společnosti vůči interním a externím podvodům?

6. Jsou zavedeny a efektivně prováděny přísné kontroly zaměřené na boj proti podvodům, včetně následujících prvků?

- Řádné oddělení funkcí
- Využívání povolení
- Fyzická zabezpečovací opatření
- Střídání pracovníků na pracovišti
- Povinná dovolená

7. Má oddělení interního auditu, pokud v organizaci existuje, odpovídající zdroje a pravomoc vykonávat své úkoly

efektivně a bez nepatřičného vlivu ze strany nejvyššího vedení?

8. Zahrnuje politika náboru zaměstnanců následující prvky (jsou-li ze zákona povoleny)?

- Ověření předchozího zaměstnání
- Prověrky osobních údajů v trestním a občanském rejstříku
- Úvěrové kontroly
- Kontrola užívání drog
- Ověření vzdělání
- Referenční kontroly

9. Jsou zavedeny podpůrné zaměstnanecké programy na pomoc zaměstnancům, kteří se potýkají s různými závislostmi, psychickými/emocionálními zdravotními problémy nebo rodinnými či finančními problémy?

10. Je v organizaci zavedena politika otevřených dveří, která zaměstnancům umožňuje upřímně hovořit o tlacích, jimž jsou vystaveni, a která vedení poskytuje příležitost tyto tlaky zmírnit dříve, než se stanou kritickými?

11. Jsou prováděny anonymní průzkumy za účelem vyhodnocení morálky zaměstnanců?

Zdroj: Global Fraud Survey 2012, ACFA

Příležitost je jednou z hlavních příčin vzniku podvodů.

Ján Lalka
výkonný ředitel forenzní agentury Surveilligence

3,5 bil. USD
O takovou sumu ročně přicházejí v důsledku podvodů a machinací firmy po celém světě.

50 tisíc eur
Taková je průměrná výše ztráty firem z podvodů v Česku i na Slovensku za poslední dva roky.

Pachatelé závažných podvodů v Česku? Top manažeři ve věku 45 až 55 let.

Související