Byznysmeni vytáhli do boje proti korupci. Jejich "oběti" jim vracejí údery stejně tvrdě

Anketa

Dali jste někdy někomu úplatek?

Ano

33%

Ne

67%

Hlasovalo 352 čtenářů

Někdejší šéf civilní rozvědky Karel Randák se tváří sebejistě. "Vím, že mi prověřují účty, fotí barák, ale mě to nijak nerozhází," hovoří o údajných metodách svých soupeřů, s nimiž se nyní střetává v rámci kauzy týkající se pražského Dopravního podniku.

"Mohou na mě vylít třeba kýbl hnoje, ale vždy budou tahat za ten kratší konec," věří, že on a jeho současní kolegové z Nadačního fondu proti korupci - miliardář Karel Janeček či herec a moderátor Jan Kraus - mají v rukách podstatně více arzenálu, aby tuto přestřelku mohli dotáhnout do vítězného konce. V minulých dnech byl Randák na horách. Až se vrátí, plánuje zveřejnit nová fakta.

Hlavními protivníky Randáka, Janečka a Krause jsou nyní lidé z advokátní kanceláře Šachta & Partners společně s lobbistou Ivem Rittigem. Protikorupční fond, financovaný především Janečkem, nedávno upozornil na podezřelé finanční toky, které peníze z Dopravního podniku odváděly do zahraničních daňových rájů a odtud zřejmě k lobbistu Rittigovi.

Začalo to jízdenkami a pokračuje dalšími dílčími kauzami, kde se vyskytují stále titíž lidé - Šachtovci, Rittig a někdejší šéf Dopravního podniku Martin Dvořák (viz Outsourcing podle... . Kauzu už šetří protikorupční policie.

Aféra však není černobílá. Protistrana tvrdí, že právě Janečkův fond a lidé, kteří mu napomáhají ve své "svaté válce" i ve svém vlastním byznysu překračují hranice zákona. Partner Šachtovy kanceláře David Michal týdeníku Ekonom potvrdil, že podal na Janečka kvůli podnikání jeho společnosti RSJ trestní oznámení. "Jde o vážné podezření z daňových úniků, kterých by se skupina okolo firmy RSJ mohla dopouštět prostřednictví účelově založených společností na Mauritiu a manipulováním hospodářských výsledků," říká David Michal o Janečkově společnosti. Dodává, že RSJ prý mohla Česko připravit o stovky milionů korun. (O Janečkově byznysu více v článku Hrají kuličky o čtyři biliardy)

Lze přitom čekat opravdu tuhý boj. Lobbista Rittig, označovaný za jednoho z klíčových lidí, který "umí ,sehnat peníze' především pro ODS, může být nepříjemný soupeř. Na jednu stranu sice odmítá, že by byl s kauzou Dopravního podniku spjat jinak než "mediálně, to znamená vykonstruovanými fikcemi". Zároveň ovšem pro týdeník Ekonom uvedl, že se cítí být poškozen "amatérským a hysterickým postupem protikorupčního fondu". "Zejména se však cítím poškozen panem Karlem Randákem, který využívá fond jako zástěrku k diskriminaci vybraných lidí za úplatu. Udělám vše pro to, aby se nikdo další už s takovou neblahou zkušeností jako já nemusel potýkat," říká Rittig.

Kdo chce plivat, špínu si najde

Veřejnost tak může nabýt dojmu, že jde o boj prohnilých proti ještě prohnilejším. Faktem je, že předmětem veřejného propírání se stávají i další lidé, kteří se v aktuálních korupčních kauzách nějak angažují. Třeba Stanislav Bernard, spolumajitel stejnojmenného pivovaru v Humpolci a další z členů správní rady protikorupčního fondu. "Měli byste se také zajímat, že pan Bernard tento pivovar získal v době, kdy byl členem okresní privatizační komise v Opavě," nabádá jeden z pražských lobbistů.

Bernard připouští, že v roce 1991, kdy pivovar s kolegy v aukci získal, byl místopředsedou zmíněné komise. Ale je si jistý, že celý proces byl naprosto čistý a transparentní a s prací v komisi to nijak nesouviselo. "Vyvolávací cena pivovaru byla 9,5 milionu, my to nakonec koupili za 45 milionů a dalších sedm milionů jsme dali za vesměs nepotřebné zásoby," nevidí spolumajitel pivovaru ve své privatizační minulosti nic nečistého. "Kdo chce po někom plivat, vždycky si prostředky najde," podotýká Bernard, který prý s útoky tohoto druhu počítal. (Vyjádření Stanislava Bernarda čtěte ZDE.)

Podobně hovoří miliardář Andrej Babiš, majitel holdingu Agrofert, který vstoupil do politiky se svou protikorupční iniciativou ANO 2011. V nedávném rozhovoru pro týdeník Ekonom uvedl, že si je vědom možných protiakcí. "Hlavní kmotři, Roman Janoušek a Marek Dalík, už běhají po policajtech a hledají ve spisech, kde narazí na jméno Babiš. Mému synovi se někdo naboural do počítače a rozeslal z něj na ohromné množství adres reklamu na viagru. Třikrát mi spadly všechny kontakty v mobilu. A asi bude hůř," uvedl a přirovnal se k člověku, který jde na vlastní popravu.

Pokračování článku si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 2. února, nebo pod odkazem níže:

Dodatečné vyjádření Stanislava Bernarda, spolumajitele pivovaru v Humpolci a člena správní rady Nadačního fondu proti korupci, k okolnostem privatizace humpoleckého pivovaru zmíněných ve článku:

Článek dle mého názoru podsouvá čtenáři závěr, že: „Bernard sice něco připouští, ale na svém jednání nevidí nic nečistého.“ To rozhodně není přesné.

Pro utvoření jednoznačného názoru postačí čtenáři znát princip fungování aukce, ve které jsem pivovar spolu se svými společníky tenkrát koupil. Do aukce se mohl přihlásit kdokoliv, prováděla ji privatizační komise v Humpolci (zcela nezávislá na privatizační komisi v Opavě, ve které jsem toho času působil) a jediným kritériem byla maximální nabídnutá cena. Jakékoliv podezření, že by aukce mohla být jakkoliv ovlivněná, je naprostý nesmysl. Vyvolávací cena se rovnala tehdejší účetní hodnotě pivovaru, tj. 9,5 mil. CZK. V průběhu aukce se vyšplhala až na svůj pětinásobek, přesně 45 mil. CZK. + 7 milionů za vesměs nepoužitelné zásoby, a to prostě jen díky tomu, že podobně bláznivou nabídku již nebyl nikdo ochoten navýšit. Pivovar byl navíc v totálně zdevastovaném stavu, měl pokaženou pověst a zbývalo posledních několik desítek zákazníků. Neznám v ČR mnoho takto nevýhodných privatizací.

Zakládám si na tom, že jsme značku Bernard od základu vybudovali poctivě a cítím tak povinnost uvést informace v článku na pravou míru.

Stanislav Bernard