Reportáž z největšího evropského agrosalonu: Zelený týden s vepřovou, plzeňským a vitaminy

Jsou to paradoxy. Zatímco ve výstavních halách berlínského výstaviště desetitisíce natěšených návštěvníků obléhají stovky stánků s nejrůznějšími pochoutkami, v přilehlém kongresovém sále řeší světoví agrární politici otázku, jak při omezených přírodních zdrojích bojovat proti hladu.

Největší evropský agrosalon Grüne Woche je tak už po 77. příležitostí nejen ochutnat, co všechno naše planeta nabízí z jídel a nápojů, ale také si uvědomit, že zhruba jedna miliarda lidí na Zemi nemá co jíst.

Podle toho, v které části světa žijí, se pak logicky liší i problémy politiků a podnikatelů. Český ministr zemědělství Petr Bendl řeší, zda tuzemským farmám nekonkurují příliš levná vejce z Polska. Keňská ministryně Sally Kosgeiová si zase stýská, že deště na severu její země poničily úrodu, a jen s obtížemi tak může uživit své obyvatele, natož pomáhat i hladomorem zmítanému sousednímu Somálsku...

Začněme ovšem tematikou bližší naší bohatší části světa, to znamená veletrhem samotným. Výstavní komplex 26 hal totiž nabízí kolem sta tisíce druhů potravin pro 400 tisíc návštěvníků. Veletrh skýtá z jídla prakticky vše od sýrů z Nizozemska a Francie (nebo třeba Norska) přes pivo z Česka a Německa (nebo i z Keni) po šunku z Itálie a čaje z Nepálu.

Většina národních expozic má přitom specifickou atmosféru. Ta švýcarská třeba přiláká typickým zvukem alpských zvonců, ale také distingovanou restaurací, kde spíše lépe odění návštěvníci konzumují sýry a vína. Z rozsáhlé rakouské haly vycházejí návštěvníci nejen s taškami plnými uzenin, ale také s balíky prospektů zvoucích k letní dovolené na alpské farmě. A ve vietnamském stánku si kromě rýžových pokrmů můžete za 15 eur koupit i vojenskou čepici s rudou pěticípou hvězdou.

Piv se nabízejí stovky druhů, čepované většinou v jednotné ceně tři eura za třetinku. Součástí agrosalonu je však i kolekce hospodářských zvířat s názornou ukázkou dojení krav, dálkově ovládaný pohyblivý model farmy či třeba přehledné modely, z čeho a jak se vlastně vyrábí cukr. Děti si tak uvědomí, že kráva ve skutečnosti není fialová a že kostky cukru mají svůj původ na poli.

Česká hospoda to jistí

Osvětový charakter má i už tradiční důraz na biopotraviny. Módní biománie ale vede až k absurditám, kdy se prodejci chlubí na tuku se škvířícími biowursty, jež můžete zapíjet biopivem. A Američané údajně nabízeli i biocigaretu (vyrobenou z chemicky neošetřovaného tabáku). Bioproduktů sice i dnes uvidíte v Berlíně spoustu, ale šílenství předchozích let se přece jen zmírnilo - jsou nyní stabilním, ale už jen doplňkovým sortimentem tradičních pokrmů.

Typickým příkladem je právě česká expozice. Nač vymýšlet riskantní novinky, když zákazník od nás očekávaná osvědčené jistoty - řekli si její tvůrci celkem správně. A tak stánku vévodí výčep Plzeňského Prazdroje (k mání je ale na veletrhu také Budvar, vratislavický Konrád nebo Litovel, Holba a Zubr z pivovarů společnosti PMS Přerov).

Po mnoha letech diskusí se také český stánek už chlubí malou restaurací, kterou přitom spousta jiných zemí zařadila do repertoáru již dávno. A ani menu české hospody si na nic nehraje. Je tu svíčková, vepřo-knedlo-zelo, zvěřinový guláš. Žádná dieta, žádný moderní trend ve stravování - ale o minulém víkendu byla místa v restauraci plně obsazená. "Máme ve světě určitou kulinářskou pověst, tak proč ji nevyužít?" hodnotí to pragmaticky Bohumil Bochňák ze společnosti IGC, která českou účast na veletrhu spoluorganizuje. Sám Bochňák je na berlínském veletrhu už po pětadvacáté a potvrzuje, že se zájem návštěvníků vždy točil hlavně okolo piva.

Mimochodem, pivo je také doménou dalšího dlouholetého účastníka berlínského agrosalonu, podnikatele Antona Dérera (viz Ekonom č. 8/2011). I letos má na této akci restauraci pod českou vlajkou, a kromě Budvaru prodává i pivo značky Dérer. A připomíná také jeden svůj osobní poznatek, který je v naprostém rozporu s tvrzením většiny českých potravinářů a zemědělců. Ti si stále hlasitěji stěžují, že nabízejí výborné produkty, které ale vytlačuje z trhu levná a nekvalitní zahraniční konkurence.

"Sháněl jsem na berlínskou akci v Česku šunku bez kosti, abych ji mohl prodávat k pivu jako další typický český produkt. Ale trvalo mi rok, než jsem takový produkt nakonec sehnal!" boří Anton Dérer mýtus o tom, jak je tuzemsko plné kvalitního zboží, na něž se zahraniční zákazníci jen třesou.

Obrazem: Největší evropský agrosalon - Grüne Woche přejít do fotogalerie

Pokračování reportáže si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 26. ledna, nebo pod odkazem níže:

Zelený týden s vepřovou, plzeňským a vitaminy - čtěte ZDE