Tuňák, helium, voda. Komodity na vymření, které budou cennější než zlato

Patnáct milionů poprvé, podruhé, potřetí. Japonský restauratér Kijoši Kimura v aukci na tokijské rybí burze začátkem ledna vydražil čerstvě uloveného tuňáka obecného o váze dvou prasat - 269 kilogramů těžká ryba se rázem stala tou nejdražší na světě. Kimuru vyšla na téměř tři čtvrtě milionu dolarů, v přepočtu bezmála patnáct milionů korun. A skončí, jako většina tuňáků na světě, na japonských talířích, zejména v oblíbeném sushi.

Zaplacená suma věrně odráží fakt, jak vzácným a nedostatkovým zbožím začíná tento druh tuňáka být. Tuňák obecný (zvaný též modroploutvý) je kriticky ohrožen vyhynutím, a odhady, dokdy by mohl být lovem zcela zlikvidován, se pohybují v jednotkách let. Což, bráno poněkud cynicky, činí z tuňáka - kromě jiných a běžněji obchodovaných komodit - poměrně vzácné zboží, na jehož budoucím nedostatku by se dalo dobře vydělat.

Když automobilka rybaří

Vycítil to zřejmě i japonský koncern Mitsubishi, jinak známý zejména jako výrobce automobilů. Ten tuňáka ve velkém skupuje (v Japonsku mu patří dokonce až 40 procent trhu) a část vykoupeného masa v hluboce zmrazeném stavu uchovává. Odhaduje se, že ročně takto uskladní až dvacet tisíc tun rybího masa. Pokud bude tuňák skutečně vyhuben, bude se "poslední maso na světě" v Japonsku vyvažovat zlatem. Právě v japonských žaludcích nyní končí zhruba osmdesát procent celosvětové spotřeby tohoto chutného masa.

"Jde o typickou spekulaci na budoucí nedostatek. Lidi si už od dob antiky potrpí na drahé jídlo, chtějí speciality, mají rádi exkluzivní zboží. Ať už zlato, diamanty, nebo třeba zrovna maso tuňáka," podotýká klimatolog a geolog Václav Cílek.

Tuto "spekulaci na vyhynutí" však samo Mitsubishi odmítá. "Rybářská sezona pro lov tuňáka obecného je velmi krátká, rybu proto zmrazujeme hlavně proto, abychom byli schopni zajistit dostatečné dodávky v průběhu celého roku," řekli zástupci firmy britskému deníku Independent.

"Tuňák je pro Japonce velmi cennou potravinou, je základem naší národní kuchyně a musíme dbát na to, abychom tento zdroj potravy udrželi i pro budoucnost," říká sice japonský obchodník Tsukudži Uoičiba, ale realita je docela jiná.

Populace tuňáka obecného se celosvětově rychle zmenšuje. Poslední pokus, jak zabránit průmyslovému rybolovu, ztroskotal v roce 2010 na konferenci o obchodování s ohroženými živočišnými druhy v katarském Dauhá na odporu řady zemí, které poukazovaly zejména na hrozbu ztráty pracovních míst a ekonomické dopady. Tehdejší obavy dobře ilustruje výrok zástupce italských rybářů Giusseppeho Saracena: "Zákaz by měl devastující dopad na celé odvětví. Ještě více by to poškodilo už takhle slabou ekonomiku jižní Itálie. Lidé tady tuňáky loví po staletí." Otázkou zůstává, jak dlouho ale bude ještě co lovit.

Máslo a panika

Tuňák samozřejmě není běžnou komoditou, s níž se obchoduje na světových burzách, přesto se dají na osudu této ryby najít i některé obecně platné principy byznysu. "Spekulace na budoucí nedostatek nějaké komodity je poměrně běžná. Řada takových spekulantů si ale spálí prsty a jen několik jich zbohatne," říká analytik společnosti Colosseum Boris Tom-čiak.

"Pokud například právě Mitsubishi ve velkém nakupuje a mrazí tuňáka, předpokládá, že jeho cena v budoucnu vyletí prudce vzhůru. Pokud budou mít pravdu, dosáhnou vysokého zisku," dodává Tomčiak, podle něhož je ale stejně tak možný i zcela opačný scénář: "Ani zmražené maso nelze uchovávat navěky, v úvahu jsou třeba brát i nezanedbatelné náklady s tím spojené. Takže se nedá vyloučit, že nakonec maso prodají pod nákupní cenou." Podobně spekulovat na prudký růst ceny se podle něho vyplatí jen tehdy, když má člověk přístup k neveřejným informacím. Například z neoficiálních vládních zpráv ví, že se chystá výrazná redukce kvót na výlov.

Spíše skeptický k "tuňákové spekulaci" je i analytik X-Trade Brokers Jiří Tyleček. Podle něho jde u nedostatkových komodit často spíše o uměle vyvolanou obavu a strašení lidí. "Komodita obvykle nikdy nedojde. Když něčeho ubývá, roste cena, a to až do výše, kdy se už obvykle vyplatí najít a využívat jiný materiál," říká. "Něco se nahradí hůře, něco lépe. Samozřejmě maso tuňáka stoprocentně nahradit nelze, ale bude se místo něj jíst něco jiného. Nemyslím si ani, že tuňák vyhyne, bude ho ale tak málo, že se už nevyplatí komerčně ho lovit," dodává Tyleček a nabízí příklad, který je světu mezinárodního obchodu s komoditami přece jen o dost bližší. "Dříve bylo pro světový průmysl zcela zásadní uhlí, to ale z větší části postupně vytlačila ropa. Nyní, jak cena reaguje na vytěžené množství ropy, se hledají alternativy i k ní."

V oblasti potravin se dají najít i jiné "komodity na vymření". Z globálního hlediska může být příkladem vzácný a trhem i gurmány ceněný kaviár.

Do pomyslné škatulky budoucího nedostatkového zboží se v poslední době stále častěji řadí i "obyčejná" voda. Podle zprávy OSN se za posledních padesát let spotřeba pitné vody ztrojnásobila, a do roku 2025 vzroste celosvětově spotřeba proti dnešku o čtyřicet procent. Ve stejné době mají být dvě třetiny planety ohroženy nedostatkem vody.

INFOGRAFIKA: Vzácné komodity (pro zvětšení klikněte na grafiku)

Více se o tématu dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 19. ledna, nebo pod odkazem níže: