- přijímané zákony a další rozhodnutí parlamentu příliš často ignorují předvolební sliby, názory odborníků i veřejné mínění
- parlamentní procedury nepodporují odpovědnost a skládání účtů jednotlivců ani zákonodárného sboru jako celku.

Parlament má v systému národní integrity výlučné postavení, neboť schvaluje a často také připravuje pravidla, kterými se on sám a všichni ostatní aktéři musejí řídit. S tím je spojena velká míra nezávislosti, která ovšem není vyvážena jasnými pravidly vnitřního fungování ani dostatečnou transparentností.

Na úroveň parlamentu se přenášejí kvazidemokratická rozhodování, klientelistické vazby a prosazování osobních zájmů, které jsou příznačné pro fungování uvnitř politických stran. To má zásadní dopad na kvalitu přijímaných zákonů, které parlament často schvaluje v podobě, jež je karikaturou původního veřejně prospěšného záměru. Odráží se to i na způsobu, jakým jsou uplatňovány jmenovací pravomoci parlamentu.

Nezávislost jednotlivých poslanců zcela určitě omezuje tlak na stranickou loajalitu.

Změníme si smysl

O budoucnosti politika a jeho "kariérním postupu" rozhodují primárně vnitrostranické procesy, v jejichž rámci se obsazují nejen volitelná místa na kandidátkách, ale "předjednávají" se též nominace do dalších funkcí, o jejichž personálním obsazení parlament rozhoduje nebo spolurozhoduje. Jedná se především o různé řídicí a kontrolní funkce ve státních institucích, například funkce členů Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu, funkce v mediálních radách nebo funkce ve vedení Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Praxe "přílepků" v Poslanecké sněmovně trvá a obecně panuje přesvědčení, že poslanci nadužívají své právo podávat pozměňovací návrhy. Poslanci také své pozměňovací návrhy nemusejí odůvodňovat, přestože zásadním způsobem mění původní smysl zákona.

Zákony neupravují lobbing. Lobbisté se nemusejí nikde registrovat a nemusejí uvádět, čí zájmy hájí, často jsou navíc placeni přímo státem, protože je politici s oblibou zaměstnávají jako své spolupracovníky nebo poradce. Příkladem za všechny je Marek Dalík, podezřelý z korupce při vládních zakázkách, který oficiálně působil jako tajemník premiéra a poslance Mirka Topolánka.

Nechválit před schválením

Nedostatečně je upraven také střet zájmů. I když poslanci a senátoři mají povinnost podávat jednou ročně a při ukončení funkce oznámení o majetku, o vykonávaných činnostech a o příjmech, darech a závazcích, tato přiznání zahrnují pouze majetek nabytý během výkonu funkce. Politik, jehož nově nabytý majetek neodpovídá příjmům, tak vždy může argumentovat tím, že prostředky získal z prodeje jiného dříve nabytého majetku, který získal před nástupem do funkce a který vykazovat nemusí. Pravdivost takového tvrzení nelze ověřit.

Zákonodárcům se mohou jevit jako malicherné další prohřešky, které mají spíše etický rozměr, ať už jde o zaměstnávání příbuzných coby asistentů, plagiátorství při získávání akademického titulu nebo placený pronájem poslanecké kanceláře ve vlastním domě. Upozorní-li na podobné případy média, dotčení politici zpravidla své jednání komentují slovy: "Nebyl porušen zákon."

Při prosazování protikorupčně laděných opatření funguje parlament spíše jako brzda. Poslanecká sněmovna vzešlá z voleb v květnu 2010 sice projednává celou řadu reformních zákonů předložených na základě protikorupční strategie vlády, zkušenost ovšem velí nechválit tyto normy dříve, než budou definitivně schváleny.

Týdeník Ekonom ve spolupráci s Transparency International exkluzivně přináší shrnutí stavu všech základních pilířů, na nichž stojí národní integrita České republiky.
(Redakčně kráceno, titulky a mezititulky redakční.)

Role v systému: míra, jakou daná instituce přispívá k celkové (protikorupční) funkci systému

Vnitřní správa: jak zajišťuje své řízení a nakolik je řádné, průhledné a odpovědné fungování dané instituce

Potenciál: jaké má daná instituce k dispozici zdroje k zajištění svých funkcí a jaká je její nezávislost

Číslo vyjadřuje na kolik procent se daná instituce blíží 100% ideálu

Politici své prohřešky často komentují slovy: "Nebyl porušen zákon."

Marek Dalík - příklad lobbisty placeného státem.

Související