Lisa Rakoczyová z Krakova přijela zhruba před pěti lety do severního Londýna, aby zde studovala angličtinu. Doufala, že se uživí jako uklízečka. Všechno šlo jako po másle - až do okamžiku, kdy burzovní krach a následná ekonomická krize postihly její dříve prosperující klienty. Spolu s tím, jak rodiny ze střední třídy začaly vydávat méně peněz na pomoc v domácnosti, se významně zostřila konkurence na trhu práce. Lisa si po nějakou dobu přivydělávala uklízením toalet v železničních stanicích, díky čemuž si byla schopna zaplatit jazykový kurz. Později jí, aby vůbec mohla finančně vyjít, vypomáhala její sestra, která pracuje jako učitelka v Polsku. Ale na konci loňského roku již měla Lisa všech strastí imigrantského života dost a vrátila se domů.

Británie přitvrdila

Lze si pomyslet: "Typický případ". Bezprostředně po krizi se mnoho přistěhovalců opravdu vrátilo zpět. Stejně tak se lze domnívat, že mnozí potenciální emigranti zůstali doma, buď z toho důvodu, že odchod do ciziny již najednou nestál za námahu, nebo proto, že v mnoha zemích došlo ke zpřísnění imigračních předpisů.

Ještě na londýnském letišti se Lisa Rakoczyová minula s mladým Britem směřujícím do Šanghaje, čínským počítačovým programátorem stěhujícím se do Kanady nebo s portugalským pracovníkem, který byl zrovna na cestě do ropné velmoci Norska. Recese zdaleka nezpůsobila zastavení veškeré migrace, ale vedla spíše ke vzniku zcela nových modelů a ke změně na žebříčku cílových destinací. Nikdy předtím - nebo alespoň ne v nedávné historii - nebyla mapa světové migrace tak rozmanitá a současně tak proměnlivá.

Liberalizace obchodu po skončení studené války, ekonomický rozmach západu na počátku 21. století a rychlý růst rozvíjejících se trhů - to všechno přispělo k nové vlně migrace trvající až do počátku ekonomické krize. S narůstající nezaměstnaností však vlády mnoha zemí začaly mnohem více vnímat argumenty, že imigrace může v široké míře odčerpávat veřejné služby a zmenšovat šance místních obyvatel na nalezení práce.

Například britská vláda zavedla "migrační strop" pro pracovníky pocházející ze zemí mimo Evropskou unii. Předseda vlády David Cameron uvedl, že cílem je omezit přistěhovalectví osob bez kvalifikace. "Bodový systém" má určit, kteří imigranti budou pro ekonomiku nejprospěšnější.

Navíc má být zpřísněn režim studentských víz. (Jen nevychovanec by samozřejmě poukázal na skutečnost, že jak David Cameron, tak i Nick Clegg, jeho koaliční partner, sami velmi profitovali z času, který před studiem strávili v zahraničí.)

Británie svým přístupem možná zachází dál než jiné země, ale v žádném případě není jediná. Také mladé východoevropské demokracie jako například Polsko zkoumají plány, které mají omezit počet přistěhovalců. Dánský kabinet nedávno znovu zavedl omezené hraniční kontroly, což je v rozporu se Schengenskou dohodou, která povoluje volný pohyb osob bez nutnosti předkládat cestovní pas mezi 23 členskými zeměmi z celkového počtu 27 zemí Evropské unie. Kodaň tvrdí, že toto opatření bylo nezbytné v zájmu boje proti trestné činnosti a pašeráctví, přestože mnozí mají podezření, že se ve skutečnosti jedná o podbízení se antiimigrační Dánské lidové straně, o jejíž podporu se vláda musí opírat.

Vraťte se domů!

Španělsko, Dánsko a Japonsko patří k zemím, které dávají nový význam úsloví "platím za to, co využívám". Tedy poskytují kompenzaci těm pracovníkům, kteří souhlasí se svým návratem do země původu. Účinek těchto opatření má ovšem své limity. Do dubna roku 2010 využilo této nabídky ve Španělsku pouze 11 400 imigrantů. V létě letošního roku vláda v Madridu znovu zavedla kontroly rumunských přistěhovalců a Francie se pokusila deportovat rumunské Romy.

Jiné vlády, které jsou při uplatňování cílených opatření vůči určitým etnickým menšinám nebo sociálním skupinám opatrnější, se snaží oživit "vyrovnávací teorii". Spočívá v tom, že při poklesu ekonomiky se migranti vracejí domů, čímž uvolní pracovní místa pro místní obyvatelstvo a zajistí působení mechanismu, který někteří nazývají "tlumič konjunkturálních otřesů". Za tímto účelem Austrálie snížila nabízený počet víz pro kvalifikované pracovníky. Malajsie v roce 2009 víceméně zcela přestala vydávat pracovní víza.

Přitom se zdá, že "vyrovnávací teorie" se opírá o slabé empirické základy. Nedávná studie, kterou provedl britský výzkumný institut Policy Network, dospěla k závěru, že trendy v oblasti nezaměstnanosti a příjmů mají na čistou imigraci jen omezený vliv. Pracovníci tohoto institutu použili údaje z posledních tří recesí v Británii a z nich spočítali, že s rostoucí nezaměstnaností imigrace klesá - ale pouze na omezenou dobu. Následně znovu nabírá na intenzitě, často ještě před tím, než v ekonomice existují jasné známky o zlepšení vývoje. Stejně tak i počet navracejících se imigrantů vzrůstá pouze dočasně, přičemž se vracejí hlavně ti, kteří to vždy měli v úmyslu.

Úprk z Irska

Současnou situaci však lze celkově charakterizovat jako období nižší migrace. Mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) uvádí, že migrace do jejích členských zemí se v roce 2009 snížila o sedm procent. Z nejnovějších vnitrostátních údajů rovněž vyplývá, že v roce 2010 migrace dále klesala. Při podrobnějším prostudování statistik je ale vidět, že situace v jednotlivých zemích je mnohem složitější. Irsko bylo během rozkvětu tamního bankovního sektoru a stavebnictví velmi atraktivní zemí. V roce 2009 však byla jeho čistá migrace záporná. Nyní Irsko dosahuje nejvyšší emigrace od roku 1989.

Austrálie je dnes magnetem zejména pro mladé Číňany, kteří v roce 2010 tvořili největší skupinu imigrantů. Rovněž Švédsko se zdá být stále populárnější, zatímco Řecko sužované nelákavou kombinací fiskálních problémů, úsporných opatření a nezaměstnanosti je svědkem nové vlny emigrace, zejména do Ameriky a Kanady. Pokud jde o Španělsko, skromně prosperující Britové a Němci již nepovažují slunečná španělská pobřeží za ideální místo pro strávení důchodu.

Stoupá "cirkulační" migrace, při které lidé přecházejí mezi různými destinacemi, stejně jako "průběžná migrace", kdy migrant odejde nejprve z Číny například do Kanady a následně se přesune do Ameriky. Výzkumní pracovníci OECD spočítali, že minimálně 19 procent migrantů, kteří na přelomu tisíciletí přijeli do Ameriky, o pět let později odešlo do jiné destinace. Průběžná migrace je rovněž častá mezi migranty z Afriky a Asie. Naopak Evropané mají tendenci žít v zahraničí pouze po omezenou dobu.

Konec přílivu Mexičanů?

"Představa, že migrace je jednosměrný pohyb za účelem trvalého usazení, je zastaralá. Migrace je většinou dočasné povahy - a je na čase, aby diskuse o imigraci tuto realitu uznala," uvádí Philippe Legrain, analytik imigrace a autor nedávno publikované knihy s názvem "Aftershock" (Následný otřes). Ta analyzuje ekonomické změny, k nimž došlo v důsledku krachu finančního sektoru.

Některé země si tuto skutečnost začínají uvědomovat. Přestože občas ještě zaznívají tvrdá slova, politici porůznu upravují svá předchozí rozhodnutí, která měla imigraci omezit. Německo, které dlouhodobě trvalo na tom, že není "zemí imigrantů", nicméně v tichosti zvýšilo povolený počet kvalifikovaných migrantů, které přijímá. Švédsko zase liberalizovalo svůj systém pracovních povolení.

Ještě zajímavější vývoj nabízí pohled na skutečnost, že Amerika a Čína si začaly vyměňovat role. Spojené státy byly vždy absolutně největším magnetem imigrace. To však změnila přísnější bezpečnostní opatření přijatá za účelem prevence teroristických útoků a hloubka americké ekonomické recese. Legální i nelegální migrace se snížila, přičemž největší pokles byl zaznamenán mezi nelegálními přistěhovalci z Mexika. Přísnější hraniční kontroly k tomu přispěly pouze částečně, neboť potenciální imigranti nyní mohou najít lepší pracovní místa i doma.

Směrem na východ

Ve vzdělanějším segmentu trhu dochází stále častěji k tomu, že vysokoškolští absolventi zahraničního původu po získání dovedností a kvalifikací Ameriku opouštějí. Částečně se může jednat o cyklický jev: možná se tito absolventi vrátí, až dojde k oživení ekonomiky. V současné situaci však cestující v letadlech mají poměrně velkou šanci, že se setkají s absolventem americké vysoké školy narozeným v Asii, který se stěhuje za prací někam jinam.

S tím, jak se kouzlo Ameriky pomalu vytrácí, se Čína stává zvolenou cílovou destinací pro mnoho mladých pracovníků. Podle čínských statistik bylo loni v Šanghaji 143 000 cizinců s pobytovým vízem. Tento údaj přitom nezahrnuje tisíce obyvatel Západu, kteří se zde podle předpokladů zdržují na turistické vízum, nebo ilegálních přistěhovalců z jiných částí Asie. První místo na seznamu přistěhovalců pobývajících v Číně patří Jižním Korejcům (121 000) následovaným Američany (71 000) a Japonci (66 000). Nejčastějším zaměstnáním obyvatel západního původu je výuka angličtiny, ale nachází se zde také početná skupina obvykle mladých podnikatelů, kteří tu otvírají obchody, bary a restaurace.

Hospodářský rozmach v Číně a aktivity této země v Africe působí rovněž pro stále více Afričanů jako povzbuzení, aby zvážili možnost hledat své štěstí právě v říši středu. Zhruba 100 000 je jich usazeno ve městě Kuang-čou. Afričtí imigranti však nejsou jediní, kteří často končí právě v tomto městě plném shonu na jihu Číny.

Nedávná akademická studie určila pět různých rezidenčních oblastí populací imigrantů. Například afričtí obchodníci a Korejci žijí v přelidněných čtvrtích. Francouzští a indičtí pracovníci se shromažďují ve výškových budovách. Úspěšní imigranti z Blízkého východu a západní Afriky se shlukují ve velkých realitních komplexech se soukromými zahradami.

Svět se může stát svědkem začátku velkého stěhování na východ. Studenti se začali stěhovat do Jižní Koreje a Japonska. "Mnozí mezinárodní studenti zůstávají ve své hostitelské zemi," uvádí Madeleine Sumptionová, výzkumná pracovnice v Institutu politiky migrace ve Washingtonu. Očekává, že tento trend bude motorem rostoucí migrace mezi asijskými zeměmi.

Migrace v důsledku krachu ani zdaleka nemizí, uvádí Madeleine Sumptionová. Migrace je podle ní "pro mnohé lidi stále rozumnou dlouhodobou investicí".

Přestože obtížná doba může způsobit změnu nejoblíbenějších destinací migrantů, nepodrývá nijak odhodlání přestěhovat se ve snaze najít lepší život. A to je rozhodně dobrá zpráva. Migranti k ekonomické krizi nijak nepřispěli, ale mohou ji pomoci překonat.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Mnoho zemí kvůli krizi zpřísňuje opatření proti migraci.

7 %
O tolik se v roce 2009 snížila migrace do členských zemí OECD.

Britové a Němci již nepovažují španělská pobřeží za ideální místo pro trávení důchodu.

71 tisíc
Tolik Američanů má dnes v Číně pobytové vízum. Po Jihokorejcích jsou druhou nejpočetnější skupinou migrantů v Číně.

Besnik Salihi původem z Kosova učí německé penzisty break dance. Zařadil se tak mezi řadu migrantů, kteří v loňském roce přijeli do země provozovat taneční kurzy. Foto: Profimedia.cz

Německo přestává být vysněným cílem pro migranty. Poslední dva roky zemi více lidí opustilo, než se do ní přistěhovalo. Týká se to i turecké menšiny. Foto: Isifa,

Zavírají? Ještě před několika lety mířily do Británie desetitisíce polských migrantů za prací. I kvůli nim vznikaly v Londýně polské restaurace. Krize však způsobila, že se řada Poláků vrací domů. Foto: Bloomberg

Související