Bankrot už není tabu

Anketa

Kdy zkrachuje Řecko?

do konce letošního roku

51%

v roce 2012

28%

později než v roce 2012

8%

nezkrachuje

13%

Hlasovalo 467 čtenářů

Vyhlídky na řecký bankrot se rovnají téměř jistotě. »Názor« trhů na současnou situaci je nekompromisní. Podle výše pojistek proti nesplácení řeckých dluhopisů je nynější pravděpodobnost insolvence 98 procent. Řecku už nevěří ani ratingové agentury. Například společnost Fitch očekává, že řecko přestane své dluhy splácet.

Zároveň přibývají hlasy připouštějící krach Řecka i mezi politiky. Špičky Evropské unie včetně německé kancléřky Angely Merkelové nebo francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho sice stále hovoří o zemi jako o nedílné součásti eurozóny, mezi politickými kolegy však mají čím dál více oponentů.

»Studujeme všechny možné scénáře vývoje dluhové krize eurozóny,« prohlásil například minulý týden nizozemský ministr financí Jan Kees de Jager a nevyloučil přitom ani možnost řeckého bankrotu.

V podobném tónu vůbec poprvé veřejně hovoří i ministři německé vlády, konkrétně ministr hospodářství Philipp Rösler či ministr financí Wolfgang Schäuble. Ten dokonce v rozhovoru pro deník Bild prohlásil, že se Řecko další pomoci nedočká, pokud nebude plnit přísné podmínky pomoci.

To se zemi přitom nedaří; i přes zvyšování daní a úspory dluh roste. Letošní rozpočtový deficit bude místo požadovaných 7,6 procenta HDP o dva procentní body vyšší. Také příjmy z privatizace jsou zatím podstatně nižší, než Atény slibovaly.

Řecko v současnosti disponuje hotovostí pouze do října. Pokud v příštím měsíci nedostane další splátku půjčky od EU a MMF ve výši zhruba osmi miliard eur, nebude mít z čeho hradit své závazky.

Věřitelé uvolnění dalších peněz podmiňují pokračujícími tvrdými úsporami. Jenže se ukazuje, že záchranné plány pro Řecko nefungují. Země se potácí v recesi: ekonomika v prvním čtvrtletí klesla o 8,1 a ve druhém o 7,3 procenta. A ekonomové tvrdí, že je to důsledek právě tvrdých rozpočtových škrtů.

Bankrot se zdá být nevyhnutelný. Jak by mohl vypadat v praxi a jaké by měl důsledky?

»Divoký« bankrot

Mezi politiky nejobávanější variantou je »divoký« bankrot. K tomu by došlo, pokud by se Řecko ocitlo bez hotovosti na hrazení závazků a běžných výdajů.

Odehrát se může v zásadě dvěma způsoby.

Prvním z nich je odmítnutí plnění závazků vůči věřitelům ze strany Řecka. Země by v tomto případě vyhlásila platební neschopnost a přestala splácet dluhy.

Takový postup například doporučuje bývalý šéf argentinské centrální banky Mario Blejer, který stál u bankrotu jihoamerické země na začátku tisíciletí. »Řecký dluh už je nesplatitelný,« tvrdí Blejer. Škrty podle něho situaci v zemi jen zhoršují.

Druhou možností je odmítnutí další tranše půjčky zemi ze strany Evropské unie kvůli neplnění podmínek záchranného plánu.

Důsledky by byly v obou případech podobné.

V zemi by vypukla panika a finanční sektor by tak postihla vlna krachů. Ta by se kvůli angažovanosti západoevropských bank rozrostla do celé unie a vyústila ve finanční krizi srovnatelnou s tou z roku 2008.

Evropská unie by nad takovým bankrotem neměla jakoukoli kontrolu. Je tedy prakticky nemožné spočítat, jaké by byly následky.

Právě zde je možné vystopovat důvod pro prohlášení hlav Německa, Francie i Řecka o pokračující záchraně. »Hlavní prioritou je vyhnout se nekontrolovatelné insolvenci,« říká například Angela Merkelová.

Řízený bankrot

Výrok německé kancléřky nepřímo naznačuje, že zatímco divoký bankrot je nežádoucí, jeho řízená varianta vyloučena není.

Jinak řečeno - zbytek eurozóny si poskytnutím říjnové, osmimiliardové splátky půjčky pro Řecko kupuje čas, aby mohl připravit plán řízeného bankrotu. Podle poradce německé vlády Larse Felda by k restrukturalizaci mohlo dojít na začátku roku 2012.

Kontrolovaný krach Řecka by měl formu dohody s věřiteli o tom, jakou část dluhů Řecku odpustí. Jak by dohoda mohla vypadat, ukazuje plán z konce letošního července.

Eurozóna a Mezinárodní měnový fond se v létě shodly na scénáři, podle něhož by věřitelé Řecku prodloužili splatnost pohledávek, snížili úroky a část splátek úplně odpustili. Soukromý sektor by do roku 2014 na plánu tratil přes 50 miliard eur.

Plán se ale ukázal jako příliš »měkký« a nedůvěryhodný. V případě řízeného bankrotu by se věřitelé museli smířit s většími ztrátami. Podle Larse Felda lze očekávat restrukturalizaci zahrnující odpis poloviny závazků, tedy více než 150 milionů eur.

Podle šéfa německého ekonomického institutu Ifo Hanse-Wernera Sinna by v tomto případě nemuselo dojít k přelití problémů na západoevropské banky.

»Státy by musely pomoci vlastním bankám. To by ale Německo a Francie zvládly,« tvrdí Sinn.

Místo dalšího pumpování peněz do Řecka by Francie a Německo, jejichž finanční domy mají v Řecku největší pohledávky, jen tyto peníze nalily do vlastních bank. Tím by postavily hráz dalšímu šíření krize.

Euro, nebo drachma?

Před Řeckem stojí ještě jedna zásadní otázka: ponechat si i po bankrotu do budoucna euro, či se vrátit k vlastní měně drachmě?

Hlavním argumentem pro drachmu je podle ekonomů zvýšení konkurenceschopnosti. »Země se stala příliš drahou a existuje jen jedno řešení, které slibuje úspěch - musí devalvovat,« tvrdí Hans-Werner Sinn.

V opačném případě by Řecko podle Sinna muselo kvůli obnovení konkurenceschopnosti razantně snižovat ceny i mzdy, a to až o třetinu. To by však bylo politicky neprůchodné.

Naopak proti opuštění eurozóny hovoří astronomické náklady, které by s sebou návrat k drachmě přinesl.

Pokusili se je vypočítat ekonomové z banky UBS. Podle jejich modelu by každý obyvatel Řecka včetně důchodců a kojenců jen v prvním roce po odchodu od jednotné měny tratil 9500 až 11 500 eur.

V dalších letech by pak náklady na hlavu činily tři až čtyři tisíce eur.

Nejsilnějším argumentem proti opuštění eura rovněž zůstává fakt, že evropské smlouvy podobnou věc vůbec nepřipouštějí. Před řeckým »útěkem« k drachmě i po něm by proto proběhly tvrdé právnické bitvy.

Zatímco o řeckém bankrotu přestává být pochyb, odchod z eurozóny je nejistý. Řecko ho zatím zásadně odmítá, stejně jako lídři eurozóny. Pokud ale ani restrukturalizace dluhu nepřinese kýžené zlepšení stavu řecké ekonomiky, může k tomuto krajnímu řešení dojít.

A to buď z vlastní vůle Řecka, anebo nuceně na nátlak zbytku eurozóny.

Jan Němec

Zatímco o řeckém bankrotu přestává být pochyb, odchod z eurozóny je nejistý.