Hned dvakrát během čtrnácti dnů musel francouzský prezident Nicolas Sarkozy přerušit svoji dovolenou a z pohodlí francouzského středomoří odletět na den do Paříže, aby se pokusil uklidnit znepokojené trhy.

Jeho schůzka s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, která proběhla 16. srpna v Elysejském paláci, se uskutečnila právě v době, kdy paniku posledních týdnů vystřídaly již jen chmurné vyhlídky na stagnující ekonomiku eurozóny.

Poté, co předminulý týden výrazně oslabily akcie některých francouzských bank, ocitla se pod drobnohledem samotná Francie. Proslýchá se totiž, že by mohla přijít o úvěrový rating AAA, na němž si tolik zakládá.

Do prezidentských voleb s velmi nejistým výsledkem přitom zbývá pouhých osm měsíců a také je třeba předložit finální podobu rozpočtu na rok 2012. Při tom všem se Nicolas Sarkozy bude muset vypořádat s nelehkým úkolem, jak si naklonit voliče a zároveň uklidnit obavy investorů.

»Zlaté pravidlo«

Šéfové dvou největších ekonomik eurozóny na své schůzce s žádnými převratnými nápady nevyrukovali.

Navrhli, aby se dvakrát do roka sešly hlavy vlád sedmnácti zemí, které používají jednotnou měnu, a podnikly tak první krok k ustavení »ekonomické vlády« eurozóny, po níž právě Sarkozy tolik touží.

Dále předložili návrh, aby všechny členské země ve svých ústavách zakotvily takzvané »zlaté pravidlo« omezující výši deficitu státního rozpočtu. (Německo už tuto klauzuli v ústavě má, Itálie se zavázala, že ji zavede, a podobné opatření plánuje i Sarkozy ve Francii.)

Na pořad dne přišla i daňová harmonizace, zlepšení koordinace rozpočtů a daň z finančních transakcí.

Nicolas Sarkozy i Angela Merkelová však pro daný okamžik vyloučili jakékoli plány na vydání společných evropských dluhopisů, takzvaných eurobondů. Francouzský prezident se sice nechal slyšet, že »jednou na ně možná dojde«, nicméně rázně odmítl další rozšíření záchranného fondu eurozóny.

V době jejího relativně silného jádra nebylo tak těžké držet společnou měnu nad vodou. Nyní však v Německu i ve Francii hospodářský růst slábne. Obě země se přitom společně podílejí na polovině hrubého domácího produktu celé eurozóny.

Z nejnovějších údajů je patrné, že hospodářský růst ve druhém čtvrtletí tohoto roku v Německu zpomalil na 0,1 procenta hrubého domácího produktu a ve Francii se zastavil docela.

Na okraji propasti

Francie si ze šesti zemí eurozóny, které mají úvěrové hodnocení AAA, stojí evidentně nejhůře (viz graf na str. 44). Přesto je nervozita finančních trhů v některých ohledech nejspíše přehnaná.

Výnosový spread - prémie, kterou investoři požadují za to, že drží francouzské a ne německé státní dluhopisy - se od července sice rozšířil, ale do italských a španělských státních obligací má pořád ještě daleko.

Všechny tři největší ratingové agentury Francii úvěrový rating AAA potvrdily. Ani jedna neprohlásila, že by v nejbližší době mohlo hrozit jeho snížení. Francouzské veřejné finance na tom nejsou zrovna nejlépe, nicméně z bohatých zemí rozhodně nepatří k nejhorším.

Podle předpovědi Evropské komise dosáhne letos veřejný dluh Francie 85 procent hrubého domácího produktu. To je sice nepatrně více než v Německu (82 procent), ale mnohem méně než v Itálii (120 procent) nebo ve Spojených státech amerických (98 procent).

Schodek státního rozpočtu má podle předpovědí v roce 2011 dosáhnout 5,8 procenta hrubého domácího produktu. Blíží se sice více řeckému deficitu (9,5 procenta) než německému (dvě procenta), ale zato vykazuje trvale sestupnou tendenci.

Prezident Sarkozy slíbil, že do roku 2013 schodek rozpočtu sníží na tři procenta. Finanční skupina Credit Suisse ve svém průzkumu uvádí, že »základní ukazatele francouzských veřejných financí vypadají dobře«.

Významný věřitel

Proč tedy na trhu stále přetrvávají obavy? Jedním z možných důvodů je zhoršující se ekonomický výhled do budoucna. Spotřebitelské výdaje, hnací síla francouzského růstu v uplynulých deseti letech, začínají povážlivě slábnout.

Svoji daň si vybírá také pomalý růst nejen u francouzského největšího obchodního partnera Německa, ale i ve zbytku eurozóny.

Francie je navíc významným věřitelem problémových zemí eurozóny.

Ve srovnání s ostatními bankami, s výjimkou zemí na periferii eurozóny, drží francouzské banky největší část italského, španělského a řeckého dluhu. Nedávná panika kolem Itálie a Španělska vyvolala obavy, zda bude Francie schopna dostát svým závazkům v případě nových záchranných opatření.

Mají pomoci nové daně

Pomalý růst pak může Francii přivodit nemalé problémy při naplňování cílů v oblasti deficitu státního rozpočtu. Prezident si je toho plně vědom. Proto požádal ministra financí Françoise Baroina i ministryni rozpočtu Valérii Pécresseovou, aby ještě před zasedáním vlády 24. srpna připravili seznam mimořádných úsporných opatření pro rok 2012.

Lze očekávat další omezení daňových výjimek a možná i zavedení nové daně z »extravagantních« příjmů.

Bohužel se však zřejmě neuvažuje o opětovném navýšení snížené sazby u daně z přidané hodnoty pro restaurace, kvůli které přichází stát o 2,4 miliardy eur ročně.

Příliš mnoho optimismu

Podle Laurence Booneové z Bank of America Merrill Lynch nebude Francie bez dalších úspor schopna dosáhnout stanoveného tříprocentního rozpočtového deficitu dříve než v roce 2014, tedy s ročním zpožděním.

Mezinárodní měnový fond minulý měsíc Francii upozornil, že její odhady ekonomického růstu jsou příliš optimistické. Aby Francie dosáhla svých výdajových cílů, bude muset zavést »další opatření« - především pak výdajové škrty.

Laurence Booneová odhaduje, že potřebný rozsah těchto úsporných opatření se může během následujících dvou let vyšplhat na částku okolo dvaceti miliard eur.

To se může ukázat jako kámen úrazu. Nicolasi Sarkozymu se zatím pomocí menších kliček, kdy nahradí pouze každého druhého státního úředníka, který odešel do důchodu, a díky částečnému seškrtání daňových výjimek daří snižovat rozpočtový schodek podle plánu.

Utrácí více než Švédsko

Jenže kromě loňského navýšení minimálního věku odchodu do důchodu z 60 na 62 let toho z hlediska strukturálních reforem veřejných výdajů Nicolas Sarkozy zatím mnoho neudělal. Francouzský stát má nyní větší výdaje v poměru k hrubému domácímu produktu než Švédsko.

A není to jen důsledek recese. Francouzský nejvyšší kontrolní úřad totiž spočítal, že výdaje související s krizovými opatřeními tvořily loni méně než polovinu celkového deficitu.

Spekulanti nejsou všemocní

Mnoho nadějí nenabízí ani pohled na dlouhodobé statistiky. Ani jediná francouzská vláda od počátku sedmdesátých let nehospodařila s vyrovnaným rozpočtem.

Všechny kabinety bez rozdílu hromadily dluh na úkor příštích generací. Raději svalovaly vinu na burzovní spekulanty a ratingové agentury, než aby si přiznaly své prohřešky.

Navíc se na jaře příštího roku konají ve Francii prezidentské volby.

Podle průzkumů veřejného mínění se oblíbenost Nicolase Sarkozyho konečně odpoutala od rekordně nízkých hodnot. Proto na nepopulární rozpočtové škrty prezident nyní zřejmě nemá ani pomyšlení.

Jenže vidina socialistického vítězství není o nic více uklidňující, vezmou-li se v potaz sliby znovu snížit zvýšený věk odchodu do důchodu a také vytvořit program pro hromadné zaměstnávání mladých ve státní sféře.

Pozor na krizi!

Někteří socialističtí kandidáti na post prezidenta, kteří se zúčastní říjnových primárek, již začali ke státnímu dluhu přistupovat zodpovědněji.

François Hollande, podle průzkumů největší favorit, označil minulý týden veřejný dluh za »francouzského nepřítele«. Nicméně socialistická strana nesouhlasí s návrhem Nicolase Sarkozyho na zavedení zlatého pravidla vyrovnaného rozpočtu do ústavy.

K jeho prosazení bude prezident potřebovat třípětinovou většinu v obou sněmovnách parlamentu.

Socialisté to považují za trik, jak zamaskovat nárůst dluhu během Sarkozyho vlády, a rozhodně mu nechtějí darovat žádný politický úspěch.

Avšak nedávné zkušenosti ze Spojených států dokazují, že investoři rozhodně neocení byť i jen náznak politické krize.

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved.
Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com

85 procent HDP
Takové výše letos dosáhne francouzský veřejný dluh.

AAA co dál? Země eurozóny s úvěrovým hodnocením AAA

Ve srovnání s ostatními bankami drží ty francouzské největší část italského, španělského a řeckého dluhu.

Nicolas Sarkozy vyhlíží německou kancléřku Angelu Merkelovou před jejich jednáním o budoucnosti eurozóny. Foto: Reuters

Související