Jak získat sebedůvěru

Co dělat
- Posuďte, co umíte a v čem se ještě musíte zdokonalit.
- Procvičujte si činnosti, při nichž se necítíte sebejistě.
- Vyhledávejte příležitosti ke zvládnutí obtížných úkolů.

Čemu se vyhnout
- Neřešte, zda máte, či nemáte nějakou schopnost, soustřeďte se na to, co můžete nabídnout.
- Neztrácejte čas přemýšlením o tom, jak vás vidí ostatní, zaměřte se na sebe.
- Nebojte se požádat o zpětnou vazbu, pokud ji potřebujete.

Z upřímně míněné zpětné vazby si lze vybrat určitou pochvalu, kterou je možné používat jako »talisman«.

Bez sebedůvěry uspěje v podnikání jen málokdo. Přitom všichni míváme chvíle, kdy si nejsme jisti, zda zvládneme vše, co se od nás očekává.

Stává se to nejen mladým lidem, kteří nastoupí do svého prvního zaměstnání, ale i ostříleným manažerům. Proti takovým návalům nejistoty zkrátka není imunní nikdo.

Opakování - matka moudrosti

»Chceme-li pochyby o sobě samém překonat, musíme objektivně zhodnotit vlastní schopnosti i nedostatky a pak jich využívat, případně je napravovat,« doporučuje profesorka managementu na Stanfordově univerzitě Deborah H. Grünfeldová.

Učitelé hry na klavír mají radu: cvičení dělá mistra. »Sebedůvěru při vykonávání určité činnosti získáme nejlépe tak, že nelitujeme vynaložené energie a tvrdě pracujeme na svém zlepšení,« říká šéf poradenské firmy Energy Project Tony Schwartz. Jenže mnozí lidé hodí flintu do žita již při pomyšlení, že na tu či onu práci nejsou dost dobří nebo že na daný úkol nestačí.

Častou překážkou je pocit, že nemá smysl vynaložit úsilí. Takové přesvědčení je nicméně zpravidla mylné.

Ten, kdo pochybuje o svých schopnostech, by si je měl vyzkoušet nejdříve v »bezpečném« prostředí. Takto lze trénovat třeba veřejnou prezentaci nebo jednání s nepříjemným klientem.

Nácvik může být velice užitečný nejen z toho důvodu, že vede k budování sebedůvěry, ale zároveň zlepšuje i kvalitu podaného výkonu. »A to dokonce i u těch lidí, kteří o svých schopnostech zpravidla nepochybují,« říká Grünfeldová.

Nestůjme si v cestě

Ti, kteří jsou sebevědomí, se rádi učí. Rovněž pro ně není problém si přiznat, že něco nedokážou nebo nevědí. »Schopnost uvědomit si, že potřebuji pomoci, je velmi důležitá,« zdůrazňuje Grünfeldová.

Podle ní je však nutné si dávat pozor na přehnanou sebekritiku.

»Lidé se často až příliš zaobírají svými nedostatky a tím, co si o nich pomyslí ostatní. Místo toho by se měli soustředit na to, co mohou nabídnout,« upozorňuje Katie Orensteinová, ředitelka neziskové organizace Op-Ed Project, která ženám pomáhá s jejich prosazením ve společnosti.

Připomíná, že dát svému okolí najevo, že máme svoji cenu, není jen nástrojem prosazení své osoby. Je to způsob získání prostoru pro své myšlenky.

Místo mučivých dohadů o tom, co si o nás a naší práci pomyslí ostatní, je vhodné se zaměřit právě na své schopnosti. Je důležité si uvědomit, že svému okolí sami můžeme nabídnout jedinečný úhel pohledu.

Sebehodnocení by se tedy nemělo odvíjet jen od názorů druhých.

Zpětná vazba je přesto při budování sebedůvěry velice důležitá. Podle Grünfeldové je dobré se obrátit na člověka, kterému záleží na našem pokroku, a požádat ho, aby nám řekl, co si o naší práci myslí. »Přitom je ovšem nutné vybrat si takové lidi, kteří nám svůj názor řeknou otevřeně,« zdůrazňuje Grünfeldová.

Pokud je totiž hodnocení pouze kladné, ztrácí na důvěryhodnosti. Naopak z upřímné zpětné vazby je možné vybrat si určitou pochvalu, kterou lze používat jako »talisman«. Funkčnost takového talismanu se odvíjí právě od přesvědčení, že věříme jeho pravdivosti.

Nebojme se riskovat

Je důležité mít na paměti, že různí lidé potřebují různou míru podpory. Ten, kdo jí potřebuje více, by se neměl stydět si o ni říci.

Podle zjištění neziskové organizace White House Project se například mnoho žen začne ucházet o nějakou funkci, až když jim někdo řekne, že by ji mohly zastávat. Samotné by je to ani nenapadlo.

»Muži zpravidla takovou potřebu odezvy nebo povzbuzení nemají,« podotýká Grünfeldová.

Dobrý příklad poskytuje Julie Chuo, produktová manažerka společnosti Facebook. Vždy si byla jistá tím, že má co říci, ale nevěděla, jak přimět ostatní, aby jí naslouchali. Neměla dost sebedůvěry, aby se o své nápady dokázala podělit s ostatními.

Bylo jí jasné, že bude muset sebrat všechny síly, aby před ostatními řekla, co chce, ale nevěděla jak na to - až do chvíle, kdy absolvovala jeden z kurzů zaměřených na rozvoj osobnosti.

Krátce nato pak publikovala v deníku New York Times článek o nebezpečí anonymity v internetových diskusích.

»Potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, že to dokážu. Nikdy by mě nenapadlo, že mi otisknou článek v novinách. Ale vlastně to vůbec nebylo těžké,« vysvětluje Čuo.

Její příběh ukazuje, že posouvání vlastních hranic sebedůvěře prospívá. Hrát na jistotu je sice chytrá taktika, ale jen do té doby, než se kvůli ní začneme vyhýbat novým výzvám. Rozsah svých schopností poznáme, až když je prověříme.

»Pusťte se do něčeho nového, i když si myslíte, že to nezvládnete. Budování sebedůvěry se neobejde bez neúspěchů,« radí Grünfeldová.

Samozřejmě že nikoho netěší, když mu něco nejde. »Ale když se v nějaké činnosti zlepšuje, jeho sebedůvěra roste,« dodává Schwartz.

Nemůžeme ovšem počítat s tím, že se přitom budeme cítit jen dobře. Jenže klást na sebe stále vyšší požadavky je pro růst nezbytné.

Amy Gallo
Převzato z magazínu Harvard Business Review

Související