Slovo »ouvex« říká generální manažer oddělení informačních systémů společnosti Panasonic AVC Networks Czech Martin Vainer nahlas a s přehnanou artikulací.

»Výborně!« chválí ho herec Jan Přeučil a vyzve ostatní přítomné, aby to zopakovali. »Ouvex,« pronáší sborově asi dvanáct lidí.

Tak se pracuje v rétorické laboratoři slavného herce a lektora. »Ouvex je stará herecká pomůcka, která aktivizuje mluvní aparát, tedy nástroj řečníka,« vysvětluje Přeučil.

Češi neumějí mluvit

Proč dnes lidé navštěvují kurzy rétoriky? Zní to krutě, ale málokterý absolvent vysoké školy umí mluvit.

»Rétorickým dovednostem nevěnujeme v našem vzdělávacím systému patřičnou pozornost. Pokud si ale lidé nezvyknou na veřejná vystoupení během studií, hrozí, že se v nich vytvoří blok,« míní výkonný ředitel European Leadership & Academic Institute Lukáš Sedláček.

On sám studoval nejen v Česku, ale i na zahraničních univerzitách - mimo jiné v britském Cambridge. »Tam je schopnost prezentace vlastního náhledu, ať už písemnou, nebo mluvenou formou, klíčová,« upozorňuje na rozdíl mezi českým a anglickým vysokým školstvím.

Zejména ti, kteří se ocitnou ve vedoucích pozicích, se přitom bez schopnosti přesvědčivě odprezentovat své myšlenky obejdou jen těžko. Představa veřejného projevu však v mnoha lidech vyvolává obavy.

Proč? Na člověka, který se postaví před skupinu, aby jí něco sdělil, se soustředí pozornost. Ostatní ho automaticky začnou posuzovat - a on riskuje, že selže.

»V takové situaci nám naše podvědomí velí utéct. Pozornost publika pálí - a než se s ní naučíte pracovat tak, aby místo toho příjemně hřála, chvíli to trvá,« přibližuje hlavní makroekonomický stratég ČSOB a lektor rétoriky Tomáš Sedláček.

S veřejnými projevy je to podle něho jako s řízením auta. Někdo má sice větší talent než jiní, ale každý se to musí učit.

A co by měl zvládnout dobrý řečník? Vlastně jde jen o to, aby svým posluchačům předal informace, které jim přišel sdělit. Musí se tedy postarat o to, aby ty informace skutečně »dostal do jejich hlav« a ony tam, pokud možno, zůstaly.

»Dobrý projev spolehlivě poznáte podle toho, že jeho obsah probírají posluchači v hospodě,« konstatuje Tomáš Sedláček.

Mluvčí, který chce uspět, si nesmí dovolit přehlížet ani zdánlivé malichernosti.

»Před důležitým vystoupením se má člověk nejen rozmluvit, ale zároveň by se měl ujistit, že je vhodně oblečený a upravený. Tím získá určitý pocit jistoty, a může se soustředit pouze na svůj projev - a nikoli na to, zda náhodou nemá nakřivo kravatu,« říká generální manažer vnějších vztahů společnosti Hyundai Motor Manufacturing Czech Petr Vaněk.

Co říkat a co ne

Základním kamenem úspěšné prezentace je navázání kontaktu s publikem.

»Proto je třeba, aby řečník na jejím začátku ve své pozici zakotvil. To znamená, aby si uvědomil, kde je, s kým tam je a co tam chce dělat,« doporučuje jednatel poradenské společnosti Image Lab Martin Kalenda.

Jeho další doporučení jsou na první pohled banální, ale nevyplatí se je podcenit.

»Pozdravte, oslovte posluchače a představte sebe a své téma,« říká Kalenda. Těchto několik prvních vteřin dává řečníkovi ideální příležitost k tomu, aby zmapoval své obecenstvo a jeho náladu a tomu pak přizpůsobil svůj projev.

Řeč musí být vždy srozumitelná a poutavá. Mluvčí se nesmí zaplétat do komplikovaných souvětí. Myšlenky je třeba formulovat jasně a stručně.

»Zejména odborníkům hrozí nebezpečí, že se svým posluchačům budou snažit sdělit příliš mnoho,« varuje Kalenda.

Řečník si podle něho nesmí dovolit »topit své posluchače v moři detailů«. Jeho úkolem je ukázat jim pouze tu nejzajímavější špičku ledovce svých vědomostí.

»Před prezentací je proto dobré pokusit se zformulovat její obsah do tří vět. Mluvčí si tak vytvoří jakousi osnovu. Uvědomí si, co přesně se chystá sdělit,« dodává Kalenda.

Řečník si musí umět hrát

Sdělení je třeba podat atraktivně. Jedním z největších řečnických hříchů je monotónní projev.

»Mluvčí musí svoji úlohu částečně odehrát,« říká Tomáš Sedláček. Proto doporučuje pracovat nejen s intonací, ale i s řečnickými otázkami či s »dramatickými pauzami«, díky nimž posluchači získají prostor k tomu, aby se sami aktivně zamysleli - a nejen pasivně přijímali cizí myšlenky.

Sedláček však zároveň varuje před přehráváním. Samotné informace by podle něho měly tvořit 80 procent prezentace. Pouze zbývajících 20 procent by měl být herecký výkon.

»Pokud se to zvrtne a mluvčí přestane být autentický, je to špatně. Posluchači mu podvědomě přestanou věřit a dřív, nebo později zjistí, že jeho projev byl jaksi prázdný,« vysvětluje.

Řečník by tedy měl zůstat sám sebou. »Když se přirozeně skromný a plachý člověk pokusí v rámci svého veřejného projevu stylizovat do role dravce, nebude působit přesvědčivě a své prezentaci tím ublíží,« konstatuje Sedláček.

Jak být středem pozornosti

Ani ten nejlepší projev nesplní svůj účel, pokud mu publikum nevěnuje dostatečnou pozornost.

»Řečník se proto nesmí bát očního kontaktu s posluchači. Pokud si není jist tím, že ho lidé sledují, je vhodné se rozhlédnout po sále a zeptat se: Jsem dostatečně srozumitelný?« radí Jan Přeučil.

Častým jevem, který nesmí mluvčího znervóznit, jsou i vyrušující posluchači. Řečník si musí umět uhájit svůj prostor - a to nikoli arogantně, ale asertivně a v ideálním případě s grácií.

»Ruší vás hovor ze zadních řad? Nebojte se dát to najevo - třeba se zeptejte: "Slyšíte mě tam vzadu?" Pravděpodobně dostanete kladnou odpověď. A vy můžete zareagovat: "Děkuji, já vás také",« nabádá Přeučil.

Humor je ostatně zbraň, kterou může řečník porazit i svého největšího nepřítele - nudu.

»Vložit do projevu nějaký vtip, měnit sílu a modulaci hlasu, vyrazit mezi posluchače - to jsou klasické způsoby, kterými zkušení mluvčí bojují o pozornost nezaujatého publika,« popisuje Petr Vaněk.

O obsahu a formě

Prezentaci rovněž prospívá řečníkovo vědomí, že jeho sdělení bude pro posluchače přínosem. S tím má své zkušenosti majitel Student Agency Radim Jančura.

»Velmi nerad chodím přednášet manažerům. Zdá se mi, že toho vědí mnohem více než já. Moc rád ale dělám přednášky pro studenty. Poslouchají mě pozorně a já mám pocit, že jim mám co dát,« říká.

I ten nejzajímavější obsah může »pohřbít« špatná forma. Ale na té se dá pracovat.

Své o tom ví i expertka pro ekonomickosprávní agendy společnosti Metrostav Lenka Zátorská. »Příprava prezentace mě vždycky těšila, ale samotné vystoupení pro mě bývalo kvůli obrovské trémě utrpení,« přiznává.

Absolvovala proto individuální řečnický kurz.

»Před kurzem jsem byla tak nervózní, že jsem nebyla schopná vnímat ani své předřečníky ani posluchače. Dnes jsem mnohem jistější. Vím, jak si kontrolovat hlas, dýchání i tempo řeči. Nervozita sice nezmizela, ale veřejná vystoupení mě již neděsí,« popisuje svoji zkušenost.

Petra Sýkorová

Otestujte se, zda jste dobrý řečník
1. Nezapomínáte dýchat? (Dobrý řečník volí spíše kratší věty, což mu poskytuje více prostoru pro nadechnutí.)
2. Přemýšlejí posluchači o vašem projevu? (Smyslem je, aby si zapamatovali obsah přednášky.)
3. Je váš projev kultivovaný a přirozený? (Pozor, snaha »hovořit jako kniha« působí nepřirozeně.)
4. Máte jasno v tom, co chcete sdělit? (Důležité je být srozumitelný.)
5. Znáte své »výplňové slovo«? (Nepoužíváte příliš často třeba slova: vlastně, jako, jaksi...?)
6. Umíte pracovat s vtipem? (Posluchače je třeba zabavit.)
7. Nejste arogantní? (Je lepší mít posluchače na své straně.)
8. Udržujete kontakt s posluchači? (Řečník a publikum by se měli »vézt na stejné vlně«.)
9. Umíte pracovat s trémou? (Tréma je řečníkův spoluhráč, nikoli protihráč. Určité napětí dodává projevu jiskru.)
10. Jste stručný? (Nesnažíte se jednu myšlenku vyjádřit několika způsoby?)

Zdroj: Ekonom

Související