Za nejoblíbenější »manažerský sport« je obecně považován golf. Někteří čeští top manažeři ale dávají před greenem přednost šachovnici. Mají proto dobré důvody.

»Zatímco golf manažerovi pomáhá budovat hlavně síť kontaktů, šachy ho vedle toho učí přemýšlet tak, aby byl vždycky o krok napřed, a to je v byznyse k nezaplacení,« ří- ká generální ředitel společnosti EuroAgentur Hotels & Travel a šachista Josef Bára.

Zmíněnou síť kontaktů budou šachisté již brzy rozvíjet v pražském Michnově paláci. V neděli 12. června tam totiž začíná festival ČEZ Chess Trophy. Akce, jejímž mediálním partnerem je týdeník Ekonom, se zúčastní i současný mistr světa v šachu Viswanathan Anand.

Kůň jako učitel

Co vlastně mohou manažera naučit zástupy pěšců, koně a králové? Na první pohled se může zdát, že šachy a byznys nemají příliš společného.

Na začátku šachové partie mají soupeři vždy rovné postavení - s výjimkou výhody prvního tahu, která náleží tomu, kdo hraje bílými figurami. Jejich úspěch, či neúspěch tak závisí jen na nich samotných.

Manažer na rozdíl od šachisty vstupuje do rozehraných »partií«, v nichž rozhoduje daleko více proměnných než jeho hráčské schopnosti. Jde například o kvalitu a cenu produktu firmy, úroveň schopností a motivace dalších členů týmu či situaci, jaká panuje na trhu.

Mezi šachy a byznysem přesto můžeme najít celou řadu paralel.

Snad nejlépe je popsal slavný šachový velmistr Garri Kasparov ve své knize Jak život napodobuje šachy, kterou vybavil příznačným podtitulem Od šachovnice do správní rady. V češtině tuto knihu vydalo v roce 2008 nakladatelství Argo.

»Ve srovnání se čtyřiašedesáti poli na šachovnici nám sféra podnikání přijde nekonečná. Šachy však díky velmi omezenému prostoru poskytují velice pohodlný model pro nácvik rozhodování,« píše Kasparov.

»Jednoduchost« šachové hry totiž podle něho člověku dává, na rozdíl třeba od »bojiště burzovních trhů«, jasnou představu o kvalitě jeho rozhodování.

Šachovnice je tedy ideálním prostorem pro sebepoznání. A právě to - respektive »objevení vlastní cesty« považuje Kasparov z hlediska dosažení výhry za klíčové.

Podaří-li se pak šachistovi v profesním životě používat znalosti a dovednosti, které prozkoumal a zdokonalil při hře, zvýší se jeho šance na úspěch.

Ostatně byznys je svým způsobem také hra. A podle Kasparova funguje na stejných principech jako ta šachová. Klíčem k dobrým výsledkům je tedy schopnost přenést šachovou zkušenost do praxe.

Taktika a strategie

K tomu, aby člověk vysledoval podobnosti mezi šachovou hrou a řízením obchodů a lidí, však nemusí být velmistr. Své o tom vědí i mnozí čeští manažeři-šachisté.

Snad všichni se shodují na tom, že jim šachy umožňují rozvíjet schopnosti, díky nimž jsou lepšími stratégy a taktiky nejen na šachovnici, ale i ve skutečném životě.

Například generální ředitel a majitel Dopravních staveb Brno Vlastimil Chládek vzpomíná na to, co se v dětství naučil v šachovém kroužku. Jeho vedoucí svým svěřencům vysvětloval, že to, čeho chtějí dosáhnout, je strategie, a způsob, jak toho dosáhnout, je taktika. Jedno bez druhého vítězství nezajistí.

»Obojí, tedy mít dobrou strategii a zvládnout taktiku, je pro cestu k úspěchu nezbytné. A to platí nejen v šachách, ale i v životě. Vše ostatní - tedy prázdné řeči, producírování se nebo stěžování si - jsou jen ke dnu táhnoucí balast,« říká Chládek.

Velmistr Kasparov zase upozorňuje na to, že pojmy strategie a taktika jsou často používány synonymicky, jenže takové užití zamlžuje jejich smysl.

»Strategie je abstraktní a je založená na konečných cílech. Taktika je konkrétní a vychází z hledání optimálních okamžitých rozhodnutí,« zdůrazňuje rozdíl.

Základní strategický cíl je podle něho v šachu poměrně jasný. Jde o to dát mat protivníkovu králi. Taktické pak může být například rozhodnutí obětovat pěšce.

»Cílem podnikatele je dejme tomu vybudování silné reklamní agentury postavené na kvalitním týmu. To je strategie,« přibližuje význam těchto pojmů v podnikání předseda Pražské šachové společnosti Pavel Matocha.

»Dobrý taktik umí využít situace. Ví, že někoho do své firmy získá na základě kamarádství, jiného tak, že mu slíbí volnou pracovní dobu, a dalšího prostě přeplatí,« dodává.

Běh pro mozek

Šachovnice tedy může fungovat jako »byznysové cvičiště«. »Šachy nabízejí obrovské množství problémů k procvičování. Tomu, kdo je řeší, pak okamžitě poskytnou buď odměnu, nebo trest - tedy vítězství, či prohru. Vytvářejí tak myšlenkové vzorce, které, jsou-li skutečně používány, přinášejí úspěch,« vysvětluje výkonný ředitel americké šachové školy Robert Ferguson.

Šachisté se nicméně shodují, že jim jejich sport nepomáhá rozvíjet pouze logické uvažování. Trpělivost, vyrovnanost, schopnost koncentrace, lepší paměť, zdravá soutěživost, přizpůsobivost - to je jen několik z mnoha přínosů, které uvádějí.

Na šachovnici hráč pochopí i to, že nemá cenu hledat absolutní pravdu.

Musí dělat jednoduše to, co v dané chvíli považuje za nejlepší řešení. Jeho čas je totiž omezený. Je třeba, aby se s tím naučil pracovat. Dobrý šachista proto musí být i schopný time-manažer.

»Šachy jsou prostě jakousi miniverzí skutečného života,« shrnuje vrchní ředitel ČSOB a šachista Jan Lamser.

Kdo je hraje, učí se žít lépe. Za předpokladu, že je schopen převést své poznání do praxe, má velkou naději na to, že bude úspěšný nejen ve hře, ale i v realitě.

Jedním z těch, kterým se to daří, je i jednatel společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje Libor Kičmer.

»Hraní šachů člověka nutí myslet dál než jeden tah dopředu. A já se tak snažím promýšlet i pracovní záležitosti a jejich vývoj či dopady,« uzavírá.

Petra Sýkorová

»Jednoduchost« šachové hry člověku dává, na rozdíl třeba od »bojiště burzovních trhů«, jasnou představu o kvalitě jeho rozhodování.

Související