Z Libye prchají zahraniční pracovníci. Projekty za miliardy dolarů, které se většinou týkají infrastruktury a petrochemie, jsou v důsledku války zastaveny. Týká se to i českých firem, které tuto pouštní zemi po letech znovu objevily a začaly uzavírat první obchody.

Ještě před pár týdny přitom tuzemské firmy v Libyi viděly velkou příležitost.

»Poslední hodnocení Mezinárodního měnového fondu pár měsíců před povstáním proti režimu Muammara Kaddáfího mluvilo o této zemi v superlativech. Jako o státě, který se mohl chlubit nejlepší likviditou v celé Africe,« říká Jaroslav Reif, obchodní zástupce při českém velvyslanectví v Libyi.

Obchodní potenciál šestimilionového státu je ovšem i nadále ohromný. Na rozdíl od jiných v Africe má čím platit. Až 70 procent jeho příjmů pochází z ropy a zemního plynu.

Ochromené obchody

Jaroslav Reif zatím musel kvůli nepokojům z Libye odejít. Stejně rychle rozbouřenou zemi opustili lidé z pražské stavební společnosti Geosan Group, která přímo v současném centru povstání v Benghází získala subdodávku na budování 110 kilometrů dlouhé kanalizace odvádějící dešťovou vodu.

Geosan není sám, kdo musel utíkat, přesto ho to může mrzet dvojnásob. Za posledních pět let si v Libyi vybudoval z českých firem nejlepší pozici.

V tuto chvíli válka rovněž ohrožuje například dodávku integrovaného záchranného systému. Tu si u konsorocia vedeného firmou Netprosys ze skupiny Vítkovice Group objednala samotná libyjská vláda.

Konflikt komplikuje i situaci společnosti Aliacem Přerov, respektive její dodávky řídicích systémů a technologií pro cementárny v Benghází. Totéž lze říci o firmě Arcadis, která zase pracuje na budovách pro ministerstvo školství.

»Současná situace ochromila veškeré aktivity českých společností. Rozpracované projekty jsou přerušeny, jednání o dalších je zastaveno,« potvrzuje Ekonomu ředitel odboru mimoevropských zemí z ministerstva průmyslu a obchodu Vlastimil Lorenz.

To se ale může rychle změnit. Sám Jaroslav Reif věří, že do měsíce bude v Libyi zpět. A myslí si, že české firmy také.

Pokud se ale režim udrží, nebo se boje protáhnou, mohou nastat problémy.

Textil místo zbraní

Český obchod s Libyí, který za úplně jiných podmínek kvetl v 70. a 80. letech minulého století, se začal znovu rozvíjet počátkem tisíciletí, kdy Kaddáfí začal narovnávat vztahy se Západem.

Vzájemná výměna rychle stoupala, srazila ji však hospodářská krize. Zatímco v roce 2009 české firmy vyvezly zboží za 1,3 miliardy korun, o rok později jen za 700 milionů.

V minulosti se vyvážely hlavně tanky a letadla, teď je to hlavně textil. »Oděv z našeho brokátu nosí i sám Kaddáfí,« pochlubil se loni šéf broumovské Veby Josef Novák.

Mezi další vývozní položky z posledních let patří výrobky ze skla, pneumatiky, stroje a zařízení pro stavebnictví, lékařské přístroje i plasty a pryskyřice.

Obchod s českým zbožím, které odebírají libyjské firmy, by podle Reifa mohl přežít.

Čekání na rozpad

Nyní jsou možné tři scénáře, jak by povstání proti zkorumpovanému a klientelistickému režimu mohlo dopadnout.

Muammar Kaddáfí bude svržen a Libye začne rychle obnovovat hospodářské vazby se západním světem.

Pokud se udrží, bude se čekat na reakci amerického prezidenta Baracka Obamy. Do hry ale také může vstoupit Čína.

Vyloučit nelze ani to, že se země rozpadne na kaddáfiovský západ a povstalecký východ kolem Benghází. Pak bude velmi záležet na rozdělení ropného bohatství mezi oba znepřátelené regiony.

Kaddáfího pád se teď zdá nejpravděpodobnější. V tom případě by českým firmám mohla svitnout naděje na lepší obchody. »Horší než v uplynulých letech to určitě nebude,« zdůrazňuje Reif.

Některé velké zakázky by se pak mohly přerozdělovat. Platí to zejména o kontraktech Ruska, možná i Číny, Rakouska a Německa. Tyto státy vsadily na těsnou spolupráci s režimem a v některých případech přímo se členy Kaddáfího rodiny.

Lakmusovým papírkem vztahů mezi českým byznysem a novou Libyí bude další osud revitalizace dvou velkých strojírenských podniků, kde se v minulosti opravovala obrněná technika a letouny. Na české straně se v tom angažuje společnost Omnipol.

Závody TAS a APRO totiž v Libyi v 80. letech postavily československé firmy. Protivládní povstání teď dokonce zhatilo už dojednaný přílet českých expertů.

Podle Reifa ale není nic ztraceno.

»Jde přece o velké podniky, které potřebují vybavit novým zařízením. Pak se v nich dá vyrábět cokoli,« soudí.

Josef Pravec

Libyjští povstalci ovládli ropný přístav Adžedábíja a znovu postupují na západ, který ovládají Kaddáfího vojska. Foto: Reuters

Související