Přístup Evropy k diktátorskému režimu v Bělorusku je schizofrenní. Evropští politici nově uvalili na Bělorusko sankce - prezident Alexandr Lukašenko a další více než stovka představitelů režimu mají zákaz vstupu do unie.

Lukašenkův režim ale ani poté neustoupil a minulý čtvrtek zahájil soudní procesy s účastníky protivládních demonstrací z loňského prosince. Navzdory unijním sankcím řada západních firem, včetně těch českých, v Bělorusku čile podniká. Celkový obrat česko-běloruského obchodu dosáhl v roce 2010 přes osm miliard korun.

Země se však pohybuje na žebříčku největších českých zahraničněobchodních partnerů až kolem padesátého místa.

Podle posledních údajů ministerstva průmyslu a obchodu bylo v Bělorusku registrováno celkem 75 firem s českým kapitálem.

K nejvýznamnějším patří třeba společnosti jako zahraničněobchodní Alta, Chemoprojekt, Kovofiniš, strojírenský Mavel, elektrotechnický Unis nebo OKD Doprava.

Průmysl táhne strojírenství

Pro jaké firmy je Bělorusko vhodným trhem?

Při pohledu na strukturu místního průmyslu jsou to především podniky z oborů strojírenství, chemie a petrochemie. Podíl strojírenství na tamní průmyslové výrobě totiž činí více než třetinu.

Podobnou strukturu má i import do Běloruska.

Největší část dovozu - téměř 40 procent - představují petrochemické a minerální produkty zejména z Ruska. Více než patnácti procenty se na něm ale podílejí i stroje a zařízení.

»Struktura běloruského průmyslu je vhodná pro velký objem strojírenských dodávek,« potvrzuje Bronislav Šimek, místopředseda představenstva společnosti Alta, která s Běloruskem obchoduje již od 90. let.

»Fungují tam výrobci nákladních automobilů, kombajnů, tramvají, železničních vozů i komponentů pro ruský průmysl,« dodává Šimek.

Firmy si podmínky pro podnikání na běloruském trhu chválí.

»Je tam sice trocha byrokracie, ale jinak jde v podstatě o velmi liberální a otevřený trh se stále ještě nižší konkurencí, než na jakou jsme zvyklí,« vysvětluje Kamil Vacek, který je distributorem mobilních telefonů HTC ve střední a východní Evropě.

Velkou výhodou je podle něho i fakt, že na rozdíl od Ruska nebo Ukrajiny netrápí podnikatele v Bělorusku šikana mafie nebo korupce.

»Pro zahraničního investora je ale důležité získat podporu státní správy,« upozorňuje Vacek.

Bronislav Šimek ze společnosti Alta zase vyzdvihuje evropskou mentalitu. »Úroveň kvalifikace pracovní síly je v Bělorusku opravdu vysoká,« pochvaluje si.

Podle výkonného ředitele Komory pro hospodářské styky se SNS Františka Masopusta je Bělorusko díky své poloze také ideální startovní plochou pro podnikání v Rusku.

Přesto podle Bronislava Šimka české firmy v posledních letech nevyužívají potenciálu této země. »Bohužel jsme velmi výrazně ustoupili Polákům a Němcům,« konstatuje.

Dalšími významnými investory jsou podle Kamila Vacka Rakousko, Itálie a Litva.

»Asi ne náhodou se ministři zahraničí těchto zemí nepřipojili pod nedávné prohlášení ministrů zahraničí Česka, Polska, Švédska a Německa vyzývajícímu k zastavení sbližování EU s Běloruskem,« říká Vacek.

Vztahům České republiky a Běloruska, a potažmo i obchodu mezi oběma zeměmi, postoj české diplomacie k diktátorskému režimu v zemi uškodil.

»Mrzí mě předpojatost vůči systému. Vůbec jej nechci hájit, ale pro naše ekonomické zájmy by bylo dobré zvažovat všechny souvislosti,« naznačuje Šimek, že bojkot běloruských představitelů ubližuje obchodu.

Rychlý růst a vysoká inflace

Běloruská ekonomika před ekonomickou krizí rostla kolem deseti procent ročně.

Krize zvyšování HDP v roce 2009 zpomalila na necelé jedno procento. Loni však hospodářství opět ožilo a podle údajů Mezinárodního měnového fondu poskočilo o zhruba sedm procent. Růst je však doprovázen vysokou inflací - rovněž zhruba desetiprocentní.

Naproti tomu nezaměstnanost se pohybuje mezi jedním až dvěma procenty. Do značné míry je ale udržována uměle.

Ekonomika země je z velké části centrálně řízená. Malé a střední podnikání sice prošlo liberalizací, většinu velkých klíčových firem včetně bank nebo energetických a ropných monopolů však ovládá tamní vláda.

Podle údajů českého ministerstva zahraničních věcí je centrálně vlastněno a řízeno až 75 procent hospodářských subjektů.

Většina státních molochů přitom trpí kvůli udržování zaměstnanosti a celkově nízké efektivitě nedostatkem volných peněz. I proto jsou podle ministerstva výrobní technologie většinou zastaralé. Existuje tedy prostor pro jejich modernizaci.

Prezident Lukašenko už několikrát plánoval rozsáhlou privatizaci. Doposud ale ve větší míře neproběhla.

Naposledy vláda s plánem oslovit zahraniční investory přišla na sklonku loňského léta. V prvním pololetí loňského roku totiž deficit zahraničního obchodu dosáhl 3,5 miliardy dolarů. Důvodem bylo především zdražení surovin dovážených z Ruska.

O koupi většinových podílů ve třech významných chemických a strojírenských firmách podle agentur nikdo neprojevil zájem. Další pokus, a tím i příležitost pro investory, chystá běloruská vláda na letošní rok.

Jan Němec

8,3 miliardy korun
Takový byl obrat česko-běloruského obchodu v roce 2010.

Prezident Alexandr Lukašenko, jehož autoritářský režim kritizuje Evropská unie. Navzdory politické situaci jsou však podmínky pro podnikání v Bělorusku velmi dobré. Foto: Isifa

Související