O stravenkách a výdajovém paušálu psal v Ekonomu č. 3/2011 exnáměstek ministra financí Peter Chrenko.

Ministerstvo financí připravuje novelu zákona o dani z příjmu. Diskutuje se o zrušení daňové podpory řady zaměstnaneckých výhod i o jejich nahrazení takzvaným zaměstnaneckým výdajovým paušálem.

Tyto úvahy se objevily již v roce 2008, ale jejich dopady nebyly vyčísleny.

Tisícovka nepomůže

Problém je v tom, že zrušení zvýhodnění stravenek, závodního stravování nebo volnočasových benefitů nepovede k vyšším daňovým výnosům, ale spíše k rušení těchto výhod firmami - ty totiž určitě neponechají růst nákladů bez povšimnutí.

Zaměstnanci o část výhod přijdou a ze zbytku zaplatí vyšší odvody. Jejich spotřeba se sníží, poklesne výběr DPH, klesnou tržby v sektoru služeb, atd.

Proto se domnívám, že navrhovaná změna představuje významné riziko výpadku veřejných příjmů i snížení čistého disponibilního příjmu domácností. Paušál - zejména při navrhované výši 1000 korun měsíčně - by nebyl schopen toto snížení příjmů nahradit.

Změna systému by se přímo dotkla zhruba 80 procent ze čtyř milionů zaměstnanců, kteří dnes využívají stravenky nebo závodní stravování. Přínos systémů stravování je přitom pro státní rozpočet pozitivní. Ukazuje to studie Institutu oceňování majetku VŠE z roku 2008, která jej vyčíslila na 312 milionů korun.

Přichází však nový návrh na »vytěsnění« benefitů. Jenže zavedení paušálu pro ty, kdo stravování podporováno nemají, výpadek veřejných příjmů jen zvýší. Navíc nepřispěje ke zjednodušení systému.

Paušál také není účelově vázán, a nepředstavuje tak adekvátní náhradu finanční podpory stravování.

Podmínky pro rovné zacházení

Odečet zmiňované tisícikoruny od základu pro daň a pojistné by zvýšil čistý příjem zaměstnance jen o 250 korun - tedy asi o sedm stravenek.

Průměrný zaměstnanec, který by se rozhodl pro přechod ze stravenek na paušál, by tak ročně ztratil okolo 8000 korun. Aby získal srovnatelný čistý příjem, který dnes představují daňově zvýhodněné stravenky, musel by se měsíční paušál zvýšit zhruba třikrát.

Tento zásadní krok by ale znamenal roční výpadek veřejných příjmů o 20 miliard korun.

Část peněz, zhruba třetina, by se do rozpočtu samozřejmě vrátila prostřednictvím výběru DPH a dalších daní.

Více by však stát získal pouze tehdy, pokud by zaměstnanci utráceli peníze také za spotřební daní zatížený benzin, alkohol a tabák. Ale to asi není cílem návrhu.

Je vždy nutné rozlišovat mezi vytvářením podmínek pro rovné zacházení a rovnostářstvím.

Podmínky jsou již vytvořeny - firmy dokážou vyhodnotit přínosy zavedení podpor stravování, ať již je to omezení jiných nákladů či zvýšení výkonnosti zaměstnanců.

Rovnostářství v pojetí Petera Chrenka jim žádnou takovou výhodu nepřinese.

Petr Frisch
partner auditorské a účetní společnosti Mazars

Související