Správná cesta k vyššímu platu

Paní Jana několik let zastávala pozici asistentky ředitele ve firmě s více než 500 zaměstnanci. Zajišťovala podporu nejen svému šéfovi, ale i jiným manažerům a lidem z celé společnosti.

Nakonec byla jedinou asistentkou pro všechny zaměstnance. Přitom její práci zastávají ve srovnatelné společnosti minimálně dva lidé.

Vzhledem k tomu, že měla paní Jana práce až moc, začala být nespokojená se svým platem. Proto se rozhodla svého nadřízeného požádat o jeho zvýšení.

Během rozhovoru správně argumentovala tím, že má více pracovních povinností, že ji lidé kontaktují i mimo pracovní dobu a přitom její plat se nezměnil. Vyšší mzdy se však nedočkala, protože podle vedení se firmě zrovna nedařilo finančně.

Měla tu smůlu, že její firma zvyšovala platy individuálně a nikoli podle stanovených kritérií.

Například v IT společnosti Ecommerce.cz se jednou za rok nadřízený s každým zaměstnancem individuálně sejde. »Navzájem si řeknou, co se od něho vyžaduje, jaká školení by měl absolvovat, kam by měl za rok pokročit, aby dosáhl zvýšení mzdy,« popisuje Markéta Pudilová, marketingová ředitelka firmy

Lidé jsou totiž různí. Někteří jsou schopní a šikovní, ale velmi skromní.

Pravým opakem jsou ti, kdo sice nemají co firmě nabídnout, ale za práci telefonního operátora hned po škole chtějí dvojnásobek průměrného platu, pokud možno i služební auto a jiné výhody náležející spíše vysoce postaveným manažerům s mnohaletou praxí.

Bohužel první skupina lidí doplácí na svou skromnost, což se často odráží i na jejich platovém ohodnocení, jako například u paní Jany. Ta už dále o zvýšení neusilovala, což byla chyba.

Každému dle zásluh neplatí

V zásadě existují dva typy společností. Ty, které navyšují platy individuálně, a ty, které je zvyšují plošně. Problémy se ovšem mohou vyskytnout i ve společnosti druhého typu. Může se stát, že si vedení společnosti ve velkém počtu zaměstnaných nevšimne kvalit konkrétního podřízeného a nemá potřebu jej odměnit více než ostatní.

Podobnou zkušenost má i nadnárodní retailová společnost Marks & Spencer. Její personální ředitelka Dagmar Suissa připouští, že se někdy vidění firmy a představa zaměstnance o výši platu rozejdou.

Ať už však jde o firmu s plošným či individuálním navyšováním platů, lepšího mzdového ohodnocení se často domohou spíše lidé extrovertnější než ti, co sice pracují dobře, ale nechodí každý měsíc žádat o zvýšení. Vnímají jako ostudu, pokud by si měli sami říci o zvýšení mzdy.

Kromě toho bývá odměňování ve většině firem tak netransparentní, že zaměstnanec ani nemá představu o tom, zda má vůbec nárok o zvýšení žádat.

Existuje však pár doporučení, jak postupovat, když si zaměstnanec musí o zvýšení platu sám říci.

Nejen strach z krize

»První a nejdůležitější je opravdu se rozhodnout a ujistit se, že jsem vhodným adeptem pro zvýšení platu,« říká rozhodně Roman Šetka, lektor pro vzdělávání dospělých.

Podle něho je ovšem třeba být soudným a objektivně si uvědomit, co se mi v práci povedlo a zda skutečně dostávám za svou odvedenou práci málo.

»Nejlepší je udělat si seznam svých přínosů, které společnosti prospěly. Češi jako takoví jsou z povahy spíše ostýchaví a málo sebevědomí. Nevěří si, že by to mohli být zrovna oni, kteří dostanou přidáno. A to ještě v době finanční krize,« vysvětluje Šetka.

Jeho slova dokládá příklad obchodního zástupce Davida, který sice už dlouhou dobu není se svým platem spokojen, zatím si však netroufl o zvýšení ani žádat.

»Několikrát jsem nad tím přemýšlel. Myslím si, že asi není nejvhodnější doba na zvyšování platů,« uvažuje David.

Stejně jako on se i řada dalších bojí nejen toho, že jejich žádost bude odmítnuta. Jejich obavy plynou i z toho, že jim jejich nadřízený ještě ke všemu sdělí, že za odváděnou práci si zvýšení nezaslouží anebo že v té dané profesi již dosáhli nejvyššího možného platového ohodnocení.

»Než se člověk rozhodne jít za šéfem, měl by si na internetových stránkách k tomu určených porovnat reálnou hrubou mzdu za svou pozici a v dané lokalitě,« radí například Roman Šetka.

Podobně postupoval i manažer Jiří. Dostal pracovní nabídku z konkurenční společnosti, kde mu nabídli mnohem vyšší plat. Odcházet ze svého současného zaměstnání se mu však moc nechtělo. Šel tedy za svým nadřízeným a sdělil mu, kolik mu jinde nabízejí.

Vedení nechtělo kvalitního pracovníka ztratit, a tak mu nabídli zvýšení platu o 60 procent, aby tak vyrovnali částku nabízenou konkurenční firmou. Pan Jiří přijal a ve společnosti zůstal.

Pokud však zaměstnanec zjistí, že na své pozici a se svou kvalifikací již více peněz dostat nemůže, a přesto zvýšit plat chce, měl by se snažit o zlepšení své kvalifikace. A to prostřednictvím různých školení, získáním jazykových certifikátů či rozšířením odborných znalostí.

»Zvýšení platu se děje často v okamžiku, kdy zaměstnanec úspěšně složí například jazykovou zkoušku, která zvyšuje jeho kompetenci v oblasti překladů a tlumočení v oboru, ve kterém pracuje,« radí Kamila Truténková, ředitelka jazykové agentury Skřivánek.

Chce-li zaměstnanec dostat přidáno, rozhodně si nepomůže, když bude svému šéfovi popisovat pocity, proč si myslí, že by měl dostat přidáno. Roman Šetka proto doporučuje mluvit zcela konkrétně.

»Je možné začít třeba tak jako paní Jana: Důvod, proč jsem za tebou přišla, je, že se mi zvýšilo množství práce i odpovědnosti. Jsem jediná asistentka na více než 500 lidí a na základě předešlých výsledků si myslím, že bych měla dostat přidáno,« vysvětluje Šetka.

Správné argumenty jsou základ

I přes veškerou logiku odůvodnění, která zaměstnanec přinese, může šéf přednést spoustu argumentů, proč se mu do zvyšování nechce.

Roman Šetka zmiňuje, že v případě ženy to může být odmítnutí typu: »Stejně půjdeš brzo na mateřskou« a podobně. »Možná odpověď by mohla být: Ale tu práci odvádím teď,« radí.

Dalším argumentem vedení může být, že je období krize a že si nyní společnost jakékoli zvyšování platu nemůže dovolit.

Odborníci soudí, že možnou obranou zaměstnance může být odpověď typu: »Rozumím, ale i přesto, že je krize, jsem přesvědčená, že je velký nepoměr mezi mojí prací a platem.«

Zároveň však upozorňují, že zaměstnanec by spolu se svou žádostí neměl vedení hrozit, že z firmy odejde, pokud se mu mzda nezvýší.

»Zahnání druhé strany do úzkých je špatné a škodí jednání. Za zaměstnance mluví především jeho práce. To je nejsilnější argument,« zdůrazňuje Roman Šetka.

Pokud i přes všechno snažení šéf žádosti odmítá vyhovět, je třeba, aby se zaměstnanec na rovinu zeptal, jaké kroky může zaměstnanec pro zvýšení platu udělat.

Radka Lišková

Jak si říci o zvýšení platu
1. Požádejte nadřízeného o schůzku, abyste situaci mohli v klidu probrat. Není nic horšího než mu předložit žádost ve chvíli, kdy je ve spěchu a stresu.
2. Jděte za šéfem, když bude mít dobrou náladu.
3. Svoji argumentaci opřete o prokazatelné výkony a výsledky firmy či vašeho oddělení.
4. Předkládejte konkrétní fakta. Není nic horšího, než když začnete mluvit o tom, že máte »pocit«, že byste měli dostat přidáno. Váš šéf by zase mohl mít »pocit«, že byste dostat přidáno neměl. Začněte: »Myslím si, že bych měl dostat přidáno, protože...«
5. Buďte realisté, mějte představu o své ceně na trhu a o tom, o jaké konkrétní zvýšení platu si chcete požádat.
6. Platové ohodnocení si předem zjistěte například na internetu u inzerovaných pozic, na pohovoru v personální agentuře nebo z platových průzkumů, které jsou zveřejněny například na stránkách Práce.cz, Platy-mzdy.cz nebo Platy.cz.
7. Udělejte něco navíc nad rámec popisu práce, bude se vám pak o zvýšení mzdy lépe argumentovat.
8. Vhodné je, když o zvýšení požádáte ve chvíli, kdy jste zvýšili svoji kvalifikaci.
9. Vyhněte se ultimátům typu: »Když mi nepřidáte, odejdu.«
10. Snažte se vyjednat možnosti, jak si polepšit. Pokud to nejde finančně, je možnost domluvit se na větším volnu, školení nebo nefinančních benefitech.

Zdroj: Barbora Tomšovská, ředitelka personální agentury TouchDown, a Roman Šetka, lektor pro vzdělávání dospělých

Lepšího ohodnocení se domohou spíše lidé extrovertnější než ti, co sice pracují dobře, ale nechodí každý měsíc žádat o zvýšení.