Analýza týdeníku The Economist Titul Ph.D.? Jen ztráta času... otištěná v Ekonomu č. 1/2011 uváděla, že čerství doktoři obtížně hledají práci mimo akademickou sféru.

Nezasvěcený čtenář musel z článku nutně získat pocit, že jsou doktorské programy jen jakousi velmi úzkou špičkou ledovce vzdělávání, která navíc prochází vážnou krizí.

Hlavním argumentem je, že doktorské programy generují nadbytečné počty »vzdělanců«, které akademická sféra nepotřebuje a praxe je nepojme vzhledem k akademickému (a tedy nepraktickému) typu vzdělání.

Univerzity pak doktorské programy podporují mimo jiné proto, že jsou v oblasti výzkumu zdrojem levné, přitom kvalitní pracovní síly.

Argumentace tak směřuje k závěru, že doktorské programy v posledních letech příliš nabobtnaly - a cílem by mělo být počty doktorů opět redukovat.

Nedostatek celého článku však je, že nahlíží ze »staré« perspektivy. Automaticky vychází z předpokladu, že doktorský program byl, je, a tedy i bude teoretické vzdělání pro akademickou sféru, které primárně studenty, budoucí vědce a pedagogy vysokých škol naučí, »jak něco vyzkoumat«.

Na roli doktorských programů se dá ale pohlížet i nově.

To, co si absolventi ze špičkových moderních doktorských programů odnášejí, se neomezuje jen na »pouhou« dovednost zpracovat literaturu, navrhnout výzkum a ten »udělat«.

Dobré, v našem případě ekonomicko-manažerské, doktorské programy učí své absolventy hlavně zcela novému způsobu myšlení - pracovat s náročnými problémy a k nim nalézat řešení, která staví na nových, inovativních přístupech.

Učí je pohlížet na realitu z různých, často protichůdných perspektiv a tím ji lépe a hlouběji chápat, a tedy i řešit. Učí je kriticky pracovat s rozsáhlými zdroji informací, argumentovat a přesvědčovat.

Jsou to tedy kompetence, po kterých již delší dobu u absolventů vysokého školství hlasitě volá nejen výzkum a vývoj, ale i praxe a podnikatelský sektor.

Moderní doktorské programy, které se vydaly touto novou cestou, se tak z úzce zaměřených vědeckých programů mění na všeobecněji využitelnou kvalifikaci s přínosy pro vědu a výzkum i pro praxi. Spolu s tím mizí problém »kam s absolventy«.

S posunem přístupu k doktorskému vzdělávání se také bude zřejmě postupně měnit i skladba studentů-doktorandů.

V západních ekonomikách do doktorských programů stále častěji nastupují místo čerstvých absolventů profesionálové s léty praxe. Část z nich chce získat nové kompetence pro to, aby mohla dále postoupit ve své profesní kariéře, jiní se chtějí v určitých životních fázích posunout a začít, často externě, vyučovat nebo realizovat výzkum na vysokých školách.

Je to evidentní - i do doktorského programu naší vysoké školy nastupují v dnešní době již téměř výhradně praktici - podnikatelé a manažeři z České republiky, ale i z Německa, Rakouska, Slovenska a dalších zemí.

A podobný trend je zřejmý i jinde ve světě.

Ing. Alena Hanzelková Ph.D., MBA
ředitelka pro akademický rozvoj BIBS - vysoká škola

Související