Na rozlehlé ploše plzeňského náměstí Republiky stojí dva objekty viditelné i na satelitních snímcích: uprostřed dominantní gotická katedrála svatého Bartoloměje a na jižní straně malý domeček. Až přímo na místě zjistíte, že nadzemní část secesně vyhlížející ministavby slouží jako bistro, v suterénu jsou veřejné záchodky.

A právě zde započal svou podnikatelskou kariéru Roman Jurečko, dnes jeden z klíčových regionálních bossů ODS, člen výkonné rady strany.

»Měl jsem to kdysi v nájmu,« vzpomíná Jurečko na své začátky pro týdeník Ekonom. Dnes už je pro něj bistro i WC dávno minulostí. Dostal se na podstatně vyšší »level«.

 

Funkce, dárek od Topolánka

Od 1. prosince roku 2008 je Jurečko kromě jiného členem správní rady státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). A to i přesto, že se oblastí železniční dopravy nikdy předtím nezabýval. Nezastírá, že by tuto funkci asi těžko mohl získat, kdyby nebyl v politice. Odmítá však »zjednodušené pohledy novinářů hovořících o trafikách«.

Média by si prý měla ověřit, kolik práce je s funkcemi spojeno. On je dokáže sladit jen proto, že nemá rodinu, a tak má více času.

Jurečkovo působení na železnici zahrnuje obvykle jedno jednání za měsíc, přičemž odměna – jak týdeníku Ekonom sdělil mluvčí SŽDC Pavel Halla – představuje 30 tisíc korun hrubého měsíčně. »Kdybych byl šéfem dozorčí rady ČEZ, tak bych měl 105 tisíc,« relativizuje Plzeňan své příjmy z veřejného sektoru.

Už když byl vládou do SŽDC jmenován (společně s podnikatelem Václavem Janoutem, šéfem mostecké ODS), bylo možné zaslechnout názory, že jde o jednu z úliteb tehdejšího premiéra Mirka Topolánka regionům. Bylo totiž pár dnů před kongresem ODS, na němž měl Topolánek po prohraných krajských volbách svést boj o post šéfa s tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem.

Ve spojení s některými »regionálními kmotry« v té době ještě Topolánek dokázal svou pozici uhájit. Nebýt zákulisních dohod, ani Jurečko by asi nebyl tam, kde dnes stále ještě je.

Kupodivu i snaha současného vedení ministerstva dopravy vyměnit správní radu SŽDC, se zatím míjí účinkem. Jak uvádějí zdroje týdeníku Ekonom z Bártova resortu, premiér Nečas Jurečka ve funkci podržel.

 

Šťastná léta v teplárně

Schůzka s regionálním bossem ODS se uskutečnila na ředitelství firmy Plzeňská teplárenská, která celá patří městu Plzeň. V západočeské metropoli je to něco jako malý ČEZ, produkující teplo a elektřinu.

Už čtyři roky zasedá Jurečko v jejím představenstvu. Nejdříve jako místopředseda, poslední dva roky představenstvu šéfuje. Za tuto funkci bere 22 800 korun hrubého měsíčně.

»Než jsem sem přišel, tak jsem o teplárenském byznysu nic moc nevěděl. To, co se tady člověk naučí, je vlastně svým způsobem vysoká škola,« vidí pozitiva Jurečko, který se zatím může pochlubit jen maturitním vysvědčením.

Na firmu, v níž působí, je evidentně
hrdý. Zhruba osm set milionů korun hrubého zisku za loňský rok a pět set milionů očekávaný letošní, hovoří za vše.

Při procházce areálem ukazuje nový provoz s obřím kotlem na spalování biomasy, největší svého druhu v zemi. A na každém kroku, kam jeho špičaté boty došlápnou, neopomene zdůraznit, jak moc ho tato práce baví.

 

Spásná velká koalice

Pár dnů po říjnových komunálních volbách ale nebylo jisté, že Jurečko ve vedení firmy setrvá. Plzeňské ODS, která místní volby jen těsně vyhrála, se ale nakonec podařilo – tak jako v jiných velkých českých městech – dát dohromady velkou koalici s ČSSD. To pravděpodobně definitivně rozhodlo, že si její nekorunovaný král své teplé, respektive teplárenské místečko udrží. »Jurečko při koaličních jednáních ze svých požadavků hodně ustoupil. Ve finále měl vlastně jen dva: aby se novým primátorem stal Martin Baxa, který je pod jeho vlivem a aby on mohl zůstat v teplárně,« říká zdroj týdeníku Ekonom z plzeňské ODS.

Jurečko ale tvrdí, že byl psychicky připraven i na vyhazov. »Určitě bych se neradoval. Ale nezačal bych špinit ostatní a kopat kolem sebe,« prognózuje své vlastní reakce.

Zjevně naráží na dosavadního plzeňského primátora Pavla Rödla, který po 19 letech z ODS vystoupil a v komunálních volbách se proti rodné partaji s velkou razancí postavil jako lídr strany Občané.cz.

Právě Rödl už dříve prohlásil, že ODS v Plzni ovládá několik málo lidí, kteří ji využívají ve svůj vlastní prospěch. Určitě měl na mysli i Jurečka.

»Pan Jurečko je nejvlivnější muž plzeňské ODS. Po uzavření velké koalice je ještě zřejmější, že pro udržení svého vlivu je schopen udělat cokoliv,« charakterizuje Rödl pro týdeník Ekonom svého soka.

Jurečko si s invektivami hlavu neláme. Kdyby byl někdy v budoucnu donucen z veřejných funkcí odejít, má prý už plán.

»Zpočátku bych hodně cestoval, abych si vyčistil hlavu,« cítí se západočeský »politikobyznysmen« ve svém rozhodování svobodný. »Dovedu si představit, že bych třeba v budoucnu vybudoval svůj vlastní psí hotel,« naznačuje jeden z uvažovaných projektů.

Ten vychází z jeho lásky ke zvířatům, údajně největšímu koníčku. Dokladem jsou želvičky v kanceláři a doma štěně staforda.

 

Sejdeme se Ve vilách

Jurečkova údajná vnitřní svoboda vyvěrá patrně z toho, že funkce v SŽDC a teplárně pro něj nepředstavují hlavní zdroj příjmů.

Jeho podnikatelskou doménou je pohostinství. Ještě jako student gymnázia si přivydělával brigádami po hospodách, hned jak školu dokončil, stal se z něj číšník. Na place si podle vlastních slov vydělával na chleba nejen v Česku, ale i v Rakousku.

»Ta práce mě vždycky bavila, jste mezi lidmi a můžete s nimi komunikovat,« říká a všem, kteří opovržlivě hovoří o plzeňské »pinglokracii« vzkazuje, aby si dobře rozpomněli, kdo jim nosí jídlo na stůl.

Dnes má Jurečko v Plzni dva restaurační podniky. Vyhlášený je hlavně ten »Ve vilách« na Severním Předměstí. Hostil už takové šajby politického a kulturního života jako Václava Klause, Mirka Topolánka či Karla Gotta. Už několik měsíců Jurečko také provozuje restauraci Golden Fish u Borského parku.

Ještě během roku 2008 provozoval i klubovou restauraci u golfového hřiště v Dýšině (Plzeňský Golf Park), ale tam nájemní vztah ukončil.

Nejmenovaný plzeňský právník týdeníku Ekonom řekl, že Jurečko z Dýšiny odešel nedobrovolně, byl prý »vyhnán« Miroslavem Křížem, bývalým prezidentem golfového klubu a spolumajitelem firmy, která areál provozuje. Kříž byl donedávna další význačnou figurou plzeňského byznysu, vlastnicky spjatý i s realitní firmou AP Trust a místním prvoligovým fotbalem. Letos v květnu však záhadně zmizel, policie jej marně hledá po celém světě.

»Já jsem z Dýšiny odešel sám, prostě mi přestaly vyhovovat nájemní podmínky,« odmítá spekulace Jurečko, přičemž na citlivé plzeňské téma Kříž se vůbec bavit nehodlá.

Je zřejmé, že přes relativní komunikativnost má hranice, za které veřejnost nikdy nepustí. Když se ho týdeník Ekonom ptal, zdá má ještě nějaký další byznys, uvedl že nikoliv, byť s odpovědí hodně dlouho váhal. »Na nic dalšího bych už ani neměl čas,« cítí se posléze stoprocentně vytížen.