Za služby se platí, alespoň prozatím

Tématem číslo jedna dnešních dnů je bezesporu šetření. Všichni šetříme, doma i ve firmách. Média zásobují občany rozsáhlými návody na to, jak uspořit na energii, telefonních účtech či potravinách.

Zachraňovat rozpočet musí logicky i stát. Nová česká vláda se do hledání úspor pustila s obdivuhodnou vervou, nicméně poněkud překotně.

Nedávno proběhla médii myšlenka, že by telefonní operátoři měli poskytovat určité služby ministerstvu vnitra zdarma - konkrétně by mu neměli účtovat služby spojené s odposlechy.

Zároveň se objevila i částka, kterou ministerstvo vnitra ročně odposlechy stojí: jde o zhruba 180 milionů korun.

Na tomto nápadu jsou dvě věci hodné pozoru.

První z nich se týká výše celkových nákladů na zjišťování obsahu cizích telefonních hovorů. Oněch 180 milionů korun jsou totiž jen externí náklady, další desítky milionů nepochybně ministerstvo vynaloží na vnitřní personální zajištění této služby, na zabezpečení získaných materiálů a na další související aktivity.

Druhým aspektem je pak mírně lapkovský nádech logiky tohoto návrhu, který říká, že pokud jsem dostatečně silný, mohu si některé věci vzít zadarmo.

Podle stejné logiky by například detektivové bojující proti organizovanému zločinu mohli zdarma poobědvat v libovolné restauraci, případně bez placení jezdit taxíkem.

Nebo by velké firmy mohly přestat platit malým dodavatelům...

Zdají se vám oba příklady absurdní? Jistě, absurdní opravdu jsou. Proč nás ale více než podobná myšlenka nezaráží v případě ministerského návrhu?

Odhlédněme nyní od faktu, že tuzemští mobilní operátoři přispívají státnímu rozpočtu na jeho provoz nemalou částkou, protože všichni tři jsou dlouhodobě mezi největšími plátci daní z příjmů.

Důležitější ale je, že v našem světě se za zboží a služby platí. Nic není zdarma. Každá služba má nějakou cenu.

Jestliže je bezpečnost státu a jeho občanů opravdu ohrožena a je nutné provozovat odposlechy v tak masivní míře, jak to je v Česku v posledních letech zvykem, pak by si stát prostě měl na nákup takové služby najít peníze.

Pokud ovšem zdroje nejsou, možná by bylo lepší začít odjinud. Třeba otázkami po smyslu odposlechů. Proč se v Česku tento - v demokratickém státě bezpochyby výjimečný prostředek - využívá tak masově?

Opravdu dokáže policie takto získané informace využít, objevené případy důsledně vyšetřit a dokonale (nebo alespoň dostatečně) zdokumentované předat justici?

Nebylo by vhodnější začít spíše otázkami po smyslu a potřebnosti tohoto konání?

Rád bych se mýlil, ale nemohu se zbavit pocitu, že pokud by důkladný audit potřeby a přínosu odposlechů proběhl, skončil by závěrem, že velká část odposlechů je zbytná a že lze dosáhnout významné úspory zcela přirozeně.

Snaha nové vlády nacházet úspory tam, kde je jejich předchůdci nehledali, je chvályhodná. Ostatně v podnikání se také snažíme o maximální možnou efektivitu.

Nicméně víme, že konkrétní škrty nesmějí ohrozit fungování firmy. Nesmějí poškodit ani její vztahy s dodavateli. Proto musejí být výsledkem důkladné analýzy.

Roland Mahler, generální ředitel společnosti T-Mobile Czech Republic