Název »Euro: ano/ne?« je úderný, zaujme a přiláká pozornost. Hned na začátku knihy Lubora Laciny, Petra Rozmehala a jejich spoluautorů se však potvrzuje, že otázka by už tak kategoricky vlastně ani znít neměla.

Česká republika a další země, které v roce 2004 a v letech následujících rozšířily Evropskou unii, se totiž zavázaly k přijetí společné měny. A také k tomu, že budou vyvíjet snahu o plnění takzvaných konvergenčních kritérií.

Pokud tedy nevystoupíme z Evropské unie nebo pokud se eurozóna nerozpadne, otázka v titulu knihy by měla znít, kdy, jak a co nám euro přinese.

Současný stav, kdy sice dohody platí, ale euro není, by měl být jen dočasný. Jenže Češi vědí, že jednotkou dočasnosti může být jeden furt, a jejich vztah k euru je dosti skeptický.

Rozpor teorie a reality

Publikace z produkce nakladatelství Alfa se zabývá především měřením připravenosti zemí na přijetí eura, přínosy a náklady společné měny, dopadem zavedení eura na inflaci, ekonomický růst a obyvatelstvo. Analyzuje české veřejné mínění, zkušenosti Slovenska a dosavadní vývoj eurozóny. Klíčová kapitola nese název Euro jako naše budoucí měna: teorie a realita.

Podle autorů Česko propáslo období otevřeného »okna příležitosti« okolo roku 2009, přestože původní plány z roku 2003 počítaly právě s horizontem 2009/2010. V Česku nebylo zavedení eura nikdy silnou politickou prioritou. Skutečné či domnělé problémy s plněním maastrichtských kritérií a dosahováním ekonomické sladěnosti proto neposloužily ani jako mobilizační faktor pro hospodářkou politiku. Naopak, tyto potíže byly chápány jako »objektivní« důvod rezignace na cílové datum.

Důvod, proč v Česku neplatíme eurem, nespočívá jen v těžkostech světového hospodářství. Myšlenka na stanovení určitého cílového data je oficiálně odmítána od konce roku 2007, kdy se ještě neprojevovaly ani náznaky finanční krize.

Kdyby přitom Česká republika chtěla usilovat o zavedení eura k 1. lednu 2014, musela by do konce letošního roku přijmout velice obtížná rozhodnutí a rozpočtový deficit v roce 2012 by nesměl přesahovat tříprocentní hodnotu. To už je téměř nesplnitelný cíl. Podle autorů se tedy zdá reálnější vstup Česka do eurozóny k 1. lednu 2015. Pozdější datum by pak znamenalo »oddálení všech přínosů společné měny pro českou ekonomiku«.

Pivo a rohlíky

Oproti některým jiným studiím tato publikace společné měně do značné míry fandí. Ukazuje její četná úskalí, zpochybňuje však některá lidová moudra o euru, jako že automaticky povede ke zdražování zboží.

V zemích, které euro přijaly, se míra inflace měřená indexem spotřebitelských cen nijak výrazně nezměnila. Jenže běžný občan velmi citlivě vnímá zdražení tradičních položek (rohlíků, piva a podobně), snížení jiných cen si ani pořádně nevšimne a statistikám nevěří.

»Případné účelové zvýšení cen a jejich zaokrouhlování obchodníky směrem nahoru představuje krátkodobou hrozbu, která by neměla mít na vývoj inflace v ČR výraznější vliv,« soudí autoři. Ti působí zejména na moravských vysokých školách (v Brně, Ostravě a Olomouci), takže jejich postřehy představují cenný mimopražský pohled na euro.

Publikace vyšla letos a většinou odráží fakta známá do začátku letošního roku. Věta »v současné době je nejmenší jednotkou české měny padesátihaléř a i ten v roce 2008 ukončí svou existenci« však svědčí o tom, že část textu vznikala dříve. Přesto názory autorů obohacují odbornou diskusi a knihu lze hodnotit jako zdařilý počin.

Petr Korbel

Petr Korbel (48)
- Ekonom, novinář a spisovatel.
- V týdeníku Ekonom se zabývá zejména podnikovou sférou.

Foto: Jan Rasch

Související