Každému jeho bedýnku

Stále více českých spotřebitelů je nespokojeno s běžnou nabídkou ovoce a zeleniny. Produkty »bez chemie« a navíc od lokálních farmářů si dosud obstarávali především ve specializovaných bio prodejnách. Jako lavina se ale v poslední době šíří nový trend - »bedýnkaření«.

Pod tímto označením se skrývá několik způsobů získávání produktů přímo od vybraného zemědělce. Ten do »bedýnek« či krabic vkládá výběr z právě dozrávající produkce a v předem stanovených časových intervalech je rozesílá svým zákazníkům. Mohou si je nechat dodat přímo domů, koupit od prostředníka nebo spolu s dalšími lidmi založit družstvo, které odběr organizuje samo. V červenci vznikl web Bedýnky.cz, na němž si zájemci o bedýnkaření vyměňují kontakty a který je jakousi platformou pro vznik nových družstev.

»Ještě před spuštěním veřejného webu jsme evidovali kolem 1500 zájemců o bedýnkaření a jen za první týden provozu se registrovaly desítky nových bedýnkářů,« říká Martin Švihla, který webové stránky založil.

Nejrozšířenějším způsobem odběru jsou »bedýnková družstva«, která mají mnoho podob. »V současnosti vím o 50 družstvech různého typu a velikosti a další postupně vznikají,« tvrdí Švihla.

Jan Valeška, šéf organizace Pro-Bio liga, si ale myslí, že jich je ve skutečnosti mnohonásobně víc. »Jde zřejmě o stovky,« soudí.

Z podpory farmáře nic nekouká

»Bedýnková družstva« nejsou českým vynálezem. V zahraničí fungují už od 80. let, kdy se lidé začali zajímat o ekologické zemědělství. Komunity spotřebitelů tímto způsobem začaly podporovat malé farmáře, kteří pěstují ovoce a zeleninu v bio kvalitě, a zároveň tak mají přístup k čerstvé a zdravé zelenině.

Členové družstva obvykle ještě před začátkem sezony zaplatí předem určitou částku, kterou si předplatí jeho produkci. Jde o podobně nejistou investici jako třeba na burze. Klienti totiž spolu s farmářem sdílejí riziko neúrody způsobené třeba přírodní pohromou, v opačném případě pak mají podíl na vyšších výnosech. Tento model je navíc založen na dobrovolnosti a aktivitě spotřebitelů, kteří jsou ochotni v případě potřeby na farmách i pracovat.

Jiným - v zahraničí méně častým - typem družstev jsou ta, jejichž prioritou je dostupnost čerstvých bio produktů, nikoli podpora zemědělců. Zcela extrémním příkladem je pak dánská firma Aarstiderne, která každý týden rozváží po Dánsku a části Švédska více než 100 tisíc bedýnek bio potravin.

V Česku je zatím populární spíše druhý způsob. »Zájem tu roste o faremní produkci, nikoli o podporu farmáře. Kromě kvalitní zeleniny a pomoci krajině z družstevnictví nic nekouká. U nás spotřebitele většinou zajímá jenom to, zda nestojí o dvacet korun víc než v jiném systému,« posteskl si Jan Valeška. Účast českých spotřebitelů v jejich družstvech tak často končí tím, že zaplatí 200 až 250 korun za obdrženou bedýnku.

Jedno družstvo právě nyní vzniká kolem Ekofarmy Pospíšilových ve Velké Zhoři na Vysočině. »Chceme navázat na původní bedýnkové komunity. Pracovní síla nám chybí a lidé si u nás svou prací mohou odpracovat své bedýnky,« říká Jan Šmarda, spolumajitel této farmy. Kvalitní ovoce a zelenina tak bude dostupná lidem, kteří si nákup bio produktů jinak nemohou dovolit. »Je něco jiného, když dostanete každý týden bedýnku v obchodě, nebo když se podílíte na jejím zrodu,« myslí si Šmarda.

Francouzská inspirace

V Česku se zatím objevila pouhá dvě družstva, kde členové sdílejí rizika se svým farmářem, a mohou tak zabránit jeho krachu, ke kterému by došlo třeba vlivem přírodních katastrof.

V zahraničí úspěšná myšlenka se u nás stala známou na podzim roku 2008. Francouzská společnost Urgenci, jež systém AMAP (Associations pour le maintien d'une agriculture paysanne) šíří do celého světa, ho představila farmářům i spotřebitelům.

»Na základě toho jsme zřídili první skupinu kolem farmy Karla Tachecího v Budyni nad Ohří. Na základě druhé francouzské návštěvy jsme pak pomáhali zakládat skupinu kolem farmy Dvůr Vyšínek,« popisuje šéf organizace Pro-Bio liga Valeška. Obě družstva mají dohromady 55 členů a před propuknutím sezony každý z nich farmářům posílá asi 4000 korun. Farmáři jsou prý spokojeni, přestože i je museli lidé z Pro-Bio ligy přesvědčit.

»Hospodáři se obávají nechat si zaplatit něco, co by zákazníkům třeba nedovezli. Bojí se vzít si peníze dopředu a nevěří, že by to lidem nevadilo. Ale doufám, že se to brzy změní,« dodává Valeška.

Pavla Kreuzigerová

Klienti spolu s farmářem sdílejí riziko neúrody způsobené třeba přírodní pohromou.