Karlovarští Vietnamci v krizi hledají práci

Podnikatel Dang Xuan Duoc je majitelem jedné z chebských tržnic, na jejíž území se vejde až čtyřicet stánků. Krize však prý zasáhla i »stánkařský« byznys. Klesá nejen návštěvnost tržnice, ale zmenšuje se i zájem o pronájem prodejních míst. »Pro Vietnamce v České republice přišel čas myslet na jiný způsob uplatnění,« říká.

Jeho slova na diskusním fóru Města pro byznys pořádaném týdeníkem Ekonom, jež se zabývalo tématem minorit, potvrdili i další zástupci menšiny na Karlovarsku.

Z Vietnamců zaměstnanci?

Sami přiznávají, že je důležité, aby se přestali soustředit jen na podnikání a stali se zaměstnanci. Kromě legislativních problémů však tomu brání i nedůvěra a neochota zaměstnavatelů. Sehnat jiné uplatnění je tak velmi těžké. Někteří pracují na švarcsystém, jiní přes agentury, ale status zaměstnance jich má jen minimum.

Zástupci menšiny i kraje se na fóru Města pro byznys shodli na tom, že nejdůležitějším krokem ke zlepšení situace jsou především dostupnější informace pro přistěhovalce a zlepšení komunikace mezi vietnamskou a českou stranou.

Pavel Vaculík z Výboru pro národnostní menšiny Karlovarského kraje upozorňuje, že zřízení poradenského centra pro národnostní menšiny, které dosud Karlovarskému kraji tolik chybělo, je již na spadnutí. »Velkým problémem také do nedávné doby bylo, že kraji chyběl rovnocenný partner pro vyjednávání,« doplňuje. Až v posledních dvou letech začaly vznikat svazy Vietnamců, se kterými je možné vyjednávat.

Na druhé straně v některých městech Karlovarského kraje partner pro diskusi chybí. Například podle Dalibora Blažka, starosty Aše, ve městě přestala organizace sdružující Vietnamce fungovat nedávno.

Češi jako »poleno«

A kdy dojde ke zlepšení postavení vietnamské menšiny?

Vzhledem k tomu, že pomalu začíná dorůstat mladá generace Vietnamců, kteří se již narodili v České republice, je možné doufat ve změnu. Výhodou je totiž jejich české vzdělání. Vietnamské děti učitelé chválí a některé z nich svými výsledky nad ostatními vyčnívají. Kromě toho mladá generace vidí Česko jako svou domovinu a do Vietnamu se již vracet nechce.

»Mám naprosto jasno, chtěla bych tu vystudovat právnickou fakultu a zůstat v Čechách. Miluji český jazyk, a kdybych odjela, česká kultura by mi chyběla. Jsem tu doma,« říká například studentka Prvního českého gymnázia v Karlových Varech Bui Mai Linh.

Její slova navíc potvrzuje i překladatel a člen výboru pro menšiny Le Anh Phong. Sám má dvě děti, které se z České republiky rovněž nemíní stěhovat. I když je to pro část vietnamských rodičů bolestné, je tento fakt podle něho zcela pochopitelný. Mladší generace totiž již v jejich původní domovině nemá žádné kontakty.

(zup)