Návrat do éry největší slávy

Zvnějšku ho reprezentují ošuntělé a graffiti popsané zdi, uvnitř nepraktické uspořádání. Objekt, který se kdysi stal kulturním centrem metropole, už léta chátrá.

Na jeho stavu se podepsaly komunistické čtyřicetiletí i následné restituční spory. Ty trvaly do roku 2005 a teprve v tom okamžiku mohl majitel - Nadace českého výtvarného umění - začít uvažovat o nutné rekonstrukci. Rozsáhlé úpravy začnou za tři měsíce a potrvají nejméně rok. Výtvarníky přijdou zhruba na 100 milionů korun.

Radikální oprava má galerii vrátit na výsluní, na kterém byla ve 30. letech minulého století. I to je důvodem, proč se má svým novým uspořádáním a způsobem využití přiblížit tehdejšímu stavu.

I pro komerční využití

Valnou část potřebných financí spolek do rekonstrukce vloží z vlastních zdrojů. Získá je například prodejem svých uměleckých děl. »Jinak jsme ale odkázáni na spoluinvestora či úvěr,« vysvětluje Martin Pavala, předseda správní rady Nadace českého výtvarného umění. Druhá z obou možností s sebou ale nese značné komplikace. Nadace totiž nesmějí za úvěr ručit svým majetkem.

»Ideální by pro nás byla dlouhodobá spolupráce s partnerem, který by svou účast nepojímal ryze komerčně, ale s jistou sponzorskou velkorysostí. My zase můžeme recipročně nabídnout velkorysý výstavní program, který může udělat z Mánesu opět jednu z nejprestižnějších galerií nejen v tuzemském měřítku,« dodává Pavala s tím, že jednání s potenciálními investory už probíhají.

Lákadlem je i zamýšlené komerční využití prostor. Namátkou ve spodním podlaží galerie nadace plánuje pořádat aukce, přednášky, workshopy, multimediální prezentace, literární večery nebo koncerty.

»Zajímavou šancí pronájmu i investice je úvaha o vybudování malé vodní elektrárny, která ale zatím není zahrnuta do oprav. Možné je i využití interiéru Šítkovské vodárenské věže. Zatím počítáme jen s využitím jejího přízemí pro klub či malou osvěžovnu s atraktivním sezením bezprostředně nad Vltavou na nové terase obkružující základy věže,« plánuje Pavala.

Francouzská restaurace

Nadace pronajímá už nyní několik kanceláří a restauraci. Ta v prvním patře zůstane, promění se ale spíše v kavárnu a otevře se na terasy. Variabilně se propojí i s výstavní síní.

Úplnou novinkou bude obnova francouzské restaurace, která vznikne v sousedství výstavního sálu.

»Bude se nacházet ve svém původním prostoru, který zdobí nástropní fresky od Emila Filly a který přirozeně navazuje na Slovanský ostrov, čímž se vnitřní a venkovní prostor propojí jak vizuálně, tak programově,« tvrdí Luis Marques z ateliéru HMArchitekti, který rekonstrukci galerie Mánes provede.

Její terasa se otevře směrem na Žofínský ostrov, stejně jako tomu bylo již v minulosti. Představa o »gastronomickém konceptu« Mánesu vznikla ve spolupráci se známou sítí restaurací Ambiente. Ta se ale na jeho realizaci podílet nebude, protože přesouvá své aktivity do New Yorku, kde získala zakázku na restauraci v Českém domě.

»Je nicméně několik dalších zájemců, kvalitativně nikoliv horších. Trváme ale na jednom provozovateli obou restaurací,« tvrdí Pavala.

Na ochozu na jižní straně budovy vznikne obchod s výtvarným uměním.

Pryč s nánosy!

Zároveň s novým uspořádáním zmizí i některé nánosy necitlivých úprav ze 70. a 80. let. Právě tehdy se z »dolní« restaurace stala druhá galerie, aniž by takto rozsáhlý prostor byl pro vystavování vhodný. Vzniklo také nové propojující schodiště, které velmi znehodnotilo suterén.

»Budova je cenná jako celek, zvláště pak její prostorová kompozice, skeletový konstrukční systém i řemeslné detaily. Kromě očištění od pozdějších nánosů chceme do budovy přinést i dialog mezi původní architekturou a novými architektonickými prvky,« říká architekt Robert Hofman z ateliéru HMArchitekti.

Dokladem jeho slov je způsob, jakým se architekti rozhodli proměnit výstavní síň, která přirozeně zůstane středobodem celé budovy. Změní ji jen minimálně, spíše ji doplní o některé prvky. Velkou roli bude hrát technika.

Díky ní vznikne takový výtvarný prostor, ve kterém bude možné představit výstavy různého typu včetně malby, sochařství, fotografie a videoinstalací. Díky tomu by v Mánesu mohla být brzy k vidění i ta nejcennější díla.

Pavla Kreuzigerová

Historie budovy galerie Mánes

Spolek výtvarných umělců Mánes vznikl v roce 1887. Myšlenka pořídit si vlastní galerii v roce 1923. Záhy byl zakoupen pozemek náplavky, na němž stály Šítkovské mlýny. Stavělo se v letech 1929 až 1930.

Autorem projektu je architekt Otakar Novotný. Budovu pojal konstruktivisticky jako nízký kvádr s prosklenými plochami. Do objektu se mu podařilo vkomponovat také 47 metrů vysokou věž Šítkovské vodárny. V roce 1956 byl spolek Mánes rozpuštěn a majitelem budovy se stal Český fond výtvarných umělců. V 70. a 80. letech proběhla rekonstrukce galerie, při níž se změnily její dispozice a objekt získal některé nové prvky.

Hned na počátku 90. let, kdy se obnovila činnost spolku Mánes, navrhl jeho tehdejší předseda Jiří Novotný se svým synem Tomášem (syn a vnuk autora projektu) rekonstrukci do původního stavu. K té ale nedošlo, neboť spolek Mánes budovu nevlastnil.

V roce 1995 se galerie octla v havarijním stavu. Ukázalo se, že dlouhodobě působící turbulence vody pod jezy ohrozily její statiku. V následujícím roce proto proběhla rekonstrukce a údržba spodní části stavby. Díky tomu odolala ničivé povodni v roce 2002.

Restituční spory mezi výtvarným spolkem Mánes a Nadací českého výtvarného umění (nástupcem Českého fondu výtvarných umělců) trvaly až do roku 2005. Výsledný rozsudek vychází z předpokladu, že neexistuje právní kontinuita mezi současným výtvarným spolkem Mánes a tím, který v Československu existoval před rokem 1956.

100 milionů korun
Tolik bude stát rekonstrukce galerie Mánes.

Díky rozsáhlé rekonstrukci zmizí některé nánosy necitlivých úprav, ke kterým došlo v 70. a 80. letech minulého století.

Nynější podoba Mánesu a vizualizace nového vzhledu budovy