Případ podvedené spravedlnosti

V roce 1893 prohlásil Americký národní patentový úřad, že už žádné další patenty nepřijímá, neboť vše již bylo vynalezeno. Jak úsměvné se zdá být toto prohlášení z dnešního pohledu. A naopak – jak smutně působí v kontextu kauzy Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. S notnou dávkou nadsázky lze konstatovat, že je zbytečné psát další diplomové či rigorózní práce, neboť vše již bylo napsáno.

Jak známo, lenost je základní lidskou vlastností.  Je tedy poměrně běžnou praxí, že studenti si snaží svou práci ulehčovat i neetickými cestami, například opisováním. Ale pozor, nezaměňujme lenost za neschopnost anebo ještě hůře - všehoschopnost. To, co se dělo na Právnické fakultě v Plzni, je už za hranicemi snesitelnosti. Pojem „soudcovská mafie“ dostává nový rozměr. Tady již nejde o několik inženýrů nebo magistrů, kteří obejdou pár zápočtů a zkoušek, popř. opíší závěrečnou diplomovou práci a náhodou se na to nepřijde. Nejde o drobné podvody jednotlivých studentů. Jde o selhání systému. Systému, kterým má být zaručeno fungování významné veřejné vysoké školy.

Na školy soukromé se občas někteří lidé dívají skrz prsty. Panuje totiž představa, že si na nich studenti své tituly kupují. A hle! Pokud jste si dodnes také mysleli, že státní školy jsou zde od toho, aby se na nich ti schopní vzdělávali a na soukromých aby si neschopní tituly kupovali, pak jsem vlastně rád. Ano, část mého já je vděčná za plzeňskou kauzu, která snad většinu lidí přesvědčí, že tyto předsudky jsou mylné. Jako ředitele jedné ze soukromých vysokých škol by mě plzeňský případ měl hřát u srdce – i na státní škole se tituly mohou kupovat. Jako občana mne však to celé dost děsí. Při představě, že kohokoliv z nás může soudit nějaká „plzeňská rychlokvaška“, se mi svírá žaludek. A ještě možná horší je ta představa, že mě tento „JUDr.“ může obhajovat. Ať už jako obyčejného občana nebo celý stát při různých arbitrážích.

Když si titul koupí ekonomický inženýr, je to protizákonné, ale budiž. Ano, jde o podvod, ale snad nenapáchá takové škody. Právní obor je však v lecčem výjimečný. Výjimečný v tom, že se v něm rozhoduje o osudu lidí, o něčem tak subjektivním a hluboce lidském, jako je spravedlnost. Nedej bože, aby se časem zjistilo, že se někde prodávají ještě jiné tituly, třeba MUDr. Byl bych totiž velmi nerad, aby mě někdy v budoucnu operoval člověk, který se stal „lékařem“ během dvou prázdninových měsíců.

Radek Řechka, ředitel a kvestor VŠMIE