Kam se uchýlí stříbrná parta?

Ten, kdo v posledních letech vsadil na Husákovy děti, neprohloupil. Početná skupina nedávných třicátníků postrádala na počátku nového tisíciletí především byty. Není proto divu, že plnění jejich přání připravilo léta hojnosti především developerům, stavebním firmám a realitním společnostem.

Demograficky silným týmem je i takzvaná stříbrná generace. Prognózy hovoří jasně. Už za čtyři roky bude v Česku více seniorů než dětí do čtrnácti let. Rapidně jejich počet vzroste do roku 2030, kdy jich bude dokonce dvakrát tolik.

Navzdory tomu zůstávali zatím ti nejstarší z hlediska podnikání na okraji zájmu. Nejcitelněji chybějí domy pro seniory. Stát má k dispozici pouhých 40 tisíc míst. Dalších 46 tisíc lidí je na čekacích listinách a je jisté, že umístění v nich se mnozí nedočkají.

Nefungovalo ani 90 tisíc měsíčně

V zahraničí funguje koncept soukromých domů pro seniory velmi úspěšně. V Česku ovšem podnikatelé narážejí na překážky.

»Senioři zatím nemají takovou kupní sílu, aby ze svých důchodů zvládli platit pronájem bytů v podobných zařízeních a s nimi související služby,« pojmenoval jeden z nedostatků Jiří Volf, analytik z realitně-poradenské společnosti King Sturge.

Další překážky stavějí podnikatelům do cesty banky. Na podobné projekty totiž nechtějí půjčovat. Důvodem je kromě zmíněné slabé kupní síly i rok starý krach prvního českého luxusního objektu Residence Classis v Průhonicích. Ten fungoval pouhé tři roky a po celou dobu byl obsazen jen z poloviny. Ziskovost neudržely ani astronomické ceny za ubytování, které se u nepohyblivých klientů vyšplhaly až k 90 tisícům měsíčně.

Přesná čísla o tom, kolik investorů plánuje výstavbu domovů pro seniory, není možné zjistit. Zdá se ovšem, že navzdory všem překážkám a průhonickému precedentu zájem o tento druh podnikání přeci jen roste.

»Soudím tak podle ohlasů na svou knihu a podle toho, že se na mne obracejí různí potenciální stavebníci o radu,« tvrdí Dagmar Glosová, autorka knihy Bydlení pro seniory a vyučující na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.

Překážkám navzdory

Důkazem vzedmutí podnikatelského interesu o výstavbu domovů pro penzisty je i fakt, že před několika dny v Česku otevřely své brány hned dva nové. Dva »odvážní« investoři mají shodou okolností dost společného. Na nepříliš probádanou cestu podnikání v oblasti služeb pro seniory se totiž vydali na základě vlastní zkušenosti.

Hana Porubská na začátku března otevřela resort Dřevčický Park. Areál s kapacitou 70 míst stojí v Dřevčicích mezi Prahou a Brandýsem nad Labem.

»Je to klidná lokalita a přitom se nachází ve velmi slušné dojezdové vzdálenosti od hlavního města. Místo se mi líbilo hned na první pohled,« tvrdí Porubská. Do výstavby vložila všechny úspory z předchozího podnikání v oblasti zásobování lékáren a následně si vzala u banky 80milionový úvěr na školicí zařízení. To bude součástí projektu a pomůže domu pro seniory k rentabilitě.

Na nápad podnikat v této oblasti přišla ve chvíli, kdy pomoc potřebovala její maminka. Starala se o ni, jak nejlépe mohla. Tehdy ovšem podnikala a viděla, že kombinovat péči o seniora s každodenními pracovními závazky hodně vytíženého člověka není snadné. Přemýšlela co s tím.

»Pomohlo mi hlavně to, že jsem se stala dobrovolnicí v pražském Domově Sue Ryder. Dozvěděla jsem se tam o životě ve stáří hodně,« vysvětluje Porubská. A dodává: »Chceme, aby náš park byl otevřený. Proto jsou součástí komplexu další prostory, do kterých bude mít přístup i veřejnost.«

Oživením bude pro klienty aktivizační program a také přítomnost domácích zvířat, například koček a možná i malého prasete.

Součástí dřevčického komplexu jsou i mezaninové apartmány. Wellness centrum v Dřevčicích bude sloužit jak seniorům, tak veřejnosti.

Rádce z invalidního vozíku

Podobné to bylo i v případě Jaroslava Plesníka, který se rozhodl postavit v Česku dokonce celou síť soukromých Senior Parků.

»Moje matka, která je upoutána na invalidní vozík, je nejcennějším poradcem pro veškeré potřeby seniorů,« tvrdí Plesník, jehož firma podniká v různých oblastech orientovaných na seniory.

»Poprvé jsem o tom začal uvažovat někdy kolem roku 2002. Matka bydlela v Havířově, v panelovém domě bez výtahu. Ven se dostávala s obrovskými problémy vždy po několika měsících, téměř již nevstávala z postele. Tehdy jsem objel několik zařízení pro seniory, do žádného z nich jsem ale nenašel odvahu své rodiče přestěhovat. A jelikož se celý život pohybuji ve stavebnictví, vzal jsem papír a tužku a začal projektovat areál, kde by jim mohlo být dobře,« vzpomíná Plesník.

Dnes jsou oba jeho rodiče ubytováni v jednom ze Senior Parků.

»Maminka je venku každý den, přes léto je krásně opálená,« popisuje Plesník.

Jeho společnost dosud dokončila dva domy, každý s kapacitou 22 bytů. První stojí v Luštěnicích u Mladé Boleslavi, druhý funguje od konce února v Sokolči u Poděbrad. V květnu otevře už třetí v pořadí, tentokrát v Hrádku nad Nisou.

»V nejbližší době plánujeme výstavbu v Havířově a v Rychvaldě na Ostravsku,« tím ovšem Plesníkovy plány nekončí. Celkově chce v Česku vybudovat desítky podobných komplexů pro tisíce seniorů. Financovat je chce stejně jako dosud - formou leasingu nemovitostí.

Ani klienti Senior Parků se nenudí. Nedávno navštívili například pražské Národní divadlo nebo 3D kino Imax. V létě objíždějí zajímavá místa v Čechách i v zahraničí.

Ukazuje se, že v době krize by přece jen výstavba těchto objektů mohla být pro investory lukrativní.

»Staří lidé, vytržení ze svého prostředí, by neměli být vystrčeni někam na okraj. Kdokoliv bude stavět byty jakéhokoliv druhu, které přispějí k integraci seniorů, udělá dobře pro společnost a předpokládám, že na tom neprodělá,« oceňuje podobný koncept domů pro seniory architektka Dagmar Glosová.

Rozhodně by však objekty pro starší lidi měly mít »příjemné« dimenze.

»Doslechla jsem se, že jakýsi developer chce v Praze postavit bydlení pro 500 seniorů. To může být dobrý byznys, ale ze sociologického hlediska je to hrůza,« pozastavuje se Glosová.

Podle ní není nad tím, co senioři potřebují, nutné dlouho přemýšlet. Stačí prý selský rozum a zamyslet se, jak bychom chtěli sami prožít své stáří.

»Neexistuje jedno nejlepší řešení. Potřebná je rozmanitá škála šancí na bydlení, a to nejen pro seniory. Nabídka různě velkých bytů s nižším či vyšším komfortem bydlení i služeb v rozličných cenových hladinách,« myslí si Glosová.

V Senior Parku v Luštěnicích kladli architekti důraz na vlídnost exteriérů i interiérů.

Vidina rychlých peněz

Pravděpodobné ovšem je, že kromě seniorům přátelských zařízení budou přibývat i ta méně přívětivá.

»Je to způsobeno současnou ekonomickou situací, kdy mnoho ubytovacích zařízení a hotelů bojuje o přežití. Majitelé se domnívají, že když ze svého krachujícího podniku udělají domov důchodců, rychle zbohatnou,« myslí si Plesník.

Výstavba i provoz kvalitních zařízení jsou ale nákladné. Přesto dva zmíněné projekty necílí na nejbohatší klientelu.

Za ubytování a služby v Senior Parcích penzisté zaplatí od jedenácti do dvanácti tisíc korun měsíčně, stravu ovšem hradí zvlášť. Donášku nákupů mají však už v ceně za pobyt. Díky únosným cenám mají proto široké spektrum klientů.

Například v Sokolči u Poděbrad žije paní, která v této obci bydlí už dlouhá léta. Po ovdovění zůstala sama ve velkém rodinném domě, který se rozhodla prodat, a peníze investuje do bydlení v Senior Parku. Jejími sousedy jsou manželé, kteří v roce 1968 emigrovali do Spojených států a na stáří se rozhodli vrátit do své rodné země.

Dotace jsou problém

Dřevčický Park nabízí jak časově neomezené pobyty, tak ty krátkodobé. Dlouhodobí klienti platí podle rozsahu potřebné péče od 690 korun do 1300 korun denně za ubytování, služby a stravu. Připlatit si mohou i za masáže a využití wellness. Potenciální klientela, která se zatím o možnostech pobytu zde informuje, pochází z ciziny.

»Kromě českých důchodců sem přijíždějí i lidé žijící v zahraničí. Ti chtějí zajistit komfortní život svým rodičům, kteří žijí v Česku, a mohou si to dovolit,« popisuje Porubská.

Přestože ceny se mohou zdát vysoké, srovnání s náklady ve státních zařízeních prozradí, že tomu tak není.

»Obecně lze říci, že ve státních domovech se pohybují od 20 do 35 tisíc měsíčně. Odvíjí se od intenzity potřebné péče,« vysvětluje Štěpánka Filipová, mluvčí ministerstva pro místní rozvoj.

»Troufnu si tvrdit, že to dokážeme dělat levněji než zřizovatelé státních a obecních zařízení. Například léčebny dlouhodobě nemocných, kde jsou mnohdy na pokoji čtyři a více lidí. A to nehovořím o špatné kvalitě jídla a nevhodném přístupu ke klientům a jejich rodinám. A takovéto zařízení dostává na chod navíc příspěvky od zřizovatele. Často v řádu milionů,« tvrdí jeden ze soukromých provozovatelů soukromého domu pro seniory, který chtěl ovšem zůstat v anonymitě »Je to velké politické téma a už jsme se jednou dostali do politických tlaků,« dodává.

Získat státní dotace je pro soukromá zařízení takřka nemožné. Překážkou je fakt, že jsou registrována jako zařízení hotelového typu, nikoliv jako pobytová sociální služba. Investoři vědí, že banky by jim na sociální zařízení pro seniory úvěr zřejmě neposkytly.

Pavla Kreuzigerová

11 až 12 tisíc korun
stojí pobyt v Senior Parcích.