Jsme jediní na pranýři

Jeho softwarová firma Haguess se kvůli kontroverznímu pražskému projektu Opencard ocitla pod palbou médií i opozičních zastupitelů hlavního města. Podnikatel Jaroslav Turek si ale žádného pochybení není vědom. Pouze lituje, že nezřídil tiskové oddělení, které by atakům profesionálně čelilo.

Nejvíce jej ale mrzí, že kauza s čipovou kartou, za niž hlavní město zaplatilo už přes osm set milionů korun, tvrdě zasáhla jeho rodinu a sedmdesát zaměstnanců. »Maminka je z toho zhroucená, vytřeštěně na mě kouká a ptá se: Járo, jak to je? Ve firmě na nás zase lidé házejí zpytavé pohledy, proč čtou, že jejich kvalitně odvedená práce je najednou špatná,« popisuje atmosféru.

Až nyní jste se pod tlakem rozhodl anonymní akcie firmy Haguess změnit v akcie na jméno. Proč jste vlastně v roce 2006, v době podpisu smlouvy s magistrátem, udělal z původního vlastnicky čitelného »eseróčka« netransparentní akciovku?

Mělo to dva důvody. Jednak mi přišlo špatné, aby eseróčko dělalo takto velký projekt. A také jsem prostě chtěl být schovaný, nechtěl jsem, aby bylo vidět, kdo mezi akcionáři je, kolik je tam lidí. Současnost mi dává za pravdu. Kdyby se nezačalo mluvit o tom, že ty akcie mají být na jméno, tak bych zůstal v klidu já i celá moje rodina. Teď jsem vystrčený na pranýř a přiznám se, že mi to vůbec nedělá dobře.

Protože se nevědělo, komu firma patří, začalo se spekulovat. Třeba o podnikateli Romanu Janouškovi, který měl jako přítel primátora Pavla Béma výrazný vliv na rozdělování zakázek v hlavním městě. Znáte jej?

Jistě. Znám Janouška z golfu, od vína. Potkal jsem se s ním pětkrát, maximálně šestkrát. Poprvé někdy asi v roce 2004 na turnaji v Karlových Varech. Ale firmu Haguess vlastním jen s manželkou, já 95 a ona pět procent. Pan Janoušek tam nikdy nebyl. Myslíte ale, že bychom byli takto vláčeni, kdybychom měli nějaké takové spojence?

Třeba jste vláčeni, protože jste něco udělat nechtěli?

Primárně jsme nechtěli přijít na buben. Nechtěli jsme propustit naše zaměstnance. Jsme standardní firma. Nestandardní jsme jen v tom, že se podílíme na projektu, který je dnes zmiňován jako příklad korupce, což nás samozřejmě netěší.

Všechno to začalo už v Liberci

Jaké měla firma Haguess klienty předtím, než jste rozjeli projekt Opencard?

Hlavně z bankovní sféry. Začínali jsme s tím, že jsme vyvíjeli software pro finanční instituce. Ale už v roce 2003 jsme začali zabývat tím, čemu se teď říká Opencard a my tomu říkáme transakční systémy.

Už dříve, před kontraktem s hlavním městem, jsme prodali naše softwarové řešení městu Liberec, které připravovalo svoji kartu, a také jsme participovali na projektu plzeňské karty. V průběhu pražského projektu jsme dodali řešení i pro Liberecký kraj.

Můžete sdělit, jak velkou část firemního obratu nyní zabezpečuje Praha?

Mohu říci jen tolik, že velmi významnou.

Za celou dobu trvání projektu Opencard jste od Prahy a dopravního podniku inkasovali 317 milionů korun. Na co přesně ty peníze šly?

Dodali jsme především veškeré softwarové vybavení pro pražské centrum kartových služeb. Kromě všech centrálních systémů jsme v další fázi dodali i aplikaci pro platby za parkování a dopravnímu podniku i software pro dopravně odbavovací systém. Část peněz se samozřejmě týká i provozu.

Vaše druhá firma Allshare Finance, úzce spolupracující s Haguess, ještě v době přípravy projektu zpracovávala pro město studii »Variantní propočty pro sestavení byznysplánu«. Jak jste se k tomu dostali?

Bylo to až poté, co o projektu Opencard rozhodly rada a zastupitelstvo hlavního města. Někdy v červnu 2006 jsme byli požádáni, abychom zpracovali matematický model, jak se ten projekt bude při určitých parametrech chovat. Porovnávali jsme různé varianty a doporučili jsme, aby město udělalo rozsáhlý marketingový průzkum, jak takový produkt Pražané přijmou. Zdůrazňuji ale, že samotný byznysplán jsme nikdy nedělali.

Kdo vás o tu studii požádal?

Tehdejší ředitel odboru informatiky na magistrátu Ivan Seyček.

Proč vybral zrovna Allshare?

Protože jsme šikovní kluci (smích). Hlavně ale asi proto, že jsme se tím zabývali i v minulosti.

Znal jste se s panem Seyčkem osobně?

Předtím jsem se s ním viděl asi dvakrát nebo třikrát. Snažil jsem se mu vysvětlit, co jsme zač a co umíme. Žádné nadstandardní vztahy mezi námi ale nebyly.

Chceme jít s Opencard i za hranice

Je zvláštní, že zakázku posléze získala Haguess, sesterská firma Allsharu. Jako jediný účastník tendru. Zvláštní také je, že Haguess bez soutěže získala i další navazující zakázky.

Že se do úvodní soutěže nikdo jiný nepřihlásil, není náš problém. Zadávací dokumentaci si vyzvedlo třicet firem. Je také poměrně obvyklé, že firma, která dodá klíčovou technologii, dodá posléze i další řešení. Existuje tam návaznost na centrální systémy. Ty systémy spolu mluví.

Původně se ale hovořilo o tom, že má jít o otevřené technologické prostředí. Mělo být tedy i otevřené výběrové řízení, nikoliv jednací řízení bez uveřejnění.

Aby se jednací řízení bez uveřejnění mohlo použít, musejí existovat právní stanoviska, která potvrdí, že je to přípustná forma. Kdyby magistrát vypsal otevřené řízení a přitom existovala pouze jediná firma, která je schopna zakázku splnit, tak v tu chvíli se dokonce dopouští porušení zákona.

Tím, že firma Haguess bez soutěže získala i navazující zakázky, se ale město na ní stalo totálně závislé.

Samozřejmě že je tam závislost. Když ale třeba Škodovka koupí systém SAP, tak je na jeho dodavateli také závislá. Kdyby jej chtěla vyměnit, tak to bude stát nemalé náklady. A jakékoliv rozšiřování softwaru bude vždy zabezpečovat SAP.

Závislost na vaší firmě byla posílena i tím, že Praha zvolila licenční model. Tento způsob se používá v případě, kdy nějaká firma už předtím za své peníze vyvinula software, který poté opakovaně prodává vícero zákazníkům, kdy nejde o originální řešení.

Vždyť jsem vám říkal, že jsme s těmi kartovými projekty začali v Liberci.

Chcete říci, že to, co jste vyvinuli pro Liberec, jste poskytli i Praze?

To je přece úplně normální. Stejné je to u bankovního softwaru, se kterým máme bohaté zkušenosti. Pokud jde například o mezinárodní systém, nejdříve probíhá jeho lokalizace, která jej přenáší do českého prostředí, následně úpravy pro potřeby konkrétního zákazníka. Praha mohla nechat vyvinout originální systém na zakázku, ale tím by se té závislosti nezbavila.

Nevyvíjíme systém proto, abychom jej prodali jednou jedinkrát. Proč bychom to dělali? Chceme jej opakovaně prodávat. To je stejné jako u projektu Opencard. Myslíme si, že je poměrně unikátní, a chceme s ním jít i za hranice.

Metropole dnes musí platit licenční poplatky i za 120 tisíc karet, které si Pražané vyzvedli a vůbec je nepoužívají.

Já ale neovlivním to, proč si lidé kartu berou. To nemusí být zdaleka jen kvůli platbám za veřejnou dopravu. Třeba někteří lidé předpokládali, že na té kartě bude i elektronická peněženka, a čekají, až bude zavedena. Všechny karty, které nejsou aktivní, se mohou změnit v aktivní během tohoto roku. Berte také v úvahu, že my jsme je museli vyrobit, zaplatit...

Proč by se ale měly platit licenční poplatky i za karty, které byly vyřazeny z provozu?

V původní smlouvě s městem nebylo nikde jasně řečeno, že se platí i za karty, které jsou zrušené a jimž vypršela platnost. V novém dodatku ke smlouvě je už toto přesně specifikováno.

Nehodlám vymazat šest let práce

Vy jste se s městem dohadovali o zhruba 150 milionech korun, které vám dosud nezaplatilo. Teď jste přistoupili na snížení vaší pohledávky na sto milionů. Proč?

Vyměnili jsme kousek minulosti za hodně budoucnosti. Tak tomu alespoň chci věřit. Pro nás je klíčové, aby tento projekt dál pokračoval, protože je pro nás referencí. Jinak bychom vyhodili šest let práce z okna. Pokud nám Praha i nadále zůstane a projekt bude úspěšný, budeme moci jít dál, do dalších měst. Kdybychom tento problém nevyřešili, tak od nás pes kůrku nevezme.

Část pražských opozičních zastupitelů horuje pro to, aby se celý projekt Opencard odprodal. Co vy na to?

To je čistě věcí města. Když bude chtít projekt prodat, udělá to. My se dál budeme podílet na tom, aby se technologie rozvíjela a aby fungovala.

Myslíte, že kdyby Pražané měli možnost vybrat si, jestli při placení kuponů do MHD přejdou na Opencard, nebo zůstanou u papírových legitimací, že by se vydalo takové množství karet?

Jsem o tom přesvědčen. Do konce roku 2008 se vydalo 300 tisíc karet, a potom začaly problémy kolem projektu. Zastavilo se financování, začalo se vše vyšetřovat. Ovšem i při této negativní mediální kampani k dnešnímu dni přišlo pro kartu dalších sto tisíc lidí. A zdaleka nemají jen roční kupony, ale i měsíční či kvartální, u kterých stále existuje papírová alternativa.

Všude na světě se podobný projekt v jeden okamžik vyhlásí za jedinou možnou variantu, protože jinak by systém nevynášel. Tak to bylo v Hongkongu, kde je patnáct milionů karet Octopus, nebo třeba v Londýně s 20 miliony vydanými kartami Oyster.

Lidé jsou naštvaní, že někam musejí chodit, zařizovat kartu, stát fronty.

Systém vydávání karet je třeba změnit. I když se projekt zastavil, my jsme ten rok nespali. Máme připravené řešení, aby lidé mohli karty objednat z domova prostřednictvím internetu a nemuseli na přepážku a podávat žádosti.

Nové vedení projektu se musí rozhodnout, kam s ním půjde dál, jak jej bude rozvíjet. A já to vidím na třech úrovních. Jde o to, jak zlepšit stávající služby, jaké nové aplikace na kartu dostat a jaké nové technologie budeme využívat.

Koho myslíte vedením projektu?

Pana náměstka Milana Richtera, to je nový politický šéf, ředitele magistrátu Martina Trnku a také nové vedení odboru informatiky.

Když jste jednali o změnách parametrů smlouvy, jednal s vámi přímo primátor Bém?

Pan primátor mě vyzval dopisem, abych ztransparentnil firmu, a já to udělal. A také mi osobně poděkoval. Ale jinak jednáme hlavně s náměstkem Richterem za účasti právníků obou stran.

V rámci dodatku ke smlouvě s Prahou jste se zavázali vydat dalších 260 tisíc karet zdarma. To se vám to pořád ještě vyplatí? 

Jak jsem řekl, vyměnili jsme kus minulosti za budoucnost. Abychom měli referenci a mohli jít se systémem dál.

Ale předpokládáme, že ani teď na tom nebudete prodělávat. Znamená to, že až dosud pro vás ty podmínky musely být extrémně finančně výhodné.

Myslím, že nebudeme vydělávat, ale prostě se nám tyto podmínky vyplatí. Protože projekt bude existovat a bude funkční a budeme na něj moci ukazovat, když se budeme bavit s novými zákazníky.

Takže teď budete nějakou dobu pracovat na neziskovém principu?

To určitě ne. Živím přece 70 lidí, to zase nejde. Věřím tomu, že ve finále nějaký zisk bude. Kdybychom se ale s Prahou nedohodli, tak máme negativní referenci a už bychom projekt nikdy nikam nedodali.

Mohla by to být elektronická peněženka

Upravená smlouva dává Praze možnost »přepřáhnout na jiné koně«. Nebojíte se toho?

Tam jsou dvě oblasti, v té technologické žádné přepřahání nebude. A co se týká provozu pražského centra kartových služeb, konkurence může přijít. Ale myslím, že to bude pro kohokoliv velmi náročné. Například na podzim 2008 jsme v průběhu tří měsíců emitovali 300 tisíc karet. Ukažte mi jedinou banku, které něco takového dokázala. A my na to měli 40 lidí. To není jednoduchý proces: svozové služby, výroba karet, ochrana osobních údajů a podobně.

Město chce s pomocí některé z bank udělat z karty elektronickou peněženku. Myslíte, že karta bude v budoucnu opravdu sloužit i v běžném komerčním provozu, že s ní budou lidé platit u obchodníků, v zoo, děti ve školách za obědy?

To byl původní záměr. Tento systém teď ale stojí před branami bank. My nemůžeme jít do clearingu napřímo. Rozúčtování plateb obchodníkům a poskytovatelům služeb musí zajišťovat banka.

Některé aplikace se zatím ukazují jako hluboko prodělečné, třeba platba za parkování v Praze. Údržba aplikace stojí měsíčně údajně statisíce korun, přičemž od parkujících řidičů se skrze Opencard vyberou jen tisíce až desetitisíce korun.

Já mohu říct pouze tolik, že tuto aplikaci udržujeme za 127 tisíc korun za kvartál. Na příjmy se musíte zeptat města. Asi jsou zatím malé, ale porovnejte to s tím, jakou má tato aplikace propagaci. Ale také si musíte uvědomit, že parkování mělo být zárodkem elektronické peněženky. Samostatně smysl nemá, alespoň z dlouhodobého pohledu.

Multifunkční karta už přišla na 833 milionů. Na kolik by přišel značně jednodušší projekt, kdyby karty měly nahradit jen tramvajenky bez dalších aplikací?

Kdyby to bylo takhle, tak bychom se do projektu nikdy nepřihlásili. Naše vize je multiaplikační karta, nikoli karta na dopravu. Doprava je jen nosným pilířem.

V souvislosti s upravenou smlouvou a vyřešením problému s pohledávkami se hovoří o tom, že z utracených více než osmi set milionů šla do vaší firmy zhruba polovina této částky. Víte, kam šla ta druhá?

To opravdu nevím. Mám informace pouze z médií.

Proč tedy všichni ukazují prstem pouze na vás? Proč i jiní nejsou na pranýři?

To je ten základní problém. Vím, co se dělo za naší firmu, za naše subdodavatele, ale co se dělo jinde, to fakt nevím.

Jiří Pšenička
Marcela Alföldi Šperkerová

Jaroslav Turek (50)

Vzdělání
- V roce 1984 absolvoval ČVUT, obor letadlové a raketové motory.

Kariéra
- Začínal ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu.
- Poté působil v ČSA a v bankovnictví, v oboru IT.
- V roce 1994 založil spolu s nizozemskou Allshare BV společnost Allshare Finance CE.
- O dva roky později vzniká společnost Haguess.

Soukromí
- Bývalý juniorský reprezentant ve veslování.
- Hraje squash a golf.
- S manželkou má dvě děti.

Haguess
- Firma vznikla v roce 1996, nejprve jako společnost s ručením omezeným.
- V říjnu 2006 mění formu na akciovou společnost.
- Navrhuje, dodává a provozuje bankovní systémy a systémy čipových karet.
- Za rok 2008 společnost utržila 176 milionů korun, zisk dosáhl patnácti milionů.
- Je vlastnicky provázána s firmou Allshare Finance CE.
- Dohromady zaměstnávají zhruba sedmdesát lidí.