Dotace na půdu jsou bez práce

Děti štěstěny restituovaly po roce 1989 činžovní domy v lukrativních lokalitách. Pak tu ale byla další skupina těch, kteří získali zpět pole a louky. Noví vlastníci zemědělské půdy si s ní často nevěděli rady. Hospodařit nechtěli, proto nezbývalo než ji pronajmout místním družstvům. Nejčastěji za cenu takřka symbolickou. Situace se ale změní.

Od května 2011 budou v Česku moci půdu nakupovat i cizinci z evropské patnáctky. Zuby si už brousí sousedé z Německa a Rakouska, Nizozemci, kteří si Česko oblíbili už v 90. letech, a také Britové a Italové.

Ti všichni jsou už nyní v Česku přítomni. Obejít nařízení o sedmiletém přechodném období, v němž se jim nákup české půdy zapovídá, je totiž snadné. Stačí založit firmu s českou účastí.

Přehled o tom, kolik půdy cizinci již nakoupili, neexistuje. Odborníci ovšem jejich nákupy sledují. Především v západních Čechách půdu vlastní Němci a Italové, na jižní Moravě nejčastěji Rakušané, ve východních Čechách i v jiných lokalitách jsou to Nizozemci. Jejich přítomnost je zřejmá především na Vysočině a v českém pohraničí. Britové, o kterých se hovoří méně, zase rychle přibývají na jihu Moravy.

Nakoupit novou půdu doma je pro ně často takřka nemožné. Jednak je jí k dispozici málo a především je několikanásobně dražší. Kupříkladu hektar polí v Nizozemsku pořídíte dnes v průměru za milion korun, cena české půdy se naproti tomu pohybuje v rozmezí pouhých 60 až 130 tisíc korun za hektar. »Částka závisí na lokalitě, kvalitě, celistvosti a uzavřené nájemní smlouvě a může být i výrazně nižší,« říká Jaroslav Urban, majitel společnosti Farmy.cz, která obchoduje se zemědělskými nemovitostmi.

Ne všichni cizinci nakupují půdu kvůli hospodaření, mnozí ji nakupují na investici. »Cena půdy rostla v posledních letech v průměru o deset procent ročně. Je za tím přirozeně nárůst poptávky ze zahraničí,« vysvětluje Jiří Jaklín, jenž patří k mnohým českým investorům, kteří začali půdu nakupovat krátce poté, kdy její cena začala růst.

Levný Východ

V dalších postkomunistických zemích je rovněž levno. Většinou si sice podobně jako Česká republika vydobyly přechodná období, ovšem i tam bez problémů nakupují půdu skrze firmy s účastí místních obyvatel. Jinde, například na Slovensku, kde omezení padla 1. května 2007, už cizinci mohou půdu nakupovat zcela volně. »Celá rozsáhlá území tam už dnes vlastní Dánové, Italové, Izraelci a další,« upozorňuje Jan Veleba, předseda agrární komory České republiky.

Britsko-německý investiční fond Palmer European Farmland Fund už před rokem prohlásil, že hodlá nakoupit půdu v Česku, Polsku, Maďarsku a v Rumunsku v celkové hodnotě 150 milionů korun. Nejlevněji to přitom vyjde v poslední ze jmenovaných zemí. »Půda je tu mnohem úrodnější než kupříkladu v Rakousku, kde jsou ceny pětkrát vyšší, a o více než polovinu levnější než v zemích, jako jsou Česko nebo Slovensko,« vysvětluje Mihai Romaniuc, šéf realitní firmy Solproiect, která rumunskou půdu nakupuje a prodává dále.

Čeští investoři na Východě zatím nenakupují. Dostatek příležitostí mají doma.

K nákupům na Východě láká i fakt, že majitel půdy má nárok na evropské dotace. Ty nejsou o nic nižší než v zahraničí - mohou se vyšplhat až na deset tisíc korun za hektar ročně. Investované peníze se tedy za několik let vrátí.

»Vede to k tomu, že vedle čistých spekulantů začínají přibývat i ti, kdo se věnují takzvanému dotačnímu hospodaření. Cílem těchto »zemědělců« je inkasovat dotace na plochu půdy, kterou zatravní, a pokud možno na ní nic neprodukují,« upozorňuje Jan Veleba, prezident Agrární komory České republiky. A dodává: »Například ve středočeském kraji jsme za poslední dobu zaznamenali 50procentní nárůst žádostí na dotace na travnaté porosty.«

Vypočítaví Nizozemci

K »hospodářům,« kteří jen využívají dotací nebo spekulují na růst cen, mají zemědělci vesměs výhrady. »Pokud ale cizinci půdu řádně obhospodařují, pak je bereme jako partnery, neboť se potýkají se stejnými problémy. Vadí nám ale rozsáhlé nákupy přes realitní kanceláře nebo české občany,« tvrdí Miroslav Jirovský, prezident Zemědělského svazu České republiky.

Ne všichni zemědělci jsou ale ke konkurenci takto smířliví. V Karlovarském kraji podnikají především němečtí sedláci, kteří mají další svá hospodářství hned za hranicí, z nitra Německa pak přicházejí větší zemědělské firmy. »Tušíme, že v našem kraji cizinci už vlastní řádově tisíce hektarů. Registrujeme asi deset německých, dvě nizozemské a farmaří zde také italská Mattoni,« uvedl Jaroslav Brom, předseda Agrární komory Karlovarského kraje. A dodává: »Jakmile se vypíše soutěž o půdu, mohou nabídnout podstatně více a místní zemědělci nemají šanci. Vzrostlo proto i nájemné. Za poslední léta asi o 50 procent.«

Vstřícní nejsou k cizincům ani zemědělci z Vysočiny. V oblasti Libkovy Vody a Vlásenic Drbohlav na Pelhřimovsku nakupovala před necelými dvěma lety nizozemská společnost Bohemen Vastgoed. Nizozemská společnost se pokoušela získat i další pozemky. Oslovovala jejich majitele i v okolních vesnicích a nabízela až 90 tisíc korun za hektar. Nabídka to byla vskutku velkorysá, neboť průměrné ceny místních pozemků se podle společnosti Farmy.cz pohybují na úrovni 39 tisíc korun za hektar.

»Většina vlastníků má ale zdravý rozum a říká, že pozemky se neprodávají, že se dědí z generace na generaci. Přesto se našli tací, kteří vztah k půdě nemají, a láká je vidina peněz,« komentuje situaci Březina.

Těm ale pak radí, aby navzdory vysokým nabídkám s prodejem počkali. »Nizozemci mi připadají velmi vypočítaví, když někam vloží jednu korunu, chtějí hned nejméně dvě zpátky. Osobně si ale myslím, že kdo chce pozemky skutečně prodat, měl by počkat, vhodná doba ještě nepřišla,« domnívá se Březina.

Jako on však mezi majiteli půdy pravděpodobně nyní uvažuje málokdo. Právě nyní na trhu stále přibývá nabídek a roste množství příležitostí pro investory. »Lidé se dostávají do existenčních potíží a snaží se svou půdu prodat,« myslí si Jiří Jaklín. »Zatímco v posledních letech cena půdy rostla, v posledním roce stagnuje. Ti, kdo měli přemrštěné požadavky, je snižují, a na trhu je tak dostatek nabídek za rozumnou cenu.«

Podle Jaklína je právě nyní vhodný čas pro investorské nákupy. »Cena bude stagnovat ještě rok dva. Pak ale opět poroste,« uzavírá Jaklín.

Pavla Kreuzigerová

Rizika investování do zemědělské půdy
- Zbavit se půdy může být časově velmi náročné.
- Nákup příliš malého množství roztříštěných pozemků může vést k tomu, že se je nepodaří prodat ani pronajmout.
- Investor může zaplatit příliš vysokou cenu za nekvalitní pozemky. Jejich hodnotu mohou snižovat například nekvalitní půda, špatná lokalita, nevýhodné a dlouhodobé nájemní smlouvy.

Zdroj: Jiří Jaklín a Patrick Vyroubal, Atlantik FT

Ceny zemědělské půdy v českých krajích

50 procent
Takový nárůst žádostí o dotace na travnaté porosty registrují ve Středočeském kraji.