Moskva se letos v zimě představuje v tom nejlepším světle. Časnou tmu v ulicích prozařuje světlo výloh luxusních obchodů, a ani nákupní centra na periferii v ničem nezaostávají za obchody v Londýně či New Yorku.

Novoroční svátky, jejichž oslavy se zpravidla protáhnou i přes polovinu ledna, mezi regály nahnaly davy nakupujících. V anketě listu Vědomosti se Rusové vyjádřili, že za dárky, potraviny a nápoje pro letošní sváteční dny utratí dokonce o dvanáct procent více než loni.

Ale nedejte se mýlit. Moskva budí dojem blahobytu, o skutečné situaci v zemi si tu ale člověk přehled neudělá.

Nad propastí

O pravém stavu věcí vypovídají spíše slova šéfa největší ruské i východoevropské banky Sberbank Germana Grefa na setkání s německými podnikateli v Berlíně, jak je citoval deník Handelsblatt.

Jaká jsou tedy fakta? Výkonnost strojírenství se v roce 2009 propadla o padesát procent. O polovinu klesl v prvním pololetí i prodej nových aut, což přineslo ruským automobilkám vážné potíže a státu nutnost je jako jedny z největších zaměstnavatelů v zemi dotovat olbřímími částkami.

V průběhu roku zkrachovalo 22 bank, jež většinou srazily na kolena špatné úvěry. Ty v jejich bilancích (což platí i o těch přeživších) představují podíl nejméně dvaceti, podle zahraničních expertů ale spíše třiceti procent. Váhají proto s poskytováním dalších půjček zejména menším a středním podnikům, které tak nedosáhnou mnohdy ani na provozní úvěry a jsou nuceny propouštět, protože nemají zaměstnancům čím platit.

Výkon ruského hospodářství se podle odhadu vlády snížil nejméně o osm a půl procenta a rozpočtový schodek, první od takzvané rublové krize z let 1998 a 1999, pak dosáhl nejméně 6,5 procenta.

»Abych byl upřímný, ani pro příští rok neočekávám výrazně lepší výsledky,« svěřil se Gref, který má mimo jiné i sedmileté zkušenosti z funkce ministra hospodářství Ruské federace. Na prahu recese, která se v plné míře projeví zřejmě až v roce 2010, Rusko vidí i zahraniční experti jako například Mathew Vogel z Barclays Capital.

Zelenající rubl

Ruský premiér Vladimir Putin ještě loni v únoru na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu sebevědomě ujišťoval, že jeho země se krize netýká. Jenže pýcha předchází pád.

Propad poptávky po surovinách v důsledku krize totiž prudce zasáhl i prodej ropy, která tvoří podstatnou část příjmů ruské státní pokladny a je také jedním z tamních hlavních vývozních artiklů. Z ceny přes sto dolarů v půli roku 2008 nastal strmý sestup až na 34 dolarů za barel. Přestože současná cena je už opět vyšší, pro ruský rozpočet to byla tvrdá rána.

Následoval pád domácí měny. Na podporu rublu vydal ministr financí Alexej Kudrin jen v posledních pěti měsících 161 miliard dolarů, tedy téměř pětinu devizových rezerv. Přesto se pokles podařilo pouze zpomalit, nikoliv zastavit.

Paradoxně je právě to možná jednou z příčin, proč Rusové nakupují jako diví. Lidé mají stále v paměti léto 1998, kdy propukla měnová krize. Během ní se hodnota rublu vůči dolaru propadla o tři čtvrtiny a domácí měna přestala fungovat jako akceptovatelné platidlo.

Nahradily ji »zeljonyje«, tedy zelenou barvou charakteristické dolary. Kdo je neměl, měl smůlu. Dokonce pokud jste si na ulici chtěli přivolat taxi, nefungovala obvyklá gestikulace, ale na řidiče bylo třeba zamávat dolarovými bankovkami.

Současný propad rublu situaci z doby před deseti lety, kdy mnoho Rusů přišlo o podstatnou část svých úspor, v mnohém připomíná. Lidé tedy raději peníze utrácejí, dokud mají nějakou kupní sílu. To ovšem nevypovídá o přehnané důvěře v politiku a její představitele.

Ti prozíravější z Rusů volí cestu směny rublů za »tvrdé« měny. Grefova banka denně přijme mnoho milionů rublů a klientům za ně vydá dolary. Co přijde, až směna nebude možná? »Pak může dojít i k nepokojům,« obávají se komentátoři listu Kommersant.

Privatizace po rusku

Příznaky krize již vyplašily i prezidentsko-premiérské duo Dmitrij Medveděv-Vladimir Putin. »Ruské hospodářství je hluboce zaostalé, nevýkonné, prolezlé korupcí a dušené byrokracií, a prakticky není schopné obstát na zahraničních trzích v soutěži s jinými producenty,« připustil nedávno Medveděv.

Premiér Putin, jehož léta trvající působení v čele Ruska z pozice prezidenta k situaci přinejmenším silně přispělo, se nebránil. »Mladý prezident popsal situaci trefně,« uvedl překvapivě.

Kudy vede cesta k nápravě? »Teď, v době krize, musíme dohnat, co jsme zameškali, když se nám vedlo dobře,« domnívá se místopředseda vlády Igor Šuvalov. Počítá s privatizací a otevíráním některých sektorů, k nimž dosud jako ke strategickým neměli přístup zahraniční investoři.

Jak to bude vypadat, vytyčil loni 5. prosince vládní návrh rozpočtu na rok 2010, jehož deficit má být alespoň z části vyrovnán právě výtěžkem z prodeje státních podílů ve firmách. »Bankrot nám rozhodně nehrozí. Přesto musíme hledat jiné zdroje financování,« uklidňuje Šuvalov.

Snížit by se tak měl i podíl státu na největší ruské ropné těžařské firmě, koncernu Rosněfť, a to ze 75 procent na padesát. Dále se úřady zřejmě zbaví vlastnictví částí asi 5500 společností, které budou nabídnuty k prodeji prostřednictvím burzy. Mimo to má být k přímému prodeji nabídnuto na 500 firem.

Zatímco v případě koncernu Rosněfť není stanoven časový rámec, ostatních firem by se stát mohl začít zbavovat již v polovině letošního roku. Týká se to například 20 procent akcií rejdařství Sovcomflot, pootevřít se má i energetický sektor, nebo části státem kontrolovaného leteckého holdingu a dokonce některé firmy z jaderné branže.

»Otázkou je, jak daleko se vláda v tomto směru odváží jít,« soudí třeba Frank Schauf, šéf Association of European Business (AEB) v Rusku.

A investoři skutečně začínají o Rusko znovu jevit zájem poté, co je loni houfně opouštěli pod vlivem šoku z konfliktu s Gruzií. »Privatizace je jedinečná příležitost: Tak levné a tak dostupné ruské firmy nebudou dlouho,« láká zájemce Šuvalov v listu Handelsblatt.

Česká šance? Regiony

Českých firem se ale možnost nákupu v Rusku příliš netýká. »To není cesta pro nás,« řekl Ekonomu František Masopust, výkonný ředitel Komory pro hospodářské styky se SNS. Až na výjimky totiž tuzemští investoři nemají na nákup podílů či celých firem dost prostředků.

»Naši šanci vidím v ruských regionech, ve vyhledávání kooperací a podobně. Nesmíme se nechat vystrašit situací. Už proto, že ruské regiony krize nezasáhla všechny stejně a leckde se otevírají nové příležitosti,« míní.

Jedním z těch, kdo s ruskými podniky úzce spolupracuje, je i majitel firmy T Machinery Zdeněk Gajdík. »Do Ruska dodáváme vybavení pro hlubinné doly. V roce 2009 jsme žádný větší kontrakt neuzavřeli. Ruské firmy nemají peníze, banky jim nechtějí poskytovat úvěry. Takže spíše než by poptávaly, žádají odklady dodávek nebo plateb za ně. Nicméně ruskému trhu věřím,« říká s tím, že doufá, že letos se karta obrátí.

Předseda správní rady a generální ředitel strojírenské firmy TOS Varnsdorf Miroslav Bičiště ale vidí problémy i na české straně. »Sice se nám pár kontraktů v řádech milionů eur podařilo sjednat, ale narazili jsme doma. České exportní bance trvá příliš dlouho, než rozhodne o úvěrování. Konkurence, zejména ta německá, je hbitější,« stěžuje si.

I on ruskému trhu důvěřuje. »Jestliže se skutečně rozběhne program modernizace průmyslu, pak to bude obrovská příležitost, u které bychom rádi byli,« dodává.

Že tato důvěra není bezdůvodná, ukazuje i příklad již zmíněné rublové krize. Země se tehdy ocitla velmi blízko bankrotu, přesto během necelých čtyř let dokázala dluhy předčasně vyrovnat a zahájila několikaletou fázi dynamického růstu.

Petr Němec

Související