Americký model dnes nemá zrovna nejlepší reputaci. Nezaměstnanost ve Spojených státech stoupla na deset procent. Vyvařovny v New Yorku a dalších metropolích zažívají zlaté časy a firmy, které byly ztělesněním odvážného podnikatelského ducha, skončily na smetišti dějin.

Přinejmenším v jednom ohledu však USA ukazují zbytku světa cestu vpřed: v oblasti firemního insolvenčního řízení. Může to znít nesmyslně. Právě nezkrotná americká chuť riskovat uvrhla svět do recese (i když i evropské banky a vysoká míra jejich zadlužení přispěly svým dílem). A tamní spotřebitelé nejsou schopni splácet dluhy, ale očekávají, že útratu za jejich rozhazovačnost zaplatí zbytek společnosti.

Země, které nechtějí zbytečně pouštět podnikatelskému sektoru žilou, by však neměly přehlížet americký vzor.

Výhodná velkorysost

Účelem osvíceného přístupu úpadkovému řízení je co nejrychlejší opětovné produktivní nasazení hospodářských zdrojů.

To znamená, že je třeba rozlišovat mezi podniky, které ještě mají šanci na přežití, a těmi, kterým již není pomoci. Firmy, které lze ozdravit, mohou zvolit postup dle »Kapitoly 11« úpadkového zákona, která umožňuje provést reorganizaci pod soudním dohledem. Ty, které již ozdravit nelze, mohou žádat o uplatnění »Kapitoly 7«, jež se zaměřuje na likvidaci aktiv úpadce a jejich rozdělení mezi věřitele.

Rovněž to znamená potřebu tlačit na soudy, aby úpadkové řízení vyřídily co nejrychleji. Chrysler a General Motors změnily majitele do 45 dní od podání žádosti o ochranu před věřiteli.

A nakonec to znamená i shovívavé zacházení s úpadci. Ti se nepovažují za hříšníky patřící na pranýř, ale spíše za smolaře, kteří by měli dostat druhou šanci.

Spojeným státům se velkorysost vůči »obětem« kapitalismu mimořádně vyplatila. Nejenže zabránila tomu, aby se obří společnosti jako United Airlines nebo General Motors dostaly do předčasné likvidace, což by připravilo tisíce lidí o práci. Také pomohla vytvořit bezkonkurenční podnikatelské prostředí. Pro podnikatele je úpadek rizikem povolání. I pro ty ostřílené s bohatými zkušenostmi je neúspěch mnohem běžnější než úspěch.

Americká shovívavost vůči úpadcům rovněž podporuje vznik nových podniků a umožňuje lidem, kteří neuspěli, aby to zkusili znovu.

Povzbudivé je, že stále více zemí jde ve stopách USA. Ve Velké Británii byla od roku 2002 vydána řada zákonů o podnikání, které se snaží usnadnit neúspěšným podnikatelům nový podnikatelský začátek. Čína po jedenácti letech legislativní práce přijala v roce 2007 nový zákon o úpadku (první od roku 1949), podle kterého je snazší restrukturalizovat nesolventní firmu.

Hlavně se neukvapit

Reformy urychlil úvěrový krach. Každoroční zpráva Světové banky »Doing Business« poukazuje na nespočet zlepšení.

Řada vlád se snaží vyburcovat z letargie své právní řády, aby se urychlila úpadková řízení. Reformy se také dotýkají zásadnější otázky: totiž jak zachránit životaschopné podniky před ukvapenou likvidací. Desítky zemí se pokoušejí dát společnostem více příležitostí k reorganizaci, než je s konečnou platností postaví ke zdi.

Mezi prvními byly Francie a Německo. Stejný přístup se však rozšířil i do východní Evropy a do Asie a možná už proniká i do muslimského světa, který úpadkům není příliš nakloněn (v loňském roce podepsalo deset zemí Blízkého východu a severní Afriky společné prohlášení o plánovaných reformách).

Přechod k prozíravějšímu nakládání s úpadky nebude snadný, zvláště pro chudé země s neúčinnými právními řády, které na zadluženost pohlížejí s nevolí.

Podle Světové banky proběhla většina reforem v bohatých zemích. Od roku 2004 jich svůj systém zlepšilo 59 procent v porovnání s 33 procenty chudších zemí ve východní Asii, 22 procenty v Latinské Americe, 16 procenty na Blízkém východě a 13 procenty v jižní Asii.

A chudší země mají před sebou velmi dlouhou cestu. V bohatých zemích trvá úpadkové řízení v průměru necelé dva roky. V jižní Asii se úpadky v průměru vyřizují čtyři a půl roku. V řadě zemí mohou právní poplatky pohltit téměř veškerou hodnotu podniku - nechvalně známým příkladem je Turecko.

Lepší než bič

Těžké je také změnit přístup k zadluženosti.

USA se zbavily nepřátelského postoje starého světa vůči neúspěšným podnikatelům spolu s nadvládou Velké Británie. Ve 30. letech 19. století byla jedna z věcí, které na této zemi nejvíce zaujaly francouzského myslitele Alexise de Tocquevilla, »zvláštní shovívavost vůči bankrotářům«, kterou se Amerika podle jeho slov odlišuje »nejen od evropských národů, nýbrž od všech obchodně založených národů naší doby«.

Velkorysá ustanovení Kapitoly 11 jen posílila dlouhotrvající předpojatost právního řádu ve prospěch úpadců. V roce 1934 například nejvyšší soud prohlásil, že úpadkové zákony by měly »dát poctivému dlužníkovi, kterého postihla smůla, ... novou životní příležitost a volné pole pro budoucí snahy, nezatížené odrazující tíhou předchozího dluhu«.

Je pravda, že volné pole pro poctivé nešťastníky otevírá dveře i nejrůznějším prospěchářům. Také velkorysý přístup USA k podnikovým úpadkům široce zneužívali obyčejní hýřilové. Do té míry, že Kongres v roce 2005 zákon zpřísnil, aby omezil možnost jeho zneužití.

Britský pokus napodobit příklad Ameriky rovněž vyvolal epidemii příživnictví. V roce 2006 alespoň vzdáleně splňovala definici podnikatele pouze asi čtvrtina těch, kdo požádali o ochranu před věřiteli.

To je sice nepříjemné, nicméně vlády by měly v rehabilitaci úpadku pokračovat. Snadnější uzavírání podniků jim možná nepřinese stejnou chválu jako oznámení dalšího »podnikatelského fondu« nebo »inovační iniciativy«, ale je podstatnější pro obnovu skomírající světové ekonomiky.

V krátkodobém horizontu snižují prozíravé úpadkové zákony nezaměstnanost, protože udržují drží nad hladinou životaschopné podniky. Z dlouhodobějšího hlediska rozšiřují řady podnikatelů. Nejlepší způsob, jak přimět více lidí k zakládání nových podniků, je usnadnit jejich likvidaci.

© 2009 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Snadnější uzavírání podniků nepřináší stejnou chválu jako ohlášení »inovační iniciativy«, ale je podstatnější pro obnovu skomírající světové ekonomiky.

Související