Všude dobře, tak co doma?

Náchodský rodák, architekt Jan Letzel, autor hotelu Evropa na pražském Václavském náměstí, se ve světě proslavil více než doma. Málokdo ví, že jediná budova, která 6. srpna 1945 přestála bombardování Hirošimy - takzvaný Atomový dóm -, je jeho dílem. Torzo pevné stavby, která původně sloužila jako Průmyslový palác, jadernou katastrofu připomíná dodnes.

Do dějin světové architektury se přirozeně zapsala i další česká jména. Námátkou Eva Jiřičná, Mirko Baum, Ivan Reimann, Zdeněk Zavřel či již zesnulí Jan Kaplický, Jan Hird Pokorný nebo Martin Roubík. Bez jediné výjimky jde o architekty, kteří z Československa dobrovolně odešli. Jan Hird Pokorný už v době německé okupace, ostatní na počátku normalizace. Teprve v cizině většinou také absolvovali svá vysokoškolská studia.

Obecně však platí, že navzdory pokračující globalizaci je českých projektů ve světě jako šafránu. Ani dvacet let po revoluci příliš nepřibývá projektů architektů, kteří trvale žijí v Česku.

»Domnívám se ale, že mladá generace bude své projekty realizovat již v celoevropském prostoru a využívat svých kontaktů, které si vytvořila. Starším architektům kontakty chybějí, pracovat na dálku je pro ně příliš namáhavé a nákladné,« myslí si Irena Fialová, architektka, která je první zástupkyní České republiky v mezinárodní porotě Ceny Evropské unie za současnou architekturu.

Na stáž ke Kaplickému

Velké štěstí měl architekt Jakub Cigler, v současnosti spolumajitel ateliéru Cigler & Marani Architects. Vysokoškolská studia totiž ukončil v roce, v němž padla železná opona.

Krátce nato hned vyrazil na stáž do londýnského ateliéru architekta Jana Kaplického Future Systems a pokračoval praxí v několika dalších architektonických studiích v Nizozemsku. »Byla to výborná zkušenost. Poznal jsem díky tomu, jak to v architektonických firmách chodí i po ekonomické stránce,« vzpomíná Cigler.

Zkušeností k nezaplacení byla pro něj i spolupráce na návrhu Francouzské národní knihovny. »Autory byli Kaplický a Amanda Levete, já byl kresličem návrhu,« vzpomíná Cigler. Projekt Future Systems tehdy sice skončil jako druhý, mladý architekt však na vlastní kůži zakusil, jak takové soutěže probíhají.

»Díky zakázkám ze zahraničí jsem poměrně rychle nastartoval vlastní firmu,« tvrdí Cigler, který se kromě Česka uplatnil i v Nizozemsku, na Slovensku a v Bulharsku.

Letos se bude například v Bratislavě stavět Machnáč - bytový projekt, který reprezentuje nyní žádanou zelenou architekturu. Šest energeticky úsporných viladomů bude mít originální výhled. Ze sousedních domů totiž rezidenti uvidí pouze jejich travnatou zelenou část. Investor oslovil ateliér Cigler Marani Architects - vzhledem k jeho úspěchům - sám.

Zahraniční zkušenosti zúročil i pětatřicetiletý architekt Pavel Hnilička, v Česku známý hlavně jako autor originálních bytových domů a solitérních vil.

Na konci 90. let minulého století postgraduálně studoval na Eidgenossiche Technische Hochschule (ETH) v Curychu. Novou zkušeností byla atmosféra, která na škole panovala. »Připadal jsem si dlouho jako v jiném světě. Nejcennější je vzájemně sdílená víra v architekturu a svobodné hledání jejího výrazu, kdy se lidé na škole navzájem respektují,« uvažuje Hnilička.

Už tehdy se zúčastnil mezinárodní soutěže na studentské koleje nového kampusu školy, na níž studoval. »Návrh se dostal do třetího kola mezi deset nejlepších z celkových 60,« upozorňuje.

Jedním z jeho vyučujících byl Dietmar Eberle, který ho přizval ke spolupráci. S jeho rakouským ateliérem Baumschlager & Eberle Hnilička externě spolupracuje dosud, a má tak příležitost podílet se i na jeho zahraničních projektech.

Dobrá pověst

Investoři se o českých architektech často dovídají díky realizaci projektů v Česku. »Je pak naděje, že později dostanou zakázku i v zahraničí,« soudí Markéta Pražanová z České komory architektů.

Tuzemští autoři měli zatím jen málo přiležitostí předvést se v domácích veřejných soutěžích. »U nás se kromě dálnic a tunelů veřejné stavby skoro nestaví. Když stát nechá postavit knihovnu, muzeum nebo operu, architekt se zviditélní a developeři se pak hrnou z celého světa,« domnívá se Cigler.

Je taky možné zkusit štěstí v zahraničních soutěžích. »Přihlásit se musejí obvykle sami. Situace, kdy by byl český architekt vyzván k účasti, je zatím skutečně výjimkou,« upozorňuje Pražanová.

Zkušenost ze zahraniční soutěže má kupříkladu ateliér Projektil Architekti. V roce 2005 představil v jedné z nich svůj návrh budovy opery v rakouském Linci. Později vstoupil do předkvalifikačního kola soutěže na budovu školy v univerzitním kampusu v Kodani.

»Neuspěli jsme. Rádi bychom se ale v budoucnu zúčastnili dalších,« nevzdává se architekt Roman Brychta.

Architekt o sobě může dát vědět i účastí v mezinárodních soutěžích, jako je kupříkladu Cena Evropské unie za současnou architekturu.»Na základě konkrétních zkušeností s posuzováním 340 realizací, které byly do této největší a nejvýznamnější celoevropské soutěže nominovány, se domnívám, že české projekty patřily mezi dobrý až lepší celoevropský průměr,« tvrdí Irena Fialová, česká členka poroty této ceny.

Paradoxně ale žádný český projekt dosud nebyl vybrán mezi 50 nejlepších. »Přičítám to nedostatečné srozumitelnosti jejich prezentace. Při účasti v mezinárodních přehlídkách je třeba umět vysvětlit svůj tvůrčí záměr tak jednoduše, názorně a jednozančně, aby byl srozumitelný i lidem vyznávajícím odlišné hodnoty. Takové prezentaci čeští architekti zatím nevěnují příliš pozornosti,« domnívá se Fialová.

Nemocnice pro Afriku

Díky účasti v zahraniční soutěži největší českou zakázku v cizině získal český ateliér Helika. Projektoval řadu staveb pro africký Gabon.

Helika už v roce 2007 vyhrála soutěž na výstavbu univerzitní nemocnice v gabonské metropoli Libreville.»Ke spolupráci nás vyzvala švýcarská developerská společnost, která výběrové řízení pořádala. Ta oslovila evropské architektonicko-projektové kanceláře se zaměřením a zkušenostmi s navrhováním zdravotnických staveb,« vysvětluje Pavel Pol z Heliky.

Vstup na africký kontinent byl ovšem náročný. »Jinou cestou než účastí v mezinárodním výběrovém řízení je pro českou kancelář takřka nemožný, a to především z důvodu neznalosti místních podmínek,« tvrdí Pol.

Nesmírně těžké bylo už samotné navázání vzájemné důvěry s tamními partnery. »Gabonci Českou republiku stále vnímají skrze komunistické prizma. To se projevovalo především v úvodních prezentacích, které vedli striktně podle protokolu a za účasti konzultantů s mezinárodními zkušenostmi,« vzpomíná Pol.

Architektům se počáteční nedůvěru podařilo překonat. Díky tomu byli po několika měsících osloveni a vyzváni, aby zpracovali návrhy i pro dalších stavby. Jde například o rekonstrukci porodnice, studie mezinárodního letiště v jednom z největších gabonských měst Franceville, rekonstrukce letiště a projekt Velké mešity v Libreville a studie fotbalových stadionů.

»Byli jsme zařazeni do mezinárodní soutěže pořádané gabonskou vládou na projekt katederály, ve které jsme se posléze umístili na prvním místě,« upozorňuje Pavel Pol.

Africké svatostánky se od těch, na které jsme zvyklí v Evropě, dosti liší. »Stavby musejí odpovídat místním klimatickým podmínkám - potřebě odclonit sluneční paprsky, ale poskytnout co nejúčinnější přirozené provětrání v tropickém klimatu,« vysvětluje Pol.

Do příprav výstavby ovšem zasáhla hospodářská krize a změny v gabonské vládě a zatím byl zatím za účasti papežského nuncia místní televize pouze posvěcen základní kámen katedrály. »Vůle projekt realizovat nás a všechny zúčastněné však neopouští,« tvrdí Pol. A dodává: »Velkou podporou je místní arcibiskup, který podniká veškeré možné kroky, které by měly vést k realizaci. Významnou podporou je i velký záměr Vatikánu.«

Žádaní stavebníci

Spíše než architekti se v cizině uplatňují české stavební firmy. Tyto zakázky tvoří například patnáct procent ze zisku jihlavské společnosti PSJ. Nedávno se podílela na rozšiřování tuniského přístavu La Goulette a letos se v této zemi chystá ve měste Hammamet postavit rekreační komplex Sea World Residence. Ten zahrne na ploše 120 metrů čtverečních téměř šest set apartmánů, komerčních prostor, parkovacích ploch a dalšího zázemí.

Firma si drží pozice hlavně v Rusku. Aktuálně staví obchodní centrum v Rjazani a administrativní budovu v Archangelsku. »Je to dosud nenasycený trh. Regionálně se projevuje i stavební boom spojený s přípravou zimních olympijských her 2014 v Soči,« tvrdí mluvčí Miroslav Fuks.

Proč se stavebníkům daří v cizině lépe než architektům? »Česko bezesporu disponuje kvalitními a schopnými architekty, ovšem jejich věhlas zatím není takový, aby zahraniční investory oslovil a přesvědčil. Češi jsou v cizině spíše vnímáni jako stavebníci či dodavatelé technologií a know-how,« uzavírá Fuks.

Pavla Kreuzigerová

S návrhem nového kampusu curyšské techniky se Pavel Hnilička dostal mezi 10 nejlepších.

Šest úsporných viladomů architekta Jakuba Ciglera letos vyroste v centru Bratislavy.

 

Úspěchy některých exilových architektů

Jan Hird Pokorný
(1914-2008)

- V roce 1939 odešel do Spojených států

Vybrané projekty:
- Koncertní síň a knihovna pro Lehman College (1969-1976)
- Policejní stanice v Brooklynu, New York (1993)
- Renovace palladiovské vily z roku 1765 Morris Jumell Mansion (1986-1993)

Martin Roubík
(1949-2008)

- V roce 1971 odešel do Norska

Vybrané projekty a realizace:
- Muzeum umění, Lillehammer (1992-1994)
- Bibliotheca Alexandriana, Egypt (1989-2001)
- Velké egyptské muzeum, Káhira, soutěžní návrh oceněný čestným uznáním (2003)

Ivan Reimann
(1957)

- V roce 1980 odešel do Spolkové republiky Německo

Vybrané realizace:
- Rekonstrukce radnice Eberswalde, (1992-1994)
- Budova Ministerstva zahraničí SRN, Berlín (1997-1999)
- Sídliště Reichenbachstrasse, Drážďany (2003)

Zdeněk Zavřel
(1943)

- V roce 1978 odešel do Nizozemska

Vybrané realizace:
- Kulturní centrum, Rotterdam (1989)
- Městská vila, experimentální projekt, Amstelveen (1993-1995)
- Nizozemská ambasáda v Ghaně (2000-2004)
- Přestavba rezidence nizozemského velvyslance v Akře (2003)

Eva Jiřičná
(1939)

- V roce 1968 odešla do Velké Británie

Vybrané realizace:
- Interiéry obchodů Joseph, Joan & David, Hugo Boss a mnoha dalších v Londýně, New Yorku, Paříži... (od 80. let)
- Noční klub Legends, Londýn (1987)
- Rozšíření univerzitní knihovny, Leicester (1997)

Jan Kaplický
(1937-2009)

- V roce 1968 odešel do Velké Británie

Vybrané projekty a realizace:
- Kriketový stadion Lords Media Centre,Londýn (1999)
- Obchodní dům Selfridges Building, Birmingham (2003)
- Stanice metra, Neapol (oceněno 2007)
- Maserati Museum, Madeta (oceněno 2004)

Jan Letzel (1880-1925)
- Žák architekta Jana Kotěry.
- V letech 1906-1907 pobýval v Egyptě ve službách tamního místokrále.
- Roky 1907-1920 strávil v Japonsku.
- V Japonsku projektoval například kláštery Sacré Coeur, Stella Matutina, budovu Ústředního svazu japonských lékařů
nebo výzdobil slavnostní síň Německého císařství v Tokiu.
- Průmyslový palác v Hirošimě projektoval v letech 1913-1915.
- V roce 1945 pouhých 570 metrů od něj vybuchla atomová bomba. Jeho budova jako jediná v celém epicentru výbuchu zůstála stát. Dnes slouží jako Muzeum míru - Bombe Dome.

50 milionů korun
- na tolik se odhadují investiční náklady katedrály v Gabonu.