Práci na přechodnou dobu obyčejní lidé velmi dobře znají. Zemědělci vždy najímali sezonní pracovníky na orání polí a sklizeň úrody. Firmy odjakživa nabírají pomocné pracovníky na vyřizování telefonátů a administrativní práci. Nyní si radosti flexibilní ekonomiky vychutná nová skupina lidí - vrcholní manažeři.

S náborem šéfů na přechodnou dobu přišly jako první před několika roky evropské podniky, které se tak chtěly vymanit z područí zkostnatělých pracovněprávních předpisů starého kontinentu. Vždy však tyto praktiky držely v co největší tajnosti.

Nyní se tato móda ujala v USA a Američané se chovají tak, jak jim velí přirozenost - vytrubují to do světa. Moderní společnost nelze brát vážně, pokud nemá »flexibilní vedení« a zásobárnu »just-in-time manažerů«.

Od sekretářky po manažera

V posledních letech vzniklo několik firem, které slibují, že dokážou poskytnout manažerům to samé, co nabízela společnost Kelly Services (dříve Kelly Girls) a jí podobné podniky sekretářkám.

Zkuste zavolat třeba do Business Talent Group (BTG) v Los Angeles nebo do bostonské firmy Epoch, a nabídnou vám pracovníky nejrůznějších profesí od generálního ředitele po forenzní účetní. Jestliže potřebujete obsadit odbornější pozici, vytočte číslo společnosti Tatum (která se specializuje na vedoucí pracovníky pro oblast finančnictví) nebo Nielsen Healthcare Group.

Trh s manažery na přechodnou dobu natolik vzkvétá, že se do něj pouští i takoví matadoři náboru jako Heidrick & Struggles.

S tímto trendem souvisejí dvě zřejmé otázky.
Proč by měla společnost najímat šéfa na částečný úvazek? Vedení je přece skupina lidí, v níž by měla panovat jistá kontinuita.

A proč by měl ambiciózní manažer přijmout práci na přechodnou dobu, když může počkat na nabídku stálého místa? Komik Groucho Marx kdysi vtipně poznamenal, že by nikdy nevstoupil do klubu, který by zrovna jeho byl ochoten vzít za člena. Ve světě manažerů na dobu určitou je jistě plno lidí, kteří mají laťku nastavenu stejně vysoko, ale postrádají Marxovu sebereflexi.

Výhoda v rychlosti

Společnosti zpravidla najímají vedoucí pracovníky na přechodnou dobu, aby překlenuly krizové období, když generální ředitel něco zpacká nebo přeběhne ke konkurenci či když se ukáže, že se finanční šéf nevyzná v číslech.

Běžným personálním agenturám může trvat šest měsíců i déle, než obsadí náhle uvolněné pracovní místo, a to i z toho důvodu, že hledají mezi lidmi, kteří práci už mají.

Kanceláře vyhledávající manažery na přechodnou dobu dokážou volnou pozici obsadit do několika týdnů.

Když společnost Carlyle Group poskytující soukromý kapitál na rozvoj podnikání naléhavě potřebovala šéfa do firmy obchodující s baleným zbožím, kterou skupina vlastní, BTG jí ho sehnala. A než bys řekl švec, sehnala i pracovníky do pozice finančního ředitele pro takové technologické firmy, jako jsou Internet REIT nebo Axcient.

Dalším běžným důvodem, proč najímat šéfy na přechodnou dobu, je snaha vyřešit krátkodobý problém, a přitom se vyhnout dlouhodobým závazkům vůči vysoce placeným manažerům.

Podniky vstupují na burzu jen jednou. Proč tedy zaměstnávat generálního ředitele nastálo, když můžete dočasně najmout někoho, kdo má v oblasti veřejných emisí akcií bohaté zkušenosti? Doba, která předchází uvedení výrobků na trh, je stále kratší, protože dochází k rychlejšímu střídání módních vln a životnost jednotlivých výrobků se zkracuje. Proč tedy nezaměstnat skupinu manažerů na dobu určitou, kteří odejdou, jakmile se zboží objeví na pultech?

Když například chtěla společnost Fox Mobile vytvořit nové spořiče displeje a videa pro své telefony, najala kreativního ředitele na dobu určitou.

Stigma dočasnosti

Novodobé manažerské personální agentury vedou ve svých seznamech zástupy lidí, kteří mají titul MBA z těch nejlepších manažerských škol a pracovní zkušenosti ze špičkových poradenských firem a bank. Někteří z nich se jistě dostali na trh práce s přechodnými manažerskými posty nedobrovolně, když přišli o práci během recese.

Soudě podle toho, jak málo firem a vrcholných manažerů přiznává, že tento systém využívá, provází přechodnou práci značné stigma.

Tento systém, který umožňuje špičkovým manažerům pracovat na dobu určitou, má ale také své výhody. Vrcholní manažeři si totiž mohou vybrat takové místo, které jim nejlépe vyhovuje. Firmy, například Eden McCallum a Axiom Legal, založené dlouho před hospodářskou krizí, nabízejí konzultanty, respektive právníky na volné noze, kteří mohou důstojným způsobem upravit, kdy a jak dlouho pracují. Rostoucí poptávka po topmanažerech na dobu určitou se prostě již týká i dalších manažerských pozic.

Móda, nebo dlouhodobý trend?

Jsou tyto personální agentury zaměřené na manažery novodobou obdobou společnosti Manpower (která začínala v roce 1948 jako výstřední firma a nyní je globální společností s více než 4000 pobočkami v 82 zemích světa)?

Nebo se vezou na vlně pomíjivého módního trendu, který ustoupí do pozadí s tím, jak bude docházet k oživení hospodářství a ambiciózní manažeři opět zjistí, že jistota pracovního místa má ve srovnání s čekáním na telefon od personální agentury něco do sebe?

Zastánci tohoto novodobého trendu tvrdí, že práce na dobu určitou se stane trendem ve všech bohatých zemích, které se mění ze »společností založených na organizacích«, jak to vyjádřil Peter Drucker, na »společnosti založené na sítích«. Více než čtvrtina všech pracovníků v Americe se považuje za »pracovníky na volné noze« a polovina lidí, kteří se v Americe ucházejí o příležitostnou práci, jsou odborníci z nejrůznějších oblastí.

Zastánci práce na přechodnou dobu také tvrdí, že tradiční trh s manažery, zejména s generálními řediteli, je zoufale neefektivní. Čím dál tím více společností nabírá lidi do vedení na volném trhu. Přesto však téměř 20 procent z nich nevydrží ve firmě déle než osmnáct měsíců.

Manažerské personální agentury mohou dát svým zákazníkům možnost nejprve si nového člena vedení »oťukat«, a navíc jsou schopny volné místo obsadit v podstatě okamžitě. Podle informací společnosti BTG dostává čtvrtina manažerů, kterým tato firma zprostředkovala dočasné místo, nabídku zůstat na dobu neomezenou.

Jen těžko bychom mohli tvrdit, že trh se špičkovými manažery se neřídí svými podivnými pravidly a že je efektivní. Na druhé straně není důvod, proč se k nové vlně najímání manažerů stavět zcela nekriticky.

Nejúspěšnější firmy, například Procter & Gamble nebo General Electric, jsou více než jen neustále se vyvíjející soustava pracovních smluv. Jsou to živé organismy, které mají schopnost replikovat samy sebe a přitom si zachovávat svou charakteristickou podnikovou kulturu a jedinečné zvyky. Ty jsou udržovány a zdokonalovány věrným jádrem manažerů.

Na volném trhu lze určitě pořídit spoustu lidí s vynikajícími manažerskými schopnostmi, ale skutečná podniková výjimečnost se rodí na domácí půdě.

© 2009 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

20 procent manažerů
Téměř tolik nevydrží ve firmě déle než 18 měsíců od přijetí.

S náborem šéfů na přechodnou dobu přišly jako první evropské podniky. Vždy však tyto praktiky držely v co největší tajnosti.

Související