Španělsko se stalo novým neduživcem Evropy. Tak někteří komentátoři přijali zprávy o tom, že ačkoli se většina ostatních zemí Evropské unie ve třetím čtvrtletí vyhoupla ven z recese, španělská ekonomika se smrštila, a to již šesté čtvrtletí v řadě.

Pokles HDP o 0,3 procenta však zdaleka není tak vysoký jako v Británii. Ve Španělsku také došlo k nižšímu meziročnímu propadu, než je průměr EU. A Německo, Itálie i Británie si vedly hůře.

Těsně za Lotyši

V žádné z těchto zemí ale recese nezaťala drápy tak hluboko. Devatenáctiprocentní nezaměstnanost řadí Španělsko na druhé místo v EU za Lotyšsko. To odráží stavební kocovinu země, která se zpíjela cihlami a maltou, dokud v roce 2007 nesplaskla její realitní bublina. Proto Španělsko vstoupilo do recese už oslabené.

Zatímco ostatní země se pomalu, ale jistě stavějí na nohy, Španělsko bude potřebovat delší čas a zvláštní péči. I optimisté očekávají, že ke skutečnému zotavení dojde až v roce 2011.

Socialistický předseda španělské vlády José Luis Rodríguez Zapatero v současnosti připouští, že prudký rozvoj bytové výstavby, který vrcholil v jeho prvním období ve funkci, byl špatný. Přibližně 900 tisíc nových nezaměstnaných tvoří především nekvalifikovaní pracovníci ve stavebnictví, jejichž pracovní místa již nejspíše zmizela v nenávratnu.

Zapatero je však dalek pesimismu. Zotavování už začalo, prohlašoval u kulatého stolu uspořádaného časopisem The Economist dne 23. listopadu. Rovněž tvrdil, že potenciální růst Španělska zůstává nad průměrem eurozóny.

Recese se nepřipouští

Zapaterova důvěryhodnost utrpěla šrám, když odmítal připustit rozsah španělských problémů při nástupu recese. Přesto věří, že přivede zemi zpět k růstu.

Jeho vláda plánuje přijmout zákon pro »udržitelné hospodářství«, který má představovat hlavní součást strategie do roku 2020. V zákoně sice bude mnoho dobrých úmyslů, ale málo radikálních opatření. Na seznamu se patrně ocitnou obnovitelná energie, mírná liberalizace a lepší odborné vzdělání.

Nedojde na odvážné reformy trhu práce, kterými by se usnadnilo propouštění zaměstnanců, protože to by popudilo Zapaterovy přátele z odborářských kruhů. Zapatero se raději spolehne na jednání se »sociálními partnery«, která sotva přinesou výrazné změny.

Dvoukolejný španělský systém pracovních vztahů je neefektivní a současně navíc nespravedlivý. Polovina pracovníků má totiž smlouvu na dobu neurčitou, a proto je nesmírně těžké (a nákladné) je propustit. Většina ostatních živoří ve světě krátkodobých smluv, občasné nezaměstnanosti a černého trhu.

Když udeřila recese, pracovníci s krátkodobou pracovní smlouvou přišli o práci jako první. Ministryně financí Elena Salgadová tvrdí, že systém tím získává určitou pružnost. Tento přístup ovšem nesvědčí produktivitě. Nevýkonní pracovníci se smlouvou na dobu neurčitou jsou chránění. Nikdo nemá motivaci vzdělávat mladé a dočasné pracovní síly.

Firmy mezi mlýnskými kameny

Další nárůst nezaměstnanosti možná ještě přijde z malých podniků, které jsou v sevření tvrdých pracovněprávních předpisů na jedné straně a nedostatku úvěrových zdrojů na straně druhé. Vzhledem k ochraně stálých zaměstnanců a malé flexibilitě v mzdové oblasti hrozí mnoha malým a středně velkým podnikům úpadek.

A nezaměstnanost je sama o sobě zárodkem budoucích nesnází. Stojí státní kasu peníze v podobě ušlých daňových příjmů a narůstajících sociálních dávek. Vede také k nesplácení hypoték a stlačuje dolů spotřebitelské výdaje.

Elena Salgadová bude v příštím roce brzdit fiskální rozmach zvyšováním daní a omezením veřejných výdajů.

Ovšem infrastruktura bude peníze dostávat dál, včetně vysokorychlostní železniční sítě, která brzy bude nejrozsáhlejší v Evropě. Státní železniční společnost Renfe už má pod palcem polovinu přepravy mezi Madridem a Barcelonou.

Díky účinným, zeleným technologiím je právě Renfe symbolem koncepce nové udržitelné ekonomiky, kterou má Zapatero v úmyslu vybudovat. To však potrvá ještě hodně dlouho a možná budou zapotřebí mnohem větší vylepšení ve vzdělávání, než jaká jsou v plánu nyní, a také další výdaje na výzkum a vývoj.

2010? Další propad

Veřejné finance se přehouply od rozpočtového přebytku v roce 2007 k deficitu, který přesahuje deset procent HDP, a tento děsivý vývoj bohužel nutí k úsporám.

Plánované zvýšení daně z příjmu a z obratu přimělo některé ekonomy, aby snížili předpovědi na příští rok. Takové zvyšování daní ubírá kupní sílu spotřebitelům, vysvětluje Javier Pérez de Azpillaga ze společnosti Goldman Sachs. Podle jeho názoru lze ve čtvrtém čtvrtletí očekávat návrat k mírnému růstu, ale neklidný rok 2010 přinese další propad do záporných čísel.

Když se tedy sníží veřejné výdaje a radikální reformy se nedají očekávat, odkud by mohl vzejít nový růst?

Krátkodobým zachráncem Španělska by mohl být zbytek Evropské unie, který odebírá dvě třetiny španělského vývozu. Ekonomika se může na nějaký čas přiživit na hospodářské obnově ve Francii a v Německu.

Jednoho dne ale bude Španělsko muset udělat mnohem více, aby si doma udělalo pořádek.

© 2009 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Zákon pro »udržitelné hospodářství«, který bude součástí strategie do roku 2020, má obsahovat mnoho dobrých úmyslů, ale málo radikálních opatření.

Související