Anarchie v české kotlině

Když se letos na jaře přičiněním ministra pro lidská práva Michaela Kocába nastěhovali squateři z pražské vily Milada mezi běžné obyvatele třípatrového domu v Truhlářské ulici na Starém Městě, byl to šok. Strach z chaosu se dal krájet.
Dnes žije nedobrovolně v jakémsi obřím squatu celá republika.
Po vypuknutí boje mezi politiky a Ústavním soudem o termín předčasných voleb minulý týden se totiž úroveň řízení země významně posunula směrem k anarchii.
Netřeba však panikařit. Tak jako komunita v Truhlářské ulici funguje, i když nemá žádné vedení, i český stát šlape setrvačností pod nikým nezvolenou úřednickou vládou Jana Fischera docela obstojně.
"Nepotřebujeme žádné vůdce, jednotlivá společenství žijí sama a ke komunikaci jim naprosto stačí mail," líčí provoz Československé anarchistické federace její řadoví stoupenci - a podobně teď žijí česká města a obce.
Centrum na ně nemá čas. Státnímu rozpočtu sice hrozí kvůli hospodářské krizi rekordní deficit 231 miliard korun, nefunkční volební systém zase učinil z politiků v očích voličů šašky a z důchodů se bez rychlé systémové změny brzy stane nepatrná almužna, zato šéfové partají jsou teď plně zaměstnáni vznešeným bojem za říjnové či listopadové konání předčasných voleb. Je to prý ve veřejném zájmu.

Ústava na kolenou
Zatímco moc zákonodárná nyní vede kompetenční boj s mocí soudní, exekutivu udržuje v chodu slabý úřednický kabinet Jana Fischera s nejasným časovým mandátem. Úpadek je však ještě horší.
Politické hádky ochromily kvůli sporům o předsedu Františka Dohnala i Nejvyšší kontrolní úřad a pod novým šéfem Petrem Rafajem zase probíhá restart Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (viz politika & byznys na straně 32). Důvěryhodnost ztratil po kauzách typu Čunek i sbor státních zástupců a vlastně celá justice.
Jenže zdaleka nejnebezpečnější pro zbývající autoritu státu jsou současné útoky politiků na ústavu, respektive na Ústavní soud. S nimi padá i poslední právní jistota, kterou zatím máme.
"Je možné, že Ústavní soud budeme ignorovat," zaperlil v reakci na předběžné odložení voleb předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda.
"Možná vyzveme ministerstvo vnitra, které volby připravuje, aby rozhodnutí Ústavního soudu nerespektovalo," zdůraznil.
Prezident Václav Klaus zase uvedl, že "jde o aktivistický a bezprecedentní krok, který bude mít zásadní dopad na politický systém v naší zemi, kde podle Ústavy České republiky zákonodárná moc náleží parlamentu".
Důvěryhodný zdroj týdeníku Ekonom, hájící prezidentovy zájmy v době jeho sporu o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, uvedl, že Klaus je rozčarován postojem ústavních soudců, které osobně navrhl a jmenoval do funkce.
Neadekvátně militantní postoj zaujal i šéf ODS Mirek Topolánek. "Pokud by šel Ústavní soud proti veřejnému zájmu, tak já už opravdu nevím, kam bychom se dostali. Dostali bychom se do ústavního marasmu. Zatím je tady noblesní přístup politických stran. Nikdo nevolá po radikálních zásazích, po žádné revoluci. Pak by se s tím politické strany, odpovědné za vládnutí, mohly těžko smířit," pohrozil v rozhovoru pro MF Dnes čímsi, co si lze představit i jako ústavní převrat.
K tak útočné reakci je možné říct snad jen to, že reprezentace českého státu se nejspíš rozhodla spáchat harakiri. Vzhledem k vyjmenovaným neduhům tuzemské politiky je přece jasné, že konání i termín předčasných voleb má pro českou politickou kulturu neskonale menší význam, než všechny výše citované výroky.
Z nich je totiž patrné, že politické vedení je odhodláno mocensky válcovat i za cenu zmatků všechny oponující kontrolní mechanismy, Ústavním soudem počínaje a třeba ombudsmanem konče. A to nové volby nezmění.

V čase bezvládí
Jak se vlastně žije v autentické anarchii? Podobně jako v Česku. Kamera, která z okna v prvním patře "střeží" hlavní vchod do squatu v Truhlářské, je jen papírová atrapa. Společný majetek tady totiž nikdo nehlídá. Dveře squaterů jsou otevřeny všem, skromné vybavení by nikdo ani nevzal.
"V tomhle státě žádná anarchie není," pohoršuje se asi devatenáctiletý mladík, krájející v jedné z volně přístupných místností cuketu k večeři.
"Anarchistické ideály totiž nemají nic společného s "cochcárnou". To si můžete nastudovat," poučuje.
A má pravdu. Třeba zákaz kouření se v anarchistickém infoshopu - na rozdíl od našich zastávek městské hromadné dopravy - opravdu dodržuje. "Jdu hulit na chodbu," oznamuje přítomná dívka s červenými vlasy a v místnosti zůstává jen službu konající vyznavač a teoretik anarchismu Ondřej Slačálek.
"Dnešní politická i ekonomická situace v Česku hodně nahrává volání po alternativách," říká pro týdeník Ekonom.

Jako jeden muž
"Je tu obava z ekonomické krize, ale i vyčerpání étosu a nadšení, které české politice a veřejnému životu dala společenská změna v roce 1989. Kdo si vzpomene, jaké iluze a citové investice provázely první léta po sametu?" mávne rukou.
Hned však připomíná, že i první republika se pod silným vnějším náporem zvrátila v republiku druhou.
"Nemám rád historické paralely, ale současná deziluze může nahrát volání po vládě tvrdé ruky, po vůdci, který všechno zařídí a zkrotí kohokoliv, kdo by chtěl dělat problémy," varuje před nástupem neonacistů.
Zásah Ústavního soudu přiměl šéfy našich šesti hlavních stran postupovat nezvykle jednotně a hlavně rychle.
V pondělí večer se dohodli, že jako alternativu k Ústavním soudem posuzovanému konání voleb 9. a 10. října předloží parlamentu k bleskovému projednání trvalou změnu ústavy. Má jít o to umožnit sněmovně, aby mohla sama třípětinovou většinou poslanců navrhnout prezidentovi své rozpuštění, a ten by pak musel nebo mohl vypsat nové volby. Termín by byl už jenom na něm jako dosud.
Jenže i tato novinka je zatím plná právních nejasností. Kdyby se poslanci vydali cestou zkrácení volebního období, mohla by stará sněmovna zůstat funkční až do zvolení sněmovny nové. To je však podobné řešení, jaké už nyní napadl Ústavní soud.
Pokud by ovšem poslanci dali přednost seberozpuštění sněmovny, došlo by tímto okamžikem k bezvládí až do zvolení sněmovny nové. Důležitá zákonná opatření by přijímal sám senát. I z této varianty mají poslanci strach.
Nový a ještě větší zmatek teď vládne i kolem data předčasných voleb. Pokud Ústavní soud shodí ze stolu stížnost poslance Miloše Melčáka (respektive jeho advokáta Jana Kalvody), nic nebrání jít k volebním urnám v původním termínu 8. a 9. října.
Když stížnost naopak uzná a půjde se cestou změny ústavy, mají partaje další dilema: nejbližší možné termíny poslední víkend v říjnu a první víkend v listopadu vzbuzují odpor pro neúčast voličů kvůli svátkům, respektive pro výročí bolševické revoluce v Rusku a s tím spojené reminiscence vůči levici (ČSSD).
"Sociální demokracie ustupuje v zájmu státu," pochlubil se její předseda Jiří Paroubek, že už strana nelpí na požadavku původního termínu. Jako by zapomněl, že právě on chtěl ještě na jaře na rozdíl od ODS volby co nejpozději.

Stát je silnější než kdy předtím
Dohodnutá změna ústavy ovšem neřeší to nejpodstatnější, co v Česku vede k deformacím v politickém životě, totiž volební systém. Stojedničkové přešlapování a s ním související marasmus může dál pokračovat, i kdyby se každým rokem konaly nové volby.
Stát coby tradiční nepřítel anarchistů se topí v potížích, ovšem squateři v Truhlářské nejásají.
"Anarchistické hnutí už není tím, čím bylo v devadesátých letech. Jak se Čechům zalíbilo hromadit peníze, šlo to hodně dolů," říká smutně asi pětadvacetiletý squater.
"Že by teď v Česku nastávala naše chvíle, si nemyslím," dodává.
Totéž si myslí i anarchistický teoretik Slačálek. "Stát je dnes historicky možná nejsilnější, jaký kdy byl," soudí.
"Stát přece zdaleka není jen Topolánek s Paroubkem, je to obrovské množství nejrůznějších institucí, a ty na lopatkách nejsou. Zdiskreditovala se jen politická reprezentace. Jak říká sociolog Immanuel Wallerstein, francouzský král Ludvík XIV. kdysi pronesl "stát jsem já", ale dnes například současný švédský ministerský předseda má víc moci než on," připomíná Slačálek.
Když počátkem dvacátého století umíral starý svět evropských monarchií, anarchisté jej pomáhali bořit četnými atentáty. Dnes tomu vzletně říkají "epocha propagandy činem", ale nemůže se podobná radikalizace v současnosti opakovat?
"Útoky i třeba symbolické lákají leckoho, to jsme viděli na vajíčkové aféře Jiřího Paroubka," připouští Slačálek.
"Ale dnes se stát zatím ještě nerozkládá, i když to s náporem ekonomické krize může přijít. Co se rozkládá, je legitimita politických reprezentací. Potřebovali bychom silné odbory, silné aktivity lidí zdola - trvale, ne jen vyjít do ulic jednou za dvacet let," tvrdí Slačálek.

Česká konstituční anarchie
V jednom jsou ale anarchisté možná rozumnější než čeští politici. Podle Slačálka Česko nespasí jeden politik, který by vše rozhodl. "Pokud nás může něco zachránit, tak jsme to my občané, naše samospráva," tlumočí na anarchisty paradoxní představu.
Do místnosti vstupuje šestnáctiletý hoch v trenýrkách, se žlutým přelivem a s jointem v ruce. "A vy budete o ideálech anarchismu psát? Nebylo by lepší tak žít?" ptá se bez ironie. Vrata v Truhlářské zaklapla, vítejte nazpět v české konstituční anarchii.

(Viz názory & komentáře)  

Jan Štětka
Josef Pravec

Anarchismus
- Ideologie vyzdvihující společenskou sebeorganizaci, antiautoritářství.
- Společnost má podle ní fungovat na principu nikoli státu, ale federace samosprávných obcí, které by mezi sebou kooperovaly na základě volné dohody.

Zdroj: Československá anarchistická federace

Komunisté jako proroci
"Požadavek autorů výzvy Několik vět sleduje vytvoření takových podmínek, které by otevřely plný prostor pro působení opozičních sil a vyvolávání anarchie."

(Z vnitrostranického oběžníku KSČ k vydání petice Několik vět v červnu 1989)

Dny, které otřásly českou politikou 
Dny, které otřásly českou politikou - II. část

Politici jsou odhodláni mocensky válcovat pojistky demokracie.

Zásah Ústavního soudu přiměl šéfy šesti hlavních stran postupovat nezvykle jednotně a rychle.