Neškodný konkurent, který nedokáže nabídnout víc než nízkou cenu. Podobně hovořili zástupci světových telekomunikačních koncernů ještě před pár lety o asijských firmách Huawei Technologies a ZTE.

Ty doby jsou ale pryč. Dnes jsou Číňané na trhu telekomunikačních sítí respektovaným hráčem, který pomalu, ale jistě nahání strach i zavedeným firmám, jako jsou Nokia Siemens Networks či Alcatel-Lucent.

"Čínští výrobci se pro operátory stali skutečnou seriózní alternativou," řekl deníku Handelsblatt Hakan Wranne, analytik společnosti Fischer Partners.

Právě Huawei, která nabízí například veřejné telefonní ústředny či mobilní sítě GSM, za poslední rok vykázala rapidní růst. Za poslední rok se její podíl na trhu zdvojnásobil, dnes je se svými sedmnácti procenty již třetí největší firmou na trhu hned za giganty Ericsson a Nokia Siemens Networks.

Tajemství závratného úspěchu Asiatů přitom už není jen v nízkých cenách. Huawei má dnes pověst velmi inovativního koncernu. Podle poradenské společnosti Arthur D. Little je v tomto ohledu lepší už jen jednička Ericsson.

Číňané na lovu firem

Získat potřebné know-how o inovacích a nejnovějších technologiích se ale mnoho čínských firem snaží také prostřednictvím akvizic. Chtějí totiž ovládat celý výrobní proces zboží.

Washingtonský Peterson Institute ve své nejnovější studii zaměřené na přímé investice Číny (China's Changing Outbound Foreign Direct Investment z června 2009) uvádí, že Číňané dnes chtějí ovlivnit také vývoj výrobků, jejich propagaci a maloobchod. Mnoho peněz proto investují do převzetí inovativních firem a silných značek.

Tuto myšlenku do jisté míry podporuje také studie poradenské společnosti A. T. Kearney (The rise of emerging markets in mergers and acquisitions).

Její autoři zastávají názor, že zatímco firmy z průmyslových zemí chtějí díky fúzím a akvizicím dosáhnout především synergií a snižovat náklady, motivace společností z rozvíjejících se zemí, například Indie nebo Číny, je jiná.

Prostřednictvím převzetí chtějí získat znalosti, které je posléze vynesou na špičku v dané oblasti. Přínosem jsou pro ně nejen záležitosti hmotné, jako technologie či již zavedené značky, ale také know-how.

"Výše provozních nákladů je přitom vedlejší. Kupci z těchto zemí moc dobře vědí, že ve chvíli, kdy se jim nově zakoupenou firmu podaří převést na domácí levné zdroje a procesy, dosáhnou kýžených úspor," cituje studii časopis Harvard Busines manager.

Dluhopisy už neletí

V útoku na západ mají navíc čínské společnosti masivní finanční podporu státu. Čínský premiér Wen Ťia-pao v létě veřejně prohlásil, že říše středu chce část svých devizových rezerv využít k posílení zahraničních investic firem. "Realizaci naší "going-out" strategie bychom měli urychlit," zdůraznil.

Tuto podporu si čínský stát může dovolit, koneckonců má největší devizové rezervy na světě. V druhém čtvrtletí letošního roku jejich objem přesáhl dva biliony dolarů. Dosud tyto peníze vláda investovala především do amerických státních dluhopisů, vzhledem k rostoucímu deficitu USA se ale Číňané bojí oslabení dolaru, proto chtějí prostředky investovat i jinak.

Z tohoto rozhodnutí by měly profitovat především státní koncerny, jako jsou Petrochina (ropný průmysl), Chinalco (výroba hliníku), China Telecom (telekomunikace), Bank of China (bankovnictví), nebo státní investiční fond CIC.

Zkrátka ale nepřijdou ani firmy soukromé, například díky tomu, že stát usnadnil převod peněz do zahraničí.
Peking navíc v květnu výrazně uvolnil pravidla, za nichž mohou společnosti expandovat. Až dosud muselo každou akvizici, která přesahovala hodnotu deseti milionů dolarů a která byla zaměřena na velké zahraniční trhy, povolovat ministerstvo obchodu.

To se nyní změnilo. Větší rozhodovací pravomoci dostaly místní úřady, což firmám ulehčilo rychlou expanzi. "Právě v provinciích, kde je mnoho menších a středních firem, přitom dochází k četným kreativním inovacím," cituje časopis BusinessWeek Davida Marchicka ze společnosti Carlyle Group.

Čas k levným nákupům

Při pohledu na výši přímých zahraničních investic by se mohlo zdát, že je Čína relativně zdrženlivá. Jejich celkový objem dosahuje 170 miliard dolarů.

Pro srovnání, USA vykazují zhruba třicetinásobek. Také v celosvětovém měřítku je podíl Číny dosud spíše zanedbatelný, v letech 2000 až 2007 to bylo v průměru 1,1 procenta.

Z časového úhlu se ale naskytne úplně jiný pohled. Zatímco v roce 2004 investice dosahovaly řádově jen několika miliard, loni to bylo již meziroční zdvojnásobení na 52 miliard a letos má dojít k dalšímu růstu. Tentokrát o třináct procent. "Je nejvhodnější doba. V krizi ceny klesají, díky tomu může Čína nakupovat levně," cituje BusinessWeek Daniela Rosena z americké poradenské společnosti Rhodium Group.

Nejde o politickou moc

Razantní nástup Číny vyvolává obavy, že jde především o to získat díky pozici velmoci na mezinárodních trzích také jistou moc politickou.

Studie Peterson Institute ale tyto názory vyvrací. Motivy Pekingu jsou prý především ekonomického rázu a odrážejí snahu země snížit její závislost na okolních státech, především co se týče surovin.

2 biliony dolarů
představuje objem čínských devizových rezerv.

"Každý nyní tvrdí, že bychom se měli obrátit směrem na západ a skupovat firmy, které jsou pod cenou. Já se ale domnívám, že spíše než na Wall Street bychom se měli soustředit na suroviny a energii," řekl mimo jiné Čchen Jüan, šéf China Development Bank.

Při pohledu na ekonomický vývoj Číny se tomu nelze divit. V posledních deseti letech její hrubý domácí produkt rostl v průměru o deset procent a také do budoucna by měla být motorem světové ekonomiky. V druhém čtvrtletí letošního roku HDP země meziročně stoupl o 7,9 procenta. Tento růst podporuje mimo jiné také gigantický balíček opatření pro ekonomiku ve výši téměř půl miliardy dolarů.

Odborníci z Goldman Sachs odhadují, že Čína západní velmoci předhoní dokonce ještě rychleji, než se čekalo.

"Čínské hospodářství již v roce 2011 dosáhne velikosti ekonomiky v Japonsku, a v roce 2027 by mohlo předhonit Spojené státy. To je výrazně dříve, než jsme dosud předvídali," řekl v rozhovoru pro německý časopis Manager Magazin Jim O'Neill, hlavní ekonom americké banky Goldman Sachs.

Dosud podle něj experti počítali s tím, že Asiaté předhoní USA až o deset let později.

Suroviny ze všech světadílů

A právě poptávku, kterou země generuje, je třeba pokrýt. Již před časem Číňané začali hledat cestu do Afriky, aby získali přístup k cenným surovinám.

V africkém Kongu například skoupili miliony hektarů půdy, na nichž chtějí pěstovat palmy olejné k výrobě biopaliv.
O nástupu Číny v oblasti surovin svědčí i nejnovější akvizice. Například koncern Petrochina zaplatil v červnu za převzetí 45,5 procenta rafinerie Singapore Petroleum 1,47 miliardy dolarů.

Petrochina svůj hlad po akvizicích ale zdaleka ještě neutišila. Nyní se společně s China National Offshore Oil Corp. (CNOOC) uchází o převzetí argentinské ropné firmy YPF, jejíchž 84 procent akcií vlastní španělský Repsol. Výše transakce má dosahovat sedmnácti miliard dolarů, na prodej je 75 procent akcií. To by pro Číňany představovalo zatím největší zahraniční transakci.

Na velkém obchodu se Petrochina dokázala dohodnout také se svým americkým konkurentem, firmou Exxon Mobil. Ta jí má po dvacet let ročně dodávat 2,25 milionu tun zkapalněného zemního plynu, celková hodnota dodávek je odhadována na 30 miliard eur.

Plyn přitom pochází ze západoaustralského pole v okolí ostrova Barrow, jehož zásoby by měly vystačit na zásobování milionového města po celých 800 let.

Z dohody ale nebudou profitovat jen Asiaté. Jejich touha (kromě Číny má plyn odbírat i Indie) po surovinách v Austrálii zajistí četná pracovní místa, celkem tamní úřady počítají až se 60 000 novými pracovními místy a investicemi v řádu stovek milionů dolarů.

Jméno Petrochina figuruje také v nejnovějších ekonomických zprávách z Německa.

Zde je koncern, podobně jako další čínská firma Sinopec a čínský státní fond CIC, považován za jednoho z možných kandidátů na převzetí podílu v největší světové chemické firmě BASF.

Útok na žebříčky

Fakt, že se v oblasti surovin a energie Číňané stávají významným světovým hráčem, dokazuje také žebříček 500 největších firem světa (měřeno obratem).

Poprvé v historii se do první desítky, kterou okupují giganty, jako jsou ExxonMobil či Royal Dutch Shell, dostala také firma z Číny - energetický koncern Sinopec. Mezi pětistovkou největších měla země 37 zástupců.

I z hlediska tržní kapitalizace si Číňané vedou dobře. Tři největší čínské firmy - China Mobile, China Petroleum a Petrochina - dosahují stejné hodnoty jako třicet největších firem na burze v Německu (viz graf Nejcennější firmy světa).

Ve svém hledáčku na akvizice však Číňané nemají jen sektor energií a surovin. Zájem jeví také o produkty, po nichž je v zemi velká poptávka, zejména o automobily.

Například jedním z uchazečů o koupi německého Opelu byla pekingská automobilka BAIC.

V konkurenci s rakousko-kanadským dodavatelem Magna a belgickým finančním investorem RHJI nakonec neuspěla. Vyjednávání s americkou mateřskou společností Opelu, koncernem General Motors (GM), podle automobilky BAIC ztroskotala na otázce patentových práv.

Ve Státech to jde lépe

Převzít konkurenta z Evropy údajně chtěla také společnost Geely. Zalíbilo se jí švédské Volvo patřící americkému koncernu Ford.

Krátce poté, co se v tisku objevily spekulace o možném zájemci z Dálného východu, se ale rychle zformovalo jiné konsorcium s názvem Jakob AB, které chce Volvo také. Iniciátorem švédského konsorcia prý byly odbory zastupující inženýry automobilky.

Větší úspěch zřejmě budou mít Číňané v USA. Tam firma Sichuan Tengzhong Heavy Industrial Machinery usiluje o koupi značky Hummer (patří také k GM).

Vytyčeného cíle Čína dosáhla i ve Velké Británii. Státní fond CIC za 225 milionů liber získal podíl na výrobci alkoholu Diageo, největším hráči na celosvětovém trhu v této oblasti.

Čína má sice ve firmě podíl jen ve výši 1,12 procenta, je to ale dobrá výchozí pozice do budoucna. Čínský trh s alkoholem je totiž jednímz nejrychleji rostoucích na světě, odborníci počítají do roku 2014 s navýšením obratu o 17,6 miliardy litrů alkoholu.

(Ne) vítaní partneři

Na příkladu Švédska a Volva je patrné, že ne vždy jsou Číňané vítaným partnerem.

Zatím posledním a momentálně zřejmě také nejožehavějším příkladem neúspěchu byla snaha společnosti Chinalco převzít australského konkurenta Rio Tinto.

Asiaté na jaře minulého roku překvapivě skoupili devět procent podílů firmy v hodnotě čtrnácti miliard dolarů a chtěli pokračovat dále. Odpor akcionářů v Londýně a australská vláda jim v tom ale nakonec zabránily.

17 miliard dolarů
jsou Číňané ochotni zaplatit za 75 procent akcií argentinské ropné firmy YPF.

Něco podobného se přihodilo také v USA, kde vláda Číňanům zmařila převzetí ropného koncernu Unocal.

V Austrálii má ale celá kauza na rozdíl od USA dohru. Čína totiž obvinila čtyři manažery Rio Tinta, že šest let provozovali průmyslovou špionáž a v rámci vyjednávání nových dodávek se snažili získat informace o čínských pozicích při nákupu surovin.

Pro obě strany zůstává situace zapeklitá. Asiaté jsou na jedné straně největšími odběrateli australské produkce, Australané jsou na druhé straně důležitým dodavatelem Číny.

Navzdory nezdarům s Rio Tinto se Číňané nevzdávají. Čtvrtý největší čínský uhelný koncern Yanzhou Coal podle Reuters usiluje o převzetí australského konkurenta Felix Resources, akvizice by mohla dosáhnout hodnoty až 2,4 miliardy eur.

Barbara Bublíková
Autorka je spolupracovnicí redakce v Německu

Nejcennější firmy světa

 

Související