Keltský tygr zahnaný do kouta

Keltský tygr zahnaný do kouta

Blahoslav Hruška, Dublin

Ještě před dvěma lety se to červenými firemními tričky s logem české firmy Ross na mnoha irských stavbách jen hemžilo. Montéři havlíčkobrodské společnosti dodali elektroinstalaci například do apartmánového komplexu na dublinském Belgrade Square, rozvedli kabelovou televizi a internet od UPC na předměstí irské metropole a podíleli se jako subdodavatelé na rekonstrukci kulturního Centra Jamese Joyce.

Ross Nova Partner, irská dceřiná firma holdingu z Vysočiny, zaměstnávala na padesát montérů a měla nasmlouvané zakázky za několik milionů eur.

Letos se po logu Ross v zemi keltského tygra slehla zem. Martin Souček, ředitel irské pobočky, která v zemi působila od roku 2004, se stěhuje do Prahy a v kanceláři na Vernon Avenue už bude jen sekretářka zvedat telefon.

Firma Ross je ve špatnou chvíli na špatném místě. Irsko totiž zažívá vůbec nejhorší ekonomickou krizi od roku 1922, kdy se formálně odtrhlo od Velké Británie. A to byla země ještě před pár lety dávána za vzor České republice...

Denní půjčka 70 milionů eur

Silný ekonomický boom, který země zažívala posledních patnáct let, skončil prudkým pádem. Kabinet už nemá ani na provoz státu a každý den si půjčuje nových 70 milionů eur.

Irské vládní dluhopisy, jejichž celková hodnota dosahuje 35 miliard eur, prodává formou aukcí celkem jedenáct velkých evropských bank v Londýně, Paříži, Frankfurtu a Amsterodamu.

Kromě přímých investorů mají o odkup dluhu zájem také státy na "starém kontinentě" - nejvíce Velká Británie, země Beneluxu a Švýcarsko.

Navíc vysychá i další významný zdroj příjmů: evropské fondy. Od vstupu do unie v roce 1973 získalo Irsko z Bruselu celkem 41 miliard eur. Loni to už ale bylo jen 460 milionů. A již napřesrok zemi podle analýzy společnosti Open Europe hrozí, že jeho unijní bilance bude nulová, nebo dokonce lehce záporná.

Makroekonomické křivky strmě padají. Hrubý domácí produkt letos klesne proti loňsku o 8,5 procenta, za poslední rok se nezaměstnanost vyšplhala na dvojnásobek. Dvanáct procent Irů je již bez práce. O obchody přišly především firmy, které na boomu vydělávaly, mezi jinými specialisté na elektromontáže a kabelové sítě z Havlíčkova Brodu.

"Stále věříme, že se situace zlepší. Jako subdodavatelé jsme ale závislí na stavebních firmách, které jsou na tom špatně," vysvětluje vedoucí propagace Rossu Zdena Stryková.

Nestaví se. Není za co

Stavebnictví patří mezi vůbec nejhůře zasažené obory. Za první čtvrtletí tohoto roku se dokončilo něco málo přes dva tisíce nových bytových jednotek měsíčně. A to je čtyřikrát méně než před rokem.

Nešlo ale jen o nové byty v rezidenčních areálech, které jsou zvláště na předměstí Dublinu mimořádně oblíbené. Majitelé investovali také do rekonstrukcí kanceláří v georgiánských činžácích z konce 18. století na prestižních adresách.

"Když jsem v roce 1995 přišel z New Yorku do Dublinu, byl to pro mě šok. Daleko větší, než když jsem dorazil do Prahy. Třeba v kancelářích netěsnila okna, nic tu pořádně nefungovalo, ani telefony," líčí svůj příchod do Irska novinář Jon Ihle ze Sunday Tribune.

Rekonstrukce znamenaly kromě jiného také nové stupačky, vodovod, kanalizaci a kilometry kabelů. Většinou práci, kterou kvalitně a levně uměly odvádět polské a české firmy.

Pronájmy na každém rohu

Investice se ale zastavily a poptávka klesá. Za pronájem kanceláře o padesáti metrech čtverečních se v centru irské metropole sice stále platí kolem 1500 eur měsíčně, ceny ale za rok podle odhadů realitního serveru daft.ie klesly o čtvrtinu.

Nebytové prostory jsou v Dublinu nicméně stále třikrát dražší než v Praze.

Ceny budou pravděpodobně padat dál. Cedule To Let (k pronájmu) totiž visí v Dublinu téměř na každém rohu.

Právě trh s nemovitostmi je pro pochopení irské krize klíčový. Země totiž zažila podobné nafouknutí a rychlé splasknutí realitní bubliny jako Spojené státy. Navíc s dominovým efektem v podobě odlivu amerických investic.

"Zvláště po vstupu do eurozóny před deseti lety nastal raketový start levných půjček. Spadla úroková míra a banky si mohly levně půjčovat na evropských trzích," vysvětluje analytik Alan Barrett z Ústavu pro ekonomický a sociální výzkum.

Politika levného úvěrování se ještě loni zdála být výhodná pro všechny. Nejen domácnosti, ale především firmy se dostaly k penězům za dobrých podmínek, banky se mohly spoléhat na stabilní splátky a stát měl daňové příjmy ze stavebního boomu a rostoucího konzumu.

Irsko totiž rychle zbohatlo. Zájem o nové bydlení a auta byl enormní. Těžilo z toho i Česko. Škoda je pátá nejoblíbenější značka na ostrovech a na rozdíl od Velké Británie se tu dobře prodává i luxusnější superb.

"Irové nikdy nebyli bohatou společností, oni jen najednou vydělávali velké peníze," glosuje Američan Jon Ihle.

Prosperitu potvrzovala i makroekonomická čísla. Domácí produkt neklesl do roku 2008 pod hranici čtyřprocentního růstu a Irsko vykazovalo téměř plnou zaměstnanost. Po bezstarostném optimismu ale přišla studená sprcha.

"Dostali jsme se do bludného kruhu - banky půjčovaly a stavělo se jako na běžícím pásu. Pak stačilo, aby přes oceán dorazily první příznaky krize, a bylo zle," popisuje Alan McQuaid, analytik brokerské společnosti Bloxham.

"Velká čtyřka" irských bank (Allied Irish Banks, Bank of Ireland, National Irish Bank a Ulster Bank) obchoduje na amerických trzích, kde realitní bublina praskla již před dvěma roky.

Nadstandardní vztahy s Amerikou, kde se k irských kořenům hlásí 36 milionů lidí, panují i v zahraničních investicích. Polovina z osmi miliard eur, které do země z ciziny ročně plynou, pochází z USA. Další čtvrtinu tvoří peníze z Velké Británie.

Mizející příjmy přesunuly výhodné půjčky do kategorie rizikových a nakonec i toxických. Celková výše špatných úvěrů je odhadována na 90 miliard eur. Pro srovnání, jde o dva irské nebo dva české rozpočty.

Prudce klesl také nastřádaný majetek domácností. Zatímco v roce 2007 činil 117 miliard eur, dnes nedosahuje ani 80 miliard.

Hledá se rodinné stříbro

Finanční tsunami nezasáhlo Irsko nebývale tvrdě pouze náhodou. Zelený ostrov je totiž závislý nejen na investicích z ciziny, ale i na tom, co zahraniční firmy v Irsku vyrobí. Jen patnáct procent produktů je původně irských.

"Když se řekne Irsko, všichni si vybaví pivo Guinness nebo některou whisky, dál už budou tápat," přitakává Alan McQuaid.

Ani to nejznámější "rodinné stříbro" ale není tak úplně irské.

Například slavný dublinský porter vyrábí skupina Diageo se sídlem v Londýně a Guinness je jen jednou značkou ze širokého portfolia alkoholických nápojů. Hned vedle něj najdeme třeba čínskou rýžovou pálenku paj-ťiou.

Síla irské ekonomiky byla především nehmotná. "Software, finanční poradenství, internetové služby, management," vypočítává Alan McQuaid, v čem Irové evropskou konkurenci válcovali.

S renomé evropské počítačové velmoci je to ale nahnuté. Americký Dell přesouvá svou montovnu z Raheenu poblíž Limericku do Polska. O práci v chudém regionu přijde na 1500 lidí.

Důvod? Dekáda ekonomické prosperity měla i stinné stránky v podobě nárůstu platů. A výrobce počítačů spočítal, že u našich polských sousedů může tytéž produkty vyrábět, když dá dělníkům tři eura na hodinu. O osmdesát procent méně než v Irsku.

Podobně výrobce čipů Xilinx zvažuje přesun továrny do Singapuru. Stejně jako Dell se i centrála v Seattlu rozhodla, že výhody podnikání v Irsku skončily.

Ani nízké firemní daně (12,5 procenta), ani zrychlené odpisy nebo státní příspěvky na nájem a vládou proplácené vzdělávání zaměstnanců nemohou dlouhodobě vyrovnat stále se zvyšující mzdové náklady.

Analytik Alan Barrett ovšem upozorňuje, že by odliv investic čekal Irsko i bez splasknutí hypoteční bubliny. "Rozhodnutí ovšem přišlo v nejméně vhodnou dobu a má velký regionální dopad," připouští.

S čistým štítem tak z krize vychází snad jen Google, který má v Dublinu svou hlavní evropskou pobočku.

Ohrožení profesoři

Nebývalý nárůst nezaměstnanosti ale zasahuje i ty, kteří se dosud cítili před ekonomickými vrtochy chránění.

Například Univerzita v Corku letos v dubnu po zaměstnancích neúspěšně požadovala, aby se vzdali týdenního platu, a pomohli tak instituci alespoň částečně vyrovnat díru v rozpočtu.

Nejistá je i situace těch, kteří se spoléhají na granty. "Náš program běží ještě rok, co bude dál, ale nikdo neví. Rozhodně se nedá nic plánovat," popisuje Viliam Holub, který na dublinské University College působí na katedře informatiky.

Komise vedená profesorem ekonomie Colmem McCarthym, která vládě radí, kde škrtat, navrhuje pročistit také státní správu. Napřesrok by měla být zeštíhlena o sedmnáct tisíc pracovních míst tak, aby počet zaměstnanců ve státních službách nepřekročil 300 tisíc.

Sestřih od Poláka

Jako mladý český vědec má Viliam Holub teoreticky konkurenční výhodu. Vlastně podobnou jako síť polských kadeřnictví na dublinské Talbott Street, které nabízejí pánský sestřih za pět eur. Tedy třetinu obvyklé ceny. Kvalitní práci je schopen

odvádět za nižší mzdu, než by měl domácí zaměstnanec v soukromé irské firmě.

V sektoru služeb byl loni průměrný plat 3200 eur měsíčně, učitelé na základní škole se přehoupli přes čtyři tisícovky.

Na kolik si přijde třicetiletá Monika, jedna z dublinských frizérek? "Mám něco přes tisícovku, plus když mi zákazníci nechají něco navrch," vysvětluje v přeplněném salonu, kam chodí převážně mládež a starší dámy.

Za byt, který sdílí s dalšími dvěma Poláky, dá 300 eur. Do práce chodí pěšky nebo jezdí na kole, a když se drží při zemi, dá se měsíčně vyjít s dalšími čtyřmi stovkami.

"Měsíčně uspořím tolik, kolik by byl doma můj celý plat," shrnuje Monika.

Na druhé straně je dumping pro Poláky i Čechy v Irsku často jedinou možností, jak na trhu prorazit. Nestojí totiž za nimi žádné silné odbory, pracují na dohodu, a tak jsou často první, kdo dostávají výpověď.

Svědčí o tom i statistiky. Za poslední rok se počet lidí z nových členských zemí EU, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti, vyšplhal na dvouapůlnásobek. Téměř 81 tisíc registrovaných ovšem nemusí být zcela bez práce. Podle irského modelu mají na příspěvky nárok třeba i sezonní dělníci a lidé pracující na zkrácený úvazek.

Počet Irů na podpoře rostl pomaleji - ze zhruba 200 tisíc na 355 tisíc (viz dále Kolik lidí pobírá podporu v nezaměstnanosti).

Ve "zlaté éře" irského hospodářského zázraku, tedy těsně po našem vstupu do Evropské unie v roce 2004, žilo v Irsku odhadem až 300 tisíc Poláků, dnes jejich počet o třetinu spadl. Osm tisíc Čechů je proti nim jen okrajovou menšinou.

Kde je ta krize?

To nejtěžší ale není vykládat makroekonomická čísla. Podle ekonomů si spousta Irů ještě nepřipustila, že žila nad poměry a jejich platy neúměrně narostly.

Od roku 1998 stouply platy ve veřejném sektoru o třetinu, ve výrobě dokonce o polovinu. A to v době, kdy v Irsku panovala minimální inflace.

"Změna ve smýšlení ale začíná být cítit. Dlouho lidé jen nadávali na vládu, teď už se sami starají, co bude dál," říká Alan Barrett.

Po zavedení poplatků z platů (viz Co udělalo Irsko proti krizi) už ekonomický propad pocítili všichni. Pro novináře Jona Ihleho a jeho manželku, která pracuje jako divadelní dramaturgyně na volné noze, to ročně znamená o 700 eur méně na účtu. "Peníze, za které bychom si jinak mohli udělat hezkou dovolenou v Praze," dodává.

Náplast v podobě snížení cen plynu a elektřiny o deset procent považuje za pouhou vějičku vládní strany Fianna Fáil, které se propadají preference.

Republikánská strana s osmdesátiletou tradicí, kterou vede premiér Brian Cowen, v červnových volbách do místních samospráv skončila až třetí za opozicí.

"Vláda to vzala podle principu kolektivní zodpovědnosti. Kdo nenadělal dluhy, nemá tři kreditní karty a spoří, je na tom stejně jako ten, kdo se zadlužil po uši," hněvá se třicetiletý Brandon, výčepní z dublinské hospody The Bleeding Horse.

Přestože je popularita vlády na bodu mrazu a Irové začínají pociťovat krizi na obsahu své peněženky, nechybí jim sarkasmus.

Spisovatel Colm Toíbín předpovídá příchod nového Oscara Wilda, který uvadající Irsko povznese na duši i v byznysu.

V druhé polovině 19. století nedalo totiž Irsko Evropě jen výtečného dramatika, ale také například nafukovací pneumatiku z dílny Johna B. Dunlopa.

"Nedivil bych se, kdybychom se dočkali obnovené premiéry oněch časů bohatých na umění a sport. Podobně jako dnes nám i tehdy všechno ostatní scházelo," glosuje Tóibín.

35 miliard eur je hodnota irských vládních dluhopisů.

Co udělalo Irsko proti krizi

Výkup toxických aktiv

Vláda navrhuje od bank vykoupit toxická aktiva ve výši 90 miliard eur. Celkem 1400 nevymahatelných úvěrů by měla převzít vládní agentura National Asset Management Agency (NAMA). Stát bankám za odkup zaplatí vládními obligacemi (spekuluje se až o polovině účetní hodnoty dluhu) a bude dále nesplacené půjčky vymáhat. Celý proces oddlužení může trvat až třicet let.

Zvýšení DPH

Irsko letos v dubnu zvýšilo nejvyšší sazbu daně z přidané hodnoty z 21 na 21,5 procenta. Efekt větších příjmů do státního rozpočtu se ale nedostavil. Země totiž zažila vlnu nákupní turistiky do britského Severního Irska. A tam je zboží díky patnáctiprocentní sazbě levnější.

Poplatky z příjmu

Skrytá daň v podobě poplatků z ročního příjmu, které jsou odstupňovány takto:

do 100 tisíc eur/rok 1 %

100-250 tisíc eur/rok 2 %

nad 250 tisíc eur/rok 3 %

Celkově by dodatečné zdanění mělo přinést ročně 1,2 miliardy eur. Jde o jednoduchou metodu výběru, ekonomové ale upozorňují, že jakékoliv zvyšování by mělo negativní efekt.

Škrty v rozpočtu

Již letos v dubnu se vláda dohodla na nouzovém rozpočtu, takzvaném emergency mini budgetu. Na podzim by se mělo škrtat dál. Expertní komise vedená Colmem McCarthym našla v rozpočtu dodatečnou rezervu ve výši 5,3 miliardy eur. Spořit by se mělo na všech ministerstvech, resort kultury by měl zaniknout zcela. Celkem 43 vládních agentur čeká sloučení, totéž postihne i síť škol a učilišť.