Řehole moderní doby

První nové kláštery vyrostly v Česku už v 90. letech minulého století. Dva, které u nás začal stavět řád trapistů až v novém tisíciletí, jsou s nimi nesrovnatelné. Rozlohou, kapacitou i uměleckou autenticitou konkurují těm, které vznikly před několika staletími. Jejich výstavbu financují mateřské komunity z Francie a Itálie.
Na likvidaci původních center řeholního života stačilo komunistické tajné policii několik dní roku 1950. Pod krycími názvy "Akce K" a "Akce R" provedla jejich bleskové přepadení. Řeholníci skončili v internačních táborech, kde řada z nich i zemřela, budovy i movitý majetek byly zabrány.
Budovy, které mnohdy patřily k architektonickým skvostům, nechal socialistický stát chátrat, v horším případě je přizpůsobil "pro své účely". Proměnily se ve sklady, armádní ubytovny nebo kravíny. Přesné vyčíslení škod možné není, pohybují se ale v řádech miliard korun.

Obtížné znovuzrození
Řeholní řády u nás - s výjimkou sester, které se staraly o mentálně postižené - prakticky až do roku 1989 neexistovaly. Znovu začaly ožívat až v roce 1990.
"Nastěhovali jsme se do zchátralých budov a pokoušeli se dát je do takového stavu, abychom v nich mohli žít," vzpomíná Michael Pojezdný, strahovský opat a předseda Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice. Hledání duchovního života tehdy mnoho mladých zájemců o řeholní život vyvedlo do zahraničí.
Vracet se první komunity začaly už v polovině 90. let. Například klarisky, které odešly těsně po roce 1989 do západoněmeckého Paderbornu, po pěti letech přesídlily zpět do Brna. V roce 1997 se řeholnice přestěhovaly do nové budovy v Brně-Soběšicích.

V duchu minimalismu
Nápad založit nový klášter se před deseti lety zrodil i v trapistickém klášteře v burgundském Sept-Fons. V 90. letech do něj vstoupilo tolik českých noviců, že se tamní opat Patrick Olive rozhodl najít místo pro trapisty i v Česku. Hledání bylo dlouhé. Z 50 vytipovaných lokalit se jako nejvhodnější ukázala zchátralá barokní usedlost v Novém Dvoře u Toužimi. Žít v ní má až 40 mnichů.
V Sept-Fons tak hledali architekta, který by postavil stavbu vystihující trapistickou spiritualitu. Vznikla kolem toho dokonce řada pověstí, hlavně v britském tisku.
Jedna z nich tvrdí, že skupinu francouzských trapistů v roce 1999 při návštěvě newyorského obchodu Calvina Kleina nadchla symbióza jeho zboží a budovy obchodu, obojí ve stylu minimalismu. A to dokonce natolik, že na základě toho oslovili Calvina Kleina s přáním, aby navrhl jejich hábity, a britského architekta Johna Pawsona s tím, aby pro ně postavil zbrusu nový klášter v Česku.
Trapisté příběh později uvedli na pravou míru. S tvorbou Johna Pawsona, který kromě obchodu na Manhattanu navrhl třeba hotel Puerta America v Madridu nebo řadu luxusních vil, se opat Patrick Olive seznámil při četbě o soudobé architektuře.
Pawsonův minimalismus je totiž blízký duchu řádu, který se řídí regulemi svatého Benedikta, jenž doporučuje vyvarovat se zdobení a barev rozptylujících mnichy od modlitby a rozjímání. Architekt, který stavbu označil za svůj nejnáročnější projekt, spolupráci s řádem přivítal. Trapisté mu v osobě plzeňského architekta Jana Soukupa našli i českého spolupracovníka.

Klášterní unikát
"O cisterciáckou architekturu se zajímám dlouho, cíleně jsem ji studoval. Při tvorbě konceptu architektury Nového Dvora jsem odjel za Johnem Pawsonem a vytvořili jsme jej společně," vzpomíná Soukup.
Výsledkem spolupráce je unikátní stavba, která se drží tradičního schématu cisterciáckého kláštera. Na nejvyšším místě areálu stojí rezidence s průjezdem do dvora.
Barokní objekt s klenutými místnostmi je pravděpodobně dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Jako jediný byl obnoven ve stylu pozdního baroka. Zbytek komplexu má podobu prostých moderních staveb opatřených jednoduchou hrubou omítkou.
Zvláštností je interiér kostela využívající nepřímého osvětlení pomocí světelných tunelů. Architekti se inspirovali u staveb románské cisterciácké architektury ve Francii.
"Světlo vedené tímto způsobem vytváří interiéry stavby. Vytváří náladu, která působí proměnlivě v závislosti na denním či ročním období, na vnímání architektury," vysvětluje Soukup.
Architektům se také podařilo zharmonizovat obě fáze výstavby - barokní i moderní. "Docílili jsme toho barevností a strukturou povrchů, které vyhovovaly oběma stylům."
Součást areálu tvoří i ovocné sady a zeleninová pole. Mniši na nich pěstují biozeleninu a bioovoce. Po pěti letech existence je jejich klášter plně soběstačný.

Žít v odloučenosti
Pátého srpna 2008 položila komunita čtrnácti sester trapistek z italského Vitorchiana základní kámen stavby v Poličanech na Benešovsku. Kromě Italek je mezi nimi několik Češek a jedna Maďarka. Klášter Naší paní nad Vltavou, stojící na břehu vodní nádrže Slapy, ale po svém dokončení ubytuje až 80 sester.
"Řády tohoto typu mají zvláštní požadavky na své umístění. Je to dáno způsobem jejich každodenní života," vysvětluje Pojezdný.
Trapisté, přísnější odnož cisterciáckého řádu, totiž žijí modlitbou a v tichu. Proto hledají místa, která jim umožní žít v odloučenosti. A protože se živí manuální, a to nejčastěji zemědělskou prací, potřebují vlastní pozemky.
Důvodů, proč se mniši prostě nenastěhují do původních klášterů, je ale více.
"Pro některý druh společenství by rekonstrukce staré budovy byla nepřijatelnou. Je totiž třeba vyrovnat se s požadavky památkářů. To celou záležitost nesmírně prodražuje, nebo dokonce znesnadňuje vlastní činnost řádu," vysvětluje důvody pro stavbu nových klášterů generální sekretářka Konference vyšších představených ženských řeholí Ludmila Pospíšilová.

Stavba v poločase
V Poličanech zatím stojí dům pro hosty, který v budoucnu bude ubytovávat poutníky. Zatím v něm bydlí čtrnáct sester.
"Jsme v polovině. Komplex bude mít pět nadzemních objektů, v současnosti máme čtyři ve fázi hrubé stavby," říká Karel Vácha, majitel českobudějovického Stavitelství Vácha a syn.
Podnikatel věří, že dostavbu stihnou v termínu - tedy v roce 2010. Prozradil, že architektura kláštera je inspirována cisterciáckými kláštery v Itálii.
Dnešní trapistické kláštery stejně jako jejich dřívější předchůdci zachovávají povinnost stát se do tří let od založení soběstačnými. V Poličanech tak budou pěstovat ovoce a zeleninu, chovat včely a budou fungovat řemeslnické dílny.
"Součástí klášterního objektu je také čokoládovna, jejíž hrubou stavbu jsme právě dokončili," prozradil stavitel objektu nového kláštera Vácha.

Pavla Kreuzigerová

Kdo jsou trapisté
- Jejich historie sahá do roku 547, kdy byl založen benediktinský řád v italském Monte Cassinu.
- Roku 1098 se ve francouzském Citeaux odštěpili cisterciáci, kteří benediktiny vinili z přílišného zájmu o světské záležitosti.
- K dalšímu oddělení došlo o osm století později. Ve francouzském cisterciáckém klášteře La Trappe vznikla přísnější komunita trapistů.

Zájem o řeholní život vyvedl řadu mladých za hranice. Právě oni zakládají novodobé české kláštery.