Vláda je v demisi a sněmovna se chce sama rozpustit, lobbisty to však nezajímá. Dál naléhají na poslance i vysoké státní úředníky, aby dali zelenou projektu na budoucí dovoz kapalného zemního plynu (LNG) po Labi, případně po Dunaji.
Zájem o to mají čeští rejdaři a výrobci kryogenní techniky. A také ti, kteří by jednou rádi viděli průplav Dunaj-Odra-Labe.
Dosluhující ministr životního prostředí Martin Bursík si ťuká na čelo. Jasné není ani to, zda by o takový plyn, podle prvních propočtů asi o pět procent dražší, vůbec byl zájem. Největší plynárenský podnik RWE totiž žádné nadšení nejeví. Pochybnosti má rovněž ministerstvo průmyslu a obchodu.
"Obrátila se na nás skupina podnikatelů, která chce dodávat zkapalněný zemní plyn po vodě. Nedostali jsme ale od nich dostatečné podklady, abychom mohli posoudit ekonomickou rentabilitu takového záměru. Právě to je stěžejní pro zvážení jeho přínosu k diverzifikaci," informoval tiskový mluvčí resortu Tomáš Bartovský.
O co vlastně jde? O představy lidí kolem bývalého náměstka resortu pro místní rozvoj Petra Formana. Tedy většinou odborníků na dopravu z obecně prospěšné společnosti Plavba a vodní cesty.

Přes parlament i vládu
Forman tvrdí, že šlo jen o úvodní jednání. Skutečná studie teprve přijde, již kvůli tomu vzniká celý tým. "Vedle zkapalněného plynu by se v ní zvažovala i doprava ropy, nízkosirného zámořského uhlí či uhlovodíkových emulzí," podotýká konzultant Jaroslav Kubec. Ten je zároveň předsedou Porty Moravica, sdružení, které chce prosadit zahájení stavby zmíněného průplavu Dunaj-Odra-Labe.
Zájem o státní pomoc mají i někteří podnikatelé spojení přímo s plynem, kteří upozorňují, že na Rýně a v USA sázka na kapalný plyn po řekách vyšla. "Když na ministerstvu nezadají studii proveditelnosti a úředníci nezačnou jednat s hlavním dodavatelem plynu, tedy se společností RWE Transgas, tak se nic nepohne," řekl Ekonomu Václav Chrz, ředitel rozvoje technologií děčínské firmy Chart Ferox. Jedná se o pobočku americké nadnárodní společnosti, největšího světového výrobce zařízení na dopravu a skladování zchlazených kapalných plynů.
V polovině února Chrz představil projekt na dovoz zkapalněného plynu zákonodárcům, respektive členům sněmovního podvýboru pro dopravu v čele s Milošem Melčákem. A zabodoval.
Poslanec Melčák je skálopevně přesvědčen, že se skutečně pootevírá cesta, jak částečně diverzifikovat způsob dodávek i původ plynu. Do hry by se dostalo Norsko, nově země kolem Perského zálivu, hlavně Katar, a Alžírsko či Nigérie.
Nehraje se jen o plyn, nýbrž také o projekt průplavu. "Na našem podvýboru jsme se zabývali možnostmi, jak pomoci říční dopravě. Ta evidentně skomírá. Hned se nám začali hlásit lidé, kteří mají zájem rozjet v budoucnu dovoz plynu po řekách," přiznává Melčák.
Nad podvýborem stojící hospodářský výbor vyzval vládu, aby předložila návrhy na provozování a budování domácích vodních cest.
Usnesení není jen pouhým papírem, který už nikdo nebude číst. Jde o zápas se zelenými. Ti sice zemní plyn považují za palivo blízké budoucnosti, avšak v této věci zůstávají nekompromisní.
"Není to nic jiného než další pokus prosadit úpravy Labe a především megalomanský průplav. Přitom evropské standardy takovou stavbu vylučují. Ti, co o ni usilují, hledají nové argumenty. Zkapalněný plyn je jedním z nich," vysvětluje předseda strany Martin Bursík.
Ještě než odejde z úřadu, čeká ho ve vládě ostrý střet. Koncem dubna by Topolánkův kabinet v demisi měl rozhodnout, zda se dál mají chránit pozemky vyčleněné před léty na stavbu průplavu.
A není pochyb, že alespoň některé úseky průplavu, o nějž před osmdesáti lety tolik stála zlínská firma Baťa, by transport plynu usnadnily.
Kubec dodává, že kanál má i důležité protipovodňové funkce a pomůže lépe hospodařit s vodou. Domnívá se navíc, že stejně jako kolem dálnice mohou jednou kolem této komunikace vznikat logistická centra a průmyslové zóny.
Naopak Hnutí Duha tvrdí, že koridor v délce 499 kilometrů je zbytečný. S tím, že náklady vhodné pro lodní dopravu, například štěrk, uhlí či železná ruda, pomalu ze střední Evropy mizí.

Plyn z Mělníka?
Václav Chrz nicméně soudí, že nová vodní cesta podmínkou není. V Česku by s dovozem zkapalněného plynu bylo možné začít i bez úseku průplavu k Hodonínu. Vykládat by se mohl třeba v Mělníce. Dalo by se využívat říčních tankerů a náklad přečerpávat nebo spoléhat na kontejnery, s nimiž je možné snadněji manipulovat.
Generální ředitel plavební společnosti ČSPL Milan Raba, který má o přepravu zkapalněného plynu zájem, dodává, že by to šlo také v Děčíně, Ústí nad Labem a Lovosicích. Samozřejmě po vybudování nezbytné infrastruktury.
V případě vodních úprav na Labi - v Přelouči - by se "jeho" lodě dostaly až do Pardubic. Výhodou je, že kapalný zemní plyn je přibližně dvakrát lehčí než voda, a není proto nutný velký ponor, nevýhodou, že lodě jsou vysoké a problémem se mohou stát nízké mosty.
Z přístavišť by se plyn vozil v automobilových cisternách. Ale co obavy, že právě přeprava po silnicích bude nebezpečná a lidé se budou bát? Zchlazený plyn se těžko zapaluje, podstatně hůř než benzin, který se na kolech přepravuje běžně. Navíc po případném úniku neleží na zemi, ale stoupá vzhůru.
"Vyžadovalo by to osvětu. Už dnes se po silnicích rozváží stlačený propan-butan," namítá Chrz.
Leckde v Evropě si na cisterny s plynem už zvykli, například ve Španělsku, Velké Británii, Norsku nebo sousedním Polsku.

RWE váhá
Rada státních úředníků, že povolení obchodovat s tekutým plynem i bez vládní intervence vydá Státní energetický úřad na základě životaschopného projektu, nikomu nestačí.
Optimismu lobbistům nedodává ani stanovisko RWE. "Zkapalněný zemní plyn je normálně přepravován pouze v obřích zaoceánských tankerech a v přístavech je pomocí speciálních terminálů napouštěn do plynovodů. Kdybychom zaznamenali další vývojové kroky této moderní technologie, tak začneme uvažovat o jejím využití," říká opatrně tiskový mluvčí společnosti Martin Chalupský.
Firma se zatím koncentruje na projekt Excellerate, což je dovoz LNG na nejrůznější místa ve světě pomocí tankerů, které mají jednotky na zpětné zplynění přímo na palubě.
Šéf hospodářského výboru Oldřich Vojíř nicméně připomíná, že tu není jen jeden dodavatel. "Na trhu je více silných hráčů. Může rozhodnout zájem samotných spotřebitelů. Nejen elektráren a tepláren, ale z jednotlivých obcí," míní.
Exnáměstek Forman je tvrdší. RWE chce podle něj minimalizovat cenu, a proto dává přednost ruskému plynu. O energetickou bezpečnost přitom nedbá.

Problémem je cena
Na základě odhadu firmy Chart Ferox by o kapalný plyn mohli stát třeba tam, kde v minulosti nezavedli potrubí. Jen ve Středočeském kraji je takových vesnic na 400. Případně v existujících i nově budovaných závodech a turistických zařízeních, hlavně na území chráněných oblastí. Nové palivo by pomohlo krýt energetické špičky. Je tu možnost čerpat je jako v USA do nádrží autobusů a těžkých nákladních vozů.
Bursík o něčem takovém pochybuje. Samotný kapalný plyn se mu líbí. Pro zelené je to jedna z možností, jak přibrzdit plány na stavbu dalších dvou jaderných reaktorů v Temelíně. Avšak plyn se má hned ve velkých námořních přístavech vpustit do rour. K větší bezpečnosti dodávek prý přispějí nové severojižní plynovody a další zásobníky. Dopravu na místo po řekách a silnicích považuje Bursík za ekonomický nesmysl. "Počkám na nějakou seriózní studii," zdůrazňuje.
Prozatím má navrch. I ti, kdo projekt prosazují, například konzultant Jaroslav Kubec, uvádějí, že pro koncového spotřebitele by cena byla o pět až sedm procent vyšší.
A to je problém. Lidé si beztoho stěžují na drahotu, pro mnohé se topení plynem stalo luxusem. Zejména na venkově plynové kotle odstavují a vracejí se k uhlí.

Dunajská cesta
Zatímco děčínské firmy, tedy Chart Ferox ČSPL nebo i České loděnice mluví o severní cestě, jiní hovoří o Dunaji a průplavu. Jeho první část ze Slovenska do Hodonína by podle jednoho z odhadů vyšla na 700 milionů eur a trvala sedm až osm let. Pak by z rumunské Constanty až na Moravu, kde leží zásobníky (jak RWE, tak Moravských naftových dolů), konečně mohly plout lodě. Šest takových v letech 2003 až 2008 ostatně dodaly do západní Evropy právě České loděnice.
"Určitě bychom stáli o takové zakázky také od domácích dopravců," řekl Ekonomu vedoucí technologické přípravy Petr Topka. Dodává, že lodě pro Labe umí především jeho firma. Tankery, které zatím České loděnice postavily, jsou dlouhé přes sto metrů, jejich výroba trvá přibližně rok.
Jestli jednou projekt na dovoz plynu uspěje, neobejde se bez miliardových investic. Kdyby měl říční dovoz krýt pět procent spotřeby plynu, měla by v některém z domácích přístavů zakotvit minimálně jedna loď denně. Protože cesta po Dunaji trvá více než týden, muselo by deset plných tankerů plout proti proudu a stejný počet prázdných k moři. Mluví se však o stavbě větších lodí, které by mohly nejen na řeky, ale také na moře.
"Dopravce by se určitě našel, říční doprava je v Evropě zcela liberalizována," míní Kubec.
Na Dunaj by mohla jít i ČSPL. "O nějakém pendlu by šlo uvažovat. Jde ale o hudbu budoucnosti," podotýká Raba.
Teoreticky by podle lidí z Porty Moravica jednou mohlo vzniknout jakési virtuální potrubí. A kapacitou a prý i cenově konkurovat připravovanému plynovodu Nabucco z jihovýchodu.

Posmrtné vítězství
Podnikatelé i někteří poslanci považují projekt za příspěvek v boji s ekonomickým poklesem.
Ředitel Chrz v souvislosti s plynem předpokládádá v zemi stovky nových pracovních míst. "Rozhodně by to bylo lepší než vynakládat miliardy na šrotovné," dodává.
Samozřejmě nejde jen dovoz zkapalněného zemního plynu, ale rovněž o průplav. Pro případ této stavby mají zajímavý vzor.
Také americký prezident Franklin Roosevelt, který bojoval s hospodářskou krizí v 30. letech minulého století, se upnul na říční dopravu. Těsně před nástupem do Bílého domu se jako guvernér státu New York pokusil prosadit splavnění Řeky svatého Vavřince na hranicích s Kanadou. Aby i mohutné námořní lodě mohly plout hluboko do vnitrozemí.
Neuspěl. Proti se postavil byznys spojený s existujícími přístavy na atlantickém pobřeží, který se bál konkurence. Krátce po Rooseveltově smrti se však jeho plán uskutečnil.

Josef Pravec

Co je to LNG
- Zemní plyn, v podstatě metan, se na lodích přepravuje v kapalném stavu (Liquefied Natural Gas - LNG). Za atmosférického tlaku, ale ochlazený na minus 163 stupňů. Přitom se výrazně zmenší jeho objem, jeden krychlový metr LNG váží 411 kilogramů a rovná se 600 krychlovým metrům normálního plynu. Jedna stometrová říční loď běžného typu proto může přivézt ekvivalent 3,75 milionu krychlových metrů.
- Hlavním exportérem LNG je Katar. Ve světě se ho ročně spálí kolem 150 milionů tun, spotřeba meziročně roste o třináct procent.
- Největším odběratelem jsou země na březích Tichého oceánu: Japonsko, Jižní Korea a USA.
- Během přepravy se kapalný plyn samovolně ochlazuje vlastním odpařováním. Tyto ztráty představují asi tři procenta, ale uvolněný metan se používá k pohonu lodních motorů.
- Na zkapalnění a opětovné zplynění jsou nezbytná speciální zařízení. Nejbližší zkapalňovač má stát v norském Lyse.
- Kde se LNG těží a zkapalňuje: Alžírsko, Austrálie, Brunej, Indonésie, Libye, Nigérie, Omán, Katar, Trinidad a Tobago. Norsko se připravuje.

5 procent
domácí spotřeby zemního plynu by bylo možné podle lobbistů krýt jeho dovozem ve zkapalněné podobě.

V první fázi by plyn bylo možné vozit po Labi a dál rozvážet po silnicích v cisternách.

Související