Byznys ve stínu Saddáma

Dnes už je Petr Pokorný, pokud jde o Irák, na leccos připravený. Když ale firma Sigmainvest, ve které je obchodním ředitelem, posílala do Iráku první konvoj kamionů s díly pro čerpací stanici, moc se nevyspal. "Konvoj se probíjel skrz jihovýchodní Evropu, Turecko, Sýrii a územím Iráku. Já se v noci probouzel s otázkou: Kde jsou? A jsou ještě vůbec?"
Konvoj dorazil na místo v pořádku a čerpací stanice už od loňského roku pracuje a pomáhá se zavlažováním zemědělské půdy. Připravuje se stavba další. Nicméně to vůbec neznamená, že by ubylo starostí. Především s bezpečností. "Do Bagdádu bych nikoho z našich lidí neposlal. Když už by to bylo nezbytné, jel bych sám, protože bych zodpovídal jen sám za sebe. Možná, že bych pro takovou misi dokázal vybrat ještě jednoho dva ze svých nejbližších spolupracovníků, o kterých vím, že by se tam dokázali pohybovat," konstatuje Pokorný.

Šestnáct pojištěných
Sigmainvest je jednou z českých firem, které v rámci obnovy Iráku získaly zakázky. K dalším patří třeba brněnská Unis, Prokop Ingieneering, Technoexport či Chemoprojekt. Společně pracují na realizaci projektů v oboru petrochemie, rafinérií, nebo individuálně jako v případě čerpacích stanic.
Ani jedna z českých firem však nezískala zakázku od americké správy. Sigmainvest prošla soutěžemi Agentury OSN pro zemědělství a výživu (FAO), rafinérie získaly české firmy v tendrech vypisovaných iráckým ministerstvem ropného průmyslu. "To, že by se s námi bavila třeba firma Bechtel, je nepředstavitelné," konstatoval Jiří Kovář, generální ředitel Unis.
Jednu záruku ale české firmy mají. Jak týdeníku Ekonom sdělil Vlastimil Nesrsta z Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP), Irák je pojistitelný, byť v nejvyšší, sedmé kategorii podmínek daných Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). "Od roku 2003 bylo celkem uzavřeno šestnáct pojistných smluv. S výjimkou jednoho případu, neprůstřelných vest pro vznikající bezpečnostní síly v Iráku, šlo o dodávky zařízení pro rafinérie a čerpací stanice." Na první pohled se to může zdát málo. Vzhledem k podmínkám v přijímající zemi je to ale výsledek, za který se české firmy stydět nemusejí.
Jan Stolár z České exportní banky Ekonomu řekl, že momentálně žádný obchodní případ nefinancují: "Ale víme, že zájem o Irák je. Mnoho firem vede jednání a průběžně nás o nich informují. V každém případě jsme připraveni."

Trpělivost především
Zásadní překážkou širších aktivit je bezpečnostní situace. Irácká vláda sice tvrdí, že jen asi dvacet procent území státu je "problematických", ale ti, kdo znají poměry, vědí, že bezpečnostní situace se může měnit.
"Neexistuje jednotný vzor," říká například Libor Bastl, obchodní ředitel podniku Prokop Engineering. A Jiří Kovář z Unis dodává: "Obecně platí, že nejnebezpečnější je Bagdád a jeho okolí. Poměrně slušná situace je na severu Iráku, v Kurdistánu. Rovněž kolem Basry jsou poměry do jisté míry urovnané."
Petr Pokorný má obdobné zkušenosti: "Třeba v Irbílu (Erbílu), metropoli iráckého Kurdistánu, jsme se pohybovali volně, dokonce i v noci. Bagdád a okolí rodiště Saddáma Husajna je zase jiná kapitola."
Tato charakteristika v hrubých rysech odpovídá tomu, co o situaci v Iráku vyprávějí třeba němečtí investoři. Ti využívají i toho, že v Německu žilo a žije mnoho kurdských emigrantů, z nichž mnozí se vracejí domů a čile navazují kontakty právě přes tyto prostředníky.
Také Češi považují zaměstnávání místních lidí za jednu z hlavních podmínek úspěchu. "Pokud se podaří získat spolehlivou a loajální místní pracovní sílu, zvyšuje se naděje na úspěch. Jak při získání zakázky, tak při jejím prosazování i realizaci," shodují se Jiří Kovář a Petr Pokorný. A Libor Bastl dodává: "Pomocí může být také spolupráce s třetí zemí. Ale ani v tom nelze určit jeden správný postup. Rozhodování je nutné zvážit vždy případ od případu."

Dodělejte si sami
Mnohé zahraniční firmy problém bezpečnosti řeší i tím způsobem, že dodávky shromažďují v některé zemi kolem Perského zálivu, respektive v Sýrii. Tam je částečně kompletují a pak řeknou Iráčanům: Teď si to odvezte a postavte sami. "To jde jen někdy. My stojíme o to, aby byla dodávka pod naší kontrolou i na místě, takže si sami zajišťujeme i dopravu. Až do domu," říká Bastl.
Doprava je kapitolou sama o sobě. Třeba přes Kuvajt. Bastl připomíná: "Arabská byrokracie je pověstná, ta irácká není výjimkou. Než jsme se naučili, na které dveře zaklepat, s kým jednat, zaplatili jsme hlavně časovými ztrátami. Dnes to už sice umíme, ale věc to může jen trochu urychlit, usnadnit už jen podmínečně."
Všichni, kdo mají s Irákem nějaké podnikatelské zkušenosti, doporučují dalším zájemcům, aby se obrnili trpělivostí. Když do hry nevstoupí žádné zcela mimořádné okolnosti a podaří se už probojovat tendrem, pořád ještě není tak úplně vyhráno.
Následují složitá jednání, jež někdy hraničí s vydíráním. To, co my vidíme jasně, vidí Arabové jinak. "Mají tisíciletou obchodní tradici a ukázat při vyjednávání slabost, přílišné ústupky, se rovná ztrátě tváře. Takže tlačí a tlačí," shrnuje Petr Pokorný. A Libor Bastl dodává: "Dva tři roky od tendru k realizaci, to je dobrý výsledek. Jsou výjimky, ale to musí irácká strana hodně chtít."

Byl to "náš" trh
Vyplatí se za těchto podmínek vůbec se v Iráku angažovat? Bastl, Pokorný i Kovář si jsou jisti, že přes všechny obtíže by bylo špatné nesnažit se. "Býval to český, přesněji řečeno československý trh," připomíná Bastl. Na sedmdesát procent rafinérských kapacit v Iráku dodaly svého času československé podniky. Iráčané mají ve zvyku označovat technologie podle původu. Technologie v rafinériích označují dodnes jako "čeko", tedy české, což je vůči Slovensku nespravedlivé, ale vyčítat jim to nemůžeme. "Ty rafinérie jsou staré přes třicet let. Iráčané je nemohli v době embarga modernizovat - a ony stále pracují. Povědomí o tom, že umíme, proto v Iráku přetrvává a je to jistá základna, na které se dá stavět," připomíná Bastl.
Pokorný má jiný příklad: "Dodávali jsme do Iráku úpravny vody, takže hodně Iráčanů pije "českou" vodu. Naši odborníci dokázali jen na základě rozboru vody rozpoznat, zda byl vzorek odebrán z Eufratu nebo Tigridu. I to je reference."
Mnoho Iráčanů navíc studovalo v někdejším Československu. Ovšem pravdou je, že mnoho lidí se v průběhu času vyměnilo, takže kontakty z lepší, předválečné i předsaddámovské minulosti prořídly. Musíme tedy bojovat jako všichni ostatní, říkají představitelé českých firem. "Sentiment má v obchodní praxi jen omezenou časovou platnost. Nakonec stejně rozhodne nejlepší technické řešení, nejlepší podmínky a nejlepší, tedy nejnižší cena," shrnuje za všechny Jiří Kovář.
Je tu i další moment, který musí mít na paměti všichni, kdo se zajímají o Irák. Bagdád je sice obecně považován za nejnebezpečnější zónu v Iráku, ale stále je to centrum, kde sídlí ministerstva. Jsou bezpečnější oblasti, ale když se chce zájemce prosadit, přece jenom musí mluvit s lidmi, kteří mají právo rozhodovat - a ti sedí v Bagdádu. V provinciích, ačkoli mají dnes už větší pravomoci než dříve a mohou samy rozhodnout o investování do určité částky, takové kompetence nejsou, pokud je limit překročený.
Takže angažovat se? "Jistě," říkají dotázaní. Známky vylepšování stavu se projevují, byť pomalu, a téměř vždy, když už to vypadá, že něco spěje k dobrému, přijde další šok. Irácké hospodářství přesto jeví jisté známky zotavení.

Odhady a iluze
Například v roce 2006 si analytici Mezinárodního měnového fondu představovali, že irácké hospodářství by mohlo vzrůst až o deset procent. Pravda, z velmi nízkého základu. Skutečnost? Pouhá tři procenta růstu. Loni v květnu vydal fond další prognózu vývoje: opět se mluvilo o dvouciferném růstu hospodářství (10,4 %), ale ukázalo se, že se skutečnosti více přiblížili odborníci z Economist Intelligence Unit (EIU), kteří pro rok 2006 předpovídali nárůst výkonů hospodářství o pouhých 1,9 procenta a pro rok následující 2,5 procenta. Podle předběžných odhadů za loňský rok tomu tak s největší pravděpodobností také bylo.
Odhadování chodu hospodářství je krajně obtížné už kvůli celkovému politickému a bezpečnostnímu rámci. Iráčtí představitelé se sice brání tvrzení, že v jejich zemi zuří občanská válka, ale popisovat situaci jinými pojmy je ošemetné.
Druhou příčinou nesnadných odhadů je, že irácké hospodářství je postaveno téměř výhradně na ropě.
Průmysl sice ve skladbě tvorby hrubého domácího produktu vykazuje velkou hodnotu, ale i v tomto případě jde skoro výhradně o petrochemické obory. Časté atentáty na ropná zařízení včetně ropovodů vedou k výpadkům, takže těžba je nyní hluboko pod svými možnostmi. Mimo ropu Irák vyváží jen některé zemědělské komodity, dokonce se uvádí, že druhým nejdůležitějším vývozním artiklem jsou datle.

Problematické války
Potíže iráckého hospodářství nezačaly až válkou proti Saddámu Husajnovi, ale mnohem dříve, minimálně od diktátorova nástupu. Přesto si Irák stačil vybudovat základy průmyslu, posílal lidi studovat do zahraničí. Saddám Husajn se dostal k prezidentské moci v roce 1979, o rok později zahájil osm let trvající válku s Íránem. Už ta srazila irácké hospodářství na kolena, snížila životní úroveň. Další udělala první válka v Perském zálivu, prezidentský kult spojený s tuhou diktaturou, razantním omezováním práv menšin a podobně, na což mezinárodní společenství odpovědělo hospodářskými sankcemi.

Ropa, ropa a ropa
Irák má dosud ověřené rezervy ropy v objemu 115 miliard barelů (barel = 159 litrů). Země však byla dlouho izolována od ostatního světa a jedním z důsledků bylo zastavení průzkumu dalších ložisek. Na celém území Iráku je pouze na dva tisíce ropných vrtů.
Pro srovnání: v americkém státě Texas je takových vrtů na jeden milion, konstatuje list Le Monde Diplomatique. Washingtonská Rada pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations) zveřejnila studii, podle které má Irák dosud nezjištěné zásoby ropy v objemu 220 miliard barelů.
Jiné studie jdou ještě dále a uvádějí neodkryté zásoby o objemu 300 miliard barelů suroviny. Pokud se takové odhady ukážou být alespoň zčásti jako realistické a vynásobíme-li objemy aktuální cenou ropy na světových trzích, dospějeme k číslům, ze kterých se zatočí hlava.
Spojené státy předložily irácké vládě návrh zákona, který má upravovat rozdělení výtěžků za ropu. Podle Le Monde Diplomatique, jež z návrhu cituje, by měla jít téměř veškerá vytěžená ropa západním koncernům.
Státní instituci Iraq National Oil Company by byla ponechána kontrola jen nad sedmnácti z celkového počtu osmdesáti ropných polí. Zbylých 63 polí a také ta, která budou eventuálně objevena v budoucnosti, zůstanou po dobu třiceti let pod téměř úplnou kontrolou zahraničních ropných společností. Větší část výnosů by prostě měla jít na různé platby za dluhy a odškodné způsobené válkami, které vedl saddámovský režim.
Když se vloni v září jednání o návrhu zákona zadrhlo, zahájila regionální kurdská vláda vlastní vyjednávání s ropnými společnostmi o zdrojích suroviny na svém vlastním území.

Obětí přibývá
Mezi březnem roku 2003 a červnem roku 2006 zahynulo v důsledku bojových akcí, sebevražedných atentátů a střetů mezi znepřátelenými šíitskými a sunnitskými muslimy na 151 tisíc iráckých civilistů. Vyplývá to ze studie Světové zdravotnické organizace (WHO), vypracované ve spolupráci s iráckou vládou, která byla zveřejněna letos v lednu.
Studie však připouští, že jde pouze o odhad. "Irácká vláda není schopna zjišťovat systematicky přesné příčiny úmrtí. Proto nejvyšší odhady obětí v důsledku válečného konfliktu sahají až k 223 000 zabitých civilistů, nejpříznivější pak mluví o 104 000 obětí.
Odhad se opírá o anketu v deseti tisících domácností v osmnácti správních oblastech země. Tazatelé zjišťovali, kolik svých členů rodiny ztratily. Výše zmíněné široké pásmo odhadu vyplývá z toho, že se úředníci nedostali do všech oblastí kvůli bezpečnostnímu riziku. Mnohé rodiny byly také rozvrácené a ani nemají tušení, kde jejich příslušníci žijí, pokud ještě žijí.
Ze studie Světové zdravotnické organizace vyplývá, že nejnebezpečnějším místem Iráku je jeho hlavní město Bagdád, kde zahynula celá polovina obětí. Nejvíce obětí bylo v prvním roce války, kdy násilnou smrtí sešlo ze světa denně na 128 lidí. Loni mělo v důsledku konfliktu zahynout osmnáct tisíc Iráčanů.
Pro Američany byl loňský rok nejkrvavější od začátku války. Zahynulo v něm 900 vojáků.

Petr Němec

Rady, jak přežít Irák
- Vyhledat radu zkušených, sledovat doporučení zveřejněná na webových stránkách ministerstva zahraničí.
- Využívat služeb místních taxíkářů (s výhradou). Nejezdit v kolonách hlídaných policisty nebo vojáky.
- Velmi časté a u teroristů oblíbené jsou únosy cizinců. Vždy je třeba dbát na to, aby byly o vašem pohybu v zemi informovány důvěryhodné osoby.
- Před cestou je dobré trasu konzultovat se znalci poměrů, nejlépe místními lidmi.
- Pokud je to možné, delegovat činnosti na místní. Ptát se těch, kdo už v Iráku působí.
- Při obchodním vyjednávání se obrnit trpělivostí. Tlumte hněv a další emoce.
- Arabská společnost je organizovaná hierarchicky. Pokud si nejsme jisti, zda jednáme s tou správnou osobou, raději se přeptat.
- V žádném případě nenabízíme alkohol, pokud si ho návštěvník výslovně nevyžádá.

Irácká ropa
Historie
V roce 1927 objevilo konsorcium ropných společností BP, Shell, Exxon, Mobil a předchůdce firmy Total první ropné pole poblíž města Kirkúk. V padesátých letech minulého století následovaly další velké nálezy. V roce 1972 byl irácký ropný průmysl zestátněný.

Současnost
Londýnské Centre for Global Energy Research (CGES) odhadlo ve své aktuální studii nynější těžbu na 2,3 milionu barelů denně. Větší část je exportována.

Budoucnost
CGES odhaduje, že Irák by mohl poměrně rychle zvýšit svou denní těžbu až na čtyři miliony barelů denně. Předpokladem je ovšem rozsáhlá modernizace těžebních zařízení a transportních cest. Pokud se bude do těžby ropy investovat, mohla by výtěžnost iráckých ropných polí vzrůst během deseti let až na osm milionů denních barelů. Tím by se země dostala na třetí místo v pořadí produkčních zemí.

Ani jedna z českých společností nezískala zakázku od americké správy.

Mnoho Iráčanů studovalo v někdejším Československu.

Iráčtí představitelé se brání tvrzení, že v jejich zemi zuří občanská válka.

Irácké hospodářství srazila na kolena už osm let trvající válka s Íránem.

16 smluv
uzavřela s českými firmami Exportní garanční a pojišťovací společnost od roku 2003.

300 mld. barelů
má podle studií Irák v dosud neodkrytých zásobách ropy.