Dotkne se zákon o nemocenském pojištění také zahraničních investorů, kteří působí v Česku?

Ano. Kromě řady dalších změn přináší nový zákon účinný od 1. ledna 2007, též podstatnou změnu pro firmy, kteří vysílají zaměstnance či pronajímají tyto zaměstnance českému subjektu v rámci mezinárodního pronájmu pracovní síly. Zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem mimo území ČR jsou zatím vyňati z účasti na tomto pojištění. Toto neplatí pro zaměstnavatele, kteří mají sídlo na území státu, s nímž ČR uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

Za smluvní se považují ty státy, s nimiž má ČR uzavřenu bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení, nebo též státy, které v oblasti sociálního zabezpečení aplikují tzv. Evropská koordinační pravidla v oblasti sociálního zabezpečení. V tomto druhém případě jedná o státy EU, Evropského hospodářského prostoru a od 1. dubna 2006 též o Švýcarsko. Za státy bezesmluvní jsou pak považovány ty státy, kde nedošlo k uzavření žádné bilaterální smlouvy o sociálním zabezpečení, a pak také USA, kde sice byla uzavřena smlouva o sociálním zabezpečení pokrývající výplatu důchodů, tato smlouva se však nezabývá účastí zaměstnanců v pojistných systémech a není tedy považována za standardní mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Zaměstnanci zaměstnavatelů ze smluvních států jsou dnes povinně účastni systému nemocenského pojištění, a potažmo též systému sociálního zabezpečení v ČR. Na základě příslušné mezinárodní smlouvy však mohou být z těchto systémů za určitých podmínek vyloučeni, anebo naopak mohou být zahrnuti také do českého systému veřejného zdravotního pojištění.

Zaměstnanci zaměstnavatelů z bezesmluvních států jsou naopak do konce roku 2006 z českého systému nemocenského pojištění vyloučeni, a nemají tudíž povinnost odvádět v České republice jakékoli příspěvky na sociální zabezpečení.

Změní se postavení zaměstnanců zaměstnavatelů z bezesmluvních států od 1. ledna 2007?

Nový zákon zavádí pojmy tzv. "smluvního zaměstnavatele" a "smluvního zaměstnance" a zahrnuje tyto subjekty do povinné účasti v systému nemocenského pojištění a do systému sociálního zabezpečení. Za "smluvního zaměstnance" je považován zaměstnanec zahraniční společnosti z bezesmluvního státu, který je činný v České republice u smluvního zaměstnavatele. "Smluvním zaměstnavatelem" je pak myšlena společnost se sídlem v České republice, u níž pracují smluvní zaměstnanci, pokud na základě smlouvy uzavřené mezi touto českou společností a zahraničním zaměstnavatelem zmíněných smluvních zaměstnanců jsou příjmy smluvním zaměstnancům vypláceny buď přímo českou společností, anebo sice zahraničním zaměstnavatelem, ale následně tomuto zahraničnímu zaměstnavateli českou společností uhrazovány. Na základě interpretace zmíněného ustanovení ze strany MPSV definici smluvního zaměstnavatele splňují všechny české společnosti, v nichž vykonávají činnost zaměstnanci zahraničních společností, za jejichž práci zahraniční společnosti fakturují české společnosti, a to bez ohledu na to, zda fakturace probíhá za poskytování manažerských služeb či za pronájem pracovní síly (tedy i když není uzavřena pracovní smlouva s českou společností). Pokud tedy působí např. zaměstnanci amerického zaměstnavatele u některé české společnosti a probíhá fakturace v souvislosti s činností těchto zaměstnanců, pak by měli být od 1. ledna 2007 považováni za zaměstnance smluvní. Česká společnost, v níž působí, pak bude považována za jejich smluvního zaměstnavatele.

Jak bude upravena účast smluvních zaměstnanců v systému nemocenského pojištění?

Pokud smluvní zaměstnanec splní obecné podmínky pro účast na nemocenském pojištění (tzn. zaměstnání smluvního zaměstnance v České republice trvá déle než 14 dnů a částka započitatelného příjmu bude činit alespoň 1500 Kč), pak mu povinná účast na nemocenském pojištění vzniká dnem, kdy začal vykonávat činnost u smluvního zaměstnavatele. Výjimka je možná v případě, kdy je smluvní zaměstnanec povinně pojištěn v systému země, v níž má sídlo jeho zahraniční zaměstnavatel, a tuto skutečnost prokáže. V takovém případě bude povinně pojištěn v českém systému nemocenského pojištění poté, co výkon zaměstnání na území České republiky přesáhne 270 dnů. Pro posouzení, zda této lhůty bylo dosaženo, se berou v úvahu dva roky před posledním zahájením výkonu zaměstnání v České republice. Při vstupu nového zákona o nemocenském pojištění v účinnost se tato lhůta bude počítat z období 1. ledna 2005-31. prosince 2006. Pak by i zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, kteří již nyní vykonávají činnost v ČR a jsou povinně pojištěni v systému sociálního zabezpečení v zemi, kde má jejich zaměstnavatel sídlo, mohli být povinně účastni systému nemocenského pojištění v ČR okamžitě od 1. ledna 2007 bez ohledu na to, zda účast v zahraničním systému prokážou či nikoli.

Platba pojistného bude pod odpovědností jejich smluvního zaměstnavatele. Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného bude úhrn příjmů zúčtovaných smluvnímu zaměstnanci smluvním zaměstnavatelem nebo zahraničním zaměstnavatelem, podle toho, kdo příjem ve skutečnosti vyplácí. V případech, kdy je příjem vyplácen zahraničním zaměstnavatelem a následně faktura smluvnímu zaměstnavateli obsahuje též úhradu za zprostředkování, lze podle znění zákona snížit tento zúčtovaný příjem maximálně o 40 %. Jakým způsobem se bude aplikovat toto pravidlo, je zatím nejasné.

Z výše uvedeného vyměřovacího základu je pak smluvní zaměstnavatel povinen odvádět pojistné na sociální zabezpečení ve výši 8 % a 24,1 % (resp. 8 % a 26 %, pokud jde o zaměstnavatele s nižším průměrným počtem zaměstnanců než 26 a tuto zvýšenou sazbu si sám zvolí) za podmínek a ve lhůtách stanovených pro české subjekty.

Gabriela Ivanco
Mazars

Gabriela Ivanco se v rámci firmy Mazars zabývá daní z příjmů fyzických osob a oblastí sociálního zabezpečení.

Připomíná: Náhradu mzdy lze poskytnout maximálně do výše průměrného měsíčního výdělku.

Související