Tlak na souseda, snaha vyjasnit si vztahy i čistě ekonomické zájmy ruského plynárenského koncernu Gazprom - tak lze shrnout důvody, které nejspíš vedly až k zastavení dodávek plynu pro Ukrajinu. Nedostatek suroviny pocítila také Evropa, které kryje Rusko až čtvrtinu její spotřeby. Teprve po křiku, který se z evropských metropolí a zejména z Německa, jednoho z hlavních odběratelů ruského plynu, ozval, Gazprom množství plynu v potrubí vedoucím na západ zvýšil.

Spor mezi Ruskem a Ukrajinou se táhne už více než rok a týká se ceny, kterou budou Ukrajinci za ruský plyn platit. Gazprom chce, aby mu Ukrajina hradila za tisíc kubických metrů suroviny tržních 230 dolarů místo nynějších 50. Tuto nižší cenu zajišťuje Kyjevu desetiletá mezistátní smlouva z roku 2003. Její obsah je ale tajný a žádná ze smluvních stran ho prý nesmí jednostranně změnit. Moskva ji proto rovnou vypověděla a snaží se s Kyjevem uzavřít novou. Sporné je už to, zda bylo toto vypovězení legální.

RUSKO ARGUMENTUJE, že jeho jediným cílem je zprůhlednit obchodní vztahy s Ukrajinou. Dosavadní smlouva zahrnovala různá barterová protiplnění. Moskva namítá, že když Ukrajina dostala nedávno od Evropské unie nálepku tržní ekonomika, měla by platit tržní cenu jako evropské státy. A ta se vyšplhala k požadovaným 230 dolarům za tisíc kubíků plynu.

Jenže moskevské zdůvodnění kulhá. Levnější plyn dostávaly svého času všechny bývalé státy Sovětského svazu. V minulých letech Rusko ceny dodávek do těchto zemí zvýšilo, ale nikdy tak razantně jako nyní v případě Ukrajiny. V roce 2006 budou post- sovětské republiky platit od 110 do 160 dolarů za tisíc kubických metrů. Výjimkou je Bělorusko, které má garantovánu cenu necelých 47 dolarů (viz Stejný scénář, jiný výsledek). Na otázku, proč je rozdíl v ceně pro tyto země a pro Ukrajinu tak velký, neumějí ruští představitelé odpovědět.

Nabízí se tak jiné vysvětlení tvrdého ruského postupu, které hlásá pro změnu Kyjev. Podle něj chce Moskva zadusit tzv. oranžovou revoluci, která zhruba před rokem vynesla k moci prozápadní politické síly. Ty v čele s prezidentem Viktorem Juščenkem otevřeně hovoří o nutnosti získat větší nezávislost na Rusku a více se orientovat na vztahy s EU a Severoatlantickou aliancí.

POUHÁ NÁHODA NENÍ podle ukrajinských politiků a některých západních analytiků ani skutečnost, že krize graduje právě na přelomu roku. Za necelé tři měsíce se budou na Ukrajině konat parlamentní volby - zastavení dodávek plynu může podle těchto názorů oslabit prozápadní politiky. Pokud by tento kalkul Moskvě vyšel, ve volbách by asi zvítězila strana proruského Viktora Janukovyče, který s Juščenkem prohrál v opakovaných prezidentských volbách na sklonku roku 2004.

Kyjev tvrdí, že je ochoten tržní cenu za plyn Rusku platit. Ale potřebuje určitý čas, aby se země na vyšší ceny připravila. Ukrajinská ekonomika se vyznačuje vysokou spotřebou energie a podle některých propočtů by už jen zvýšení z 50 dolarů na dvojnásobek znamenalo pokles tempa růstu HDP o čtyři procentní body. Proto Juščenko hovoří o postupném navyšování sazby. O tom Rusové nechtějí slyšet.

ANALYTICI PŘIPOUŠTĚJÍ, že ve hře mohou být i jiné než čistě politické zájmy. Gazprom se v poslední době snaží získat kontrolu nad přepravou plynu do západní Evropy.

Po dlouhých vyjednáváních se ruské společnosti podařilo minulou středu ovládnout tranzitní plynovod, který pumpuje surovinu do Evropy přes Bělorusko. Téhož chtěl dosáhnout i na Ukrajině, přes níž proudí 80 procent plynu, který Gazprom vyváží. Rusko podle listu International Herald Tribune už dříve Ukrajině navrhlo, že se jednání o ceně plynu budou odvíjet v závislosti na tom, zda a jaký podíl získá Gazprom v ukrajinském státním koncernu Naftogaz, který plynovody provozuje. Ukrajina však jakýkoli prodej této společnosti odmítla s odůvodněním, že by ztratila důležitou páku pro vyjednávání o cenách.

Nynější handrkování o 230 dolarech za tisíc kubických metrů plynu tak může být podle některých pozorovatelů vykládáno jako pokus potrestat Ukrajinu za neochotu pustit rodinné stříbro.
Související