Jedním z nejvýznamnějších ekonomických rozhodnutí, které před námi stojí, je postoj naší země k přechodu na euro. Cesta k euru vede přes jasně určené kroky a plnění podmínek, přičemž první rozhodnutí o našem postupu učiníme již zhruba za rok.

Hned po vstupu do EU, tedy zřejmě v květnu 2004, musíme rozhodnout, zda chceme vstoupit do kurzového režimu ERM II. Tento systém, spočívající v udržování kurzu v pásmu plus mínus 15 % od centrální parity určené po dohodě členské země a EU, je povinným předstupněm zavedení eura. Přechod na společnou měnu je možný nejdříve 2 roky po úspěšné, zejména nedevalvační účasti v ERM II. Podmínky pro následné přijetí eura jsou stanoveny Maastrichtskou smlouvou (kromě účasti v ERM II jsou to kritéria inflační, úroková, státního dluhu a deficitu veřejných financí).

Přesto však se nezdá být příliš vhodné vstoupit do ERM II bez předpokladu, že po uplynutí povinných dvou let bude možnost přijmout euro otevřena. Nepříliš flexibilní režim kurzového pásma může totiž za jistých okolností směnný kurz destabilizovat či dokonce podpořit spekulaci proti měně.

K tomu, abychom v roce 2004 přijali to správné rozhodnutí o vstupu či nevstupu do ERM II, je nutno zvážit, zda budeme pravděpodobně chtít přijmout euro kolem roku 2007. Analýzy kladů a záporů přijetí eura dávají smíšené výsledky. Výhody přijetí eura jsou zjevné - zvýší se jistota investorů i občanů, odstraní se kurzové riziko, nízké budou zejména dlouhodobé sazby a zvýší se transparence trhu, což by mohlo přinést nižší ceny v některých oblastech. Z historie také víme, že plovoucí kurz může být ovlivněn i faktory mimo naši ekonomiku a jeho fluktuace či změna hladiny může podniky nepříznivě poznamenat.

Argumenty proti existují také. Nejedná se o ekonomické nevýhody, ale o požadavky na změny v ekonomice nezbytné pro to, aby přijetí eura nepřineslo kromě očekávaných výhod i značná rizika. Fiskální politika by měla být dostatečně flexibilní, aby byla schopna zastoupit měnovou politiku v případě, že je ekonomika vystavena šokům. Další prvkem je pružnost trhu práce, která je nezbytná pro udržení konkurenční schopnosti ekonomiky. Posílit by se měla i cyklická sladěnost naší ekonomiky se zeměmi EU, což je však proces, který již delší dobu probíhá.

O splnění uvedených podmínek rozhodne politika, kterou naše země přijme. Čím méně budou naplněny, tím větším rizikům bude země vystavena. V případě, že euro bude přijato i v podmínkách přetrvávající neflexibility trhu práce a omezeného manévrovacího prostoru fiskální politiky, hrozí buď přehřátí ekonomiky, nebo naopak zpomalení růstu s vysokou nezaměstnaností. Přestože přijetí eura i v tomto případě urychlí sladění naší země s EU, není tento postup nejvhodnější.

I v případě nepřijetí eura může být cena neprovedení zmíněných kroků vysoká. Důsledkem by byla makroekonomická destabilizace zřejmě prostřednictvím fluktuace směnného kurzu a kolísání inflace. Ekonomika i v tomto případě poroste pomaleji a nezbytnost reforem bude čím dál tím více urgentní. Můžeme být také v relativní nevýhodě proti zemím, kterým se podaří euro zavést.

Z uvedených argumentů plynou závěry, které by naše domácí politika měla zohlednit:

Za prvé je třeba vzít na vědomí, že v horizontu několika měsíců bude třeba rozhodnout o termínu vstupu do ERM II. Před volbou nelze uniknout - pokud si otázku nepoložíme, volíme řešení "nevstupu do ERM II", a tím automaticky oddálení možnosti přijetí eura. Naopak vstup do ERM II bez reálného odhodlání splnit podmínky pro přijetí eura může být nákladný taktéž. Je tedy třeba mít jasnou střednědobou strategii ČR k přijetí eura.

Za druhé musíme připustit, že nejsme vzdáleni možnosti splnit podmínky pro poměrně rychlé přijetí eura. Schodek hospodaření státu v roce 2002 kolem 4,5 % ukazuje, že i mírné snižování deficitů může naši ekonomiku přivést ke splnění fiskálních maastrichtských kritérií. Toto platí i bez zohlednění faktu, že při hodnocení jde buď o splnění číselných hodnot, nebo o nastavení politiky v tomto směru. Také ostatní maastrichtská kritéria se nyní jeví splnitelná. Fiskální reforma je navíc v zájmu naší ekonomiky i bez úvah o přijetí eura a co nejrychlejší kroky ve zvýšení flexibility trhu práce si již nyní vynucuje rostoucí nezaměstnanost, která je absencí této reformy částečně způsobena.

Za třetí je třeba konstatovat, že definitivní rozhodnutí o zavedení eura bude probíhat až za několik let. V té době budeme lépe schopni posoudit přínosy a rizika tohoto kroku, ačkoliv se nyní zdá, že při volbě vhodné politiky klady převáží. K tomu, abychom tuto možnost měli, musíme zahájit nezbytné reformy již nyní.

Naopak jako zcela nevhodná politika se jeví odkládání nezbytných reforem o rok či dva, a tím vyloučení volby na euro poměrně brzy přejít. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí eura je pro naši ekonomiku natolik vážná věc, že se přece nemůže stát obětí neochoty politiků zahájit včas reformy, které jsou i bez této motivace zcela nezbytné.

LUDĚK NIEDERMAYER

viceguvernér České národní banky

Související