Španělská vláda je na kordy s autonomními oblastmi. Katalánci chtějí vlastní daně

Vláda Španělska, která se dostala do první linie v zápase o euro, zřejmě otevírá boj i na další, tentokrát domácí frontě. Využívá krizi k oslabení silně autonomního systému regionálních vlád, které vedoucí Lidová strana (PP) z ideologických důvodů nemá příliš v lásce.

Středopravicová PP premiéra Mariana Rajoye, která se dostala k moci ve volbách v loňském listopadu, v současné době stupňuje nátlak na regiony. Několik z nich navíc potřebuje pomoc centrální vlády v Madridu na zaplacení zaměstnanců a refinancování svých dluhů.

"Jsme součástí státu, ale ten s námi zachází spíš jako s poddanými než jako s partnery," řekl ministr financí Katalánska Andreu Mas-Colell jen několik dní po setkání se španělským ministrem financí Cristóbalem Montorem. Ten neposlušným regionům, které nebudou dodržovat rozpočtové cíle, pohrozil zavedením centrálního dohledu.

Nedokonalý systém autonomií

Sázky jsou vysoké. Sílící konfrontace mezi centrální vládou a 17 regiony není jen vedlejší dějovou linií v širším dramatu o záchraně eura. V budoucnu by se totiž mohl narušit ústavní kompromis, který vyvedl Španělsko z diktátorského režimu Franciska Franka do demokracie, a současně podnítit i požadavky Katalánců a Basků na úplnou nezávislost.

"Pilíře tohoto systému budujeme již 30 let," uvedl Carlos Aguirre, socialistický ministr financí v baskické vládě. "Předtím bylo v pořádku měnit drobnosti, jako když se mění tašky na střeše, ale nikdo si nedovolil sáhnout na základy domu. Nyní se ale objevil strach, že každý se chce zaměřit právě na zmíněné základy," dodal.

Architektonická struktura postupného přenosu pravomocí na lokální vlády ve Španělsku měla chyby již od začátku. Vznikající demokracie čelila potížím, jak vyjít vstříc historickým požadavkům Basků a Katalánců. Kompromis zakotvený v ústavě z roku 1978 tak všem regionům nabízel stejné podmínky. A každý region mohl získat vlastní autonomii. Toho rychle využilo například Katalánsko, Baskicko nebo Galicie.

Mnoho dalších oblastí se ale najednou ocitlo v situaci, kdy získaly autonomii s vlastní vládou, po které nikdy netoužily. Finanční nezodpovědnost některých regionů, kterou plně odhalila současná krize, u některých vyvolala dojem, že devoluce je jen drahý luxus.

Diskuse ohledně devoluce je ale celkově zamotaná a zaujatá. Často se v polemikách objevují témata jako náklady na služby nebo nedostatečný daňový základ na jejich financování. Regiony navíc musí hodně utrácet, protože služby jako zdravotnictví, školství a pomoc pro starší lidi spadají do jejich pravomocí. Peníze na tyto aktivity jednotlivé oblasti získávají různě, zejména se ale opíraly o daň z nemovitosti, na kterou se mnohé regiony, stejně jako centrální vláda, v době stavebního boomu před krizí staly závislé.

Nyní, v době rozpočtových potíží, jsou ale všechny regiony s výjimkou Baskicka, které může vybírat vlastní daně, závislé na financích od centrální vlády. Toho ale Madrid využívá nejen na prosazování úspor, ale i na oslabení vlivu místních vlád.

Montoro například již jasně uvedl, že regionální vlády, které budou chtít refinancovat svůj dluh skrze státní fond s objemem 18 miliard eur, budou muset přijmout tvrdé podmínky centrální vlády.

Korupční Valencie

V současné době vládní PP vládne v 11 regionech, které drží polovinu z celkového regionálního dluhu na úrovni 140 miliard eur. Oblasti s vedením lidovců navíc na platy svých zaměstnanců dávají mnohem více peněz než regiony, kterým vládou nacionalisté nebo socialisté. "Jediný pracovní úřad, který nyní ve Španělsku pořádně funguje, je PP," uvedl nejmenovaný úředník z regionální administrativy PP.

Téměř vždy, když kritici hovoří o marnotratnosti regionů, neopomenou zmínit vládu Valencie a její korupční skandály.

Není náhoda, že tamní banka napojená na vládu nyní tvoří jádro Bankie, tedy ústavu, který musela španělská vláda zachraňovat. Valencie je příkladem regionu, kde spořitelny, nazývané cajas, přifukovaly bubliny na trhu s nemovitostmi. Z 800 tisíc neprodaných nových domů v celém Španělsku je 23 procent soustředěno právě v této oblasti.

Dlouhou dobu se za největší hrozbu španělské jednoty považovali Baskové, a to kvůli násilné kampani tamních separatistů sdružených v organizaci ETA. Nyní se ale stále více radikalizuje debata o suverenitě Katalánců. Bodem obratu bylo rozhodnutí ústavního soudu v Madridu před dvěma lety, které odmítlo reformy na posílení autonomie, jež odsouhlasily jak španělský, tak i katalánský parlament.

Přežili jsme Franka, přežijeme i tohle

Katalánská vláda totiž po vzoru Baskicka chce získat možnost vybírat vlastní daně. Paradoxně přitom toto privilegium sama před 30 lety odmítla. "Tehdy to označili za přežitek," sdělil šéf Baskické národní strany IĂ-igo Urkullu. "Po 30 letech si ale uvědomili, že je to životně důležitý nástroj. Právě díky němu jsme byli v Baskicku schopni postavit na nohy naši ekonomiku a vytvořit si vlastní vládu," upřesnil.

Baskická ekonomika se orientuje na vývoz, těší se ze zdravých bank a silně investuje i do výzkumu a vývoje. Díky fiskální autonomii byla tamní vláda schopná udržet pod kontrolou jak rozpočtový schodek, tak i míru zadlužení, a současně obyvatelstvu poskytnout dobrou úroveň školství a veřejných služeb. Baskové na daních odvádějí centrální vládě osmkrát méně financí na hlavu než Katalánci.

Na rozdíl od Baskicka má Katalánsko, jehož ekonomika se dá srovnat s Portugalskem, největší dluhové zatížení ze všech regionů: dluží 41,8 miliardy eur, z toho 13,5 miliardy eur musí splatit letos.

Vláda v Barceloně, která požaduje více fiskální autonomie, ale minulý měsíc požádala Madrid o finanční záchranu. Ekonomové a zástupci Katalánska ale tvrdí, že by neměli finanční potíže, pokud by nemuseli do Madridu každoročně posílat 18 miliard eur, tedy 9 procent jejich HDP.

"Jsme regionem s pátým největším příjmem na hlavu, ale při přerozdělování financí z Madridu skončíme až devátí," vysvětlil poradce katalánského premiéra Heribert Padrol. Podle něj se požadavek na silnější nezávislost dostal z okraje politického centra k lidem, kteří "nosí kravaty", a to proto, že "buď ovládáte vlastní zdroje, nebo jste jako země skončili".

"Místní vláda chce, aby se z Katalánska stal region s atributy státu, ale to, co my chceme, už nepatří do Španělska," míní Salvador Garcia-Ruiz, ekonom a separatista. Podle něj nejenže Madrid odmítne jakékoliv nové pravomoci pro Katalánsko v otázce fiskální politiky, ale současně využije současnou krizi a odebere Kataláncům jejich aktuální pravomoci. Domnívá se proto, že lidé by nakonec mohli odhlasovat odtržení od Španělska.

"Katalánsko nezmizí," řekl Mas-Colell. "Máme svou historii, svůj jazyk a svou kulturu - přežili jsme Franka, takže přežijeme i tohle," uzavřel.