Skvělé mozky nemaří čas

Cambridge je evropskou výkladní skříní znalostní ekonomiky, která kdysi začala zakládáním malých firem nad výsledky výzkumu, dokonce se tomu začalo říkat Cambridge phenomenon. Zdejší výzkumné centrum Microsoftu do toho zapadá, nebo spíš představuje vpád velkého byznysu?

Jsme součástí. Berte však v úvahu, že Cambridge phenomenon už prošel třemi cykly. Toho prvního s malými výzkumnickými firmičkami jsem se neúčastnil, bylo to v 70. a 80. letech, a to jsem ještě byl velkým akademikem. Ale když jsem viděl, jak v něm uspěli přátelé, do druhého cyklu v 90. letech už jsem se zapojil. V něm už vznikaly firmy jako ARM a Autonomy Corporation, ze kterých vyrostly stamilionové podniky mezinárodního významu. A ve třetím to začalo přitahovat ještě větší společnosti odjinud. A tak jsme tu my, je tu také Kodak a mnozí další. Má to jasnou vývojovou logiku.

Můžete popsat ekosystém Cambridge phenomenon - z čeho se to skládá, jak to funguje, kdo to uvádí do pohybu?

Je tu několik mechanismů. Organizace zvaná Cambridge Network, kde jsem členem vedení, poskytuje různé služby, které spolupráci místních společností usnadňují. S univerzitou organizujeme odborné diskuse, přednášky a semináře. Dvakrát ročně pořádáme větší akci pro zástupce rizikového kapitálu působící jinde, aby přijeli a viděli na místě, co se tu odehrává.
Pro místní společnosti organizujeme tematické skupiny, například na ochranu intelektuálního vlastnictví. Sám jsem zhruba před rokem podával podrobný výklad, jak Microsoft řídí a využívá tuto oblast a jak vyjednávat s velkou společností o těchto otázkách. Další zájmové skupiny se zabývají rozvojem lidských zdrojů nebo různými technologiemi. Jedna, o kterou pečuje společnost Cambridge Wireless známá technologií bluetooth, se věnuje bezdrátovým sítím. Takže Cambridge Network je docela důležitým prvkem tohoto ekosystému.
Dalším je Cambridge Partnership, ve kterém jsou zapojeny také samosprávy města, blízkých obcí a regionu. Teď už to tedy není jen město, ale velká Cambridge i s okolím. V Cambridge Partnership působí také místní úřady, které mají na starosti bydlení, dopravní cesty, zaměstnanost a podobné úkoly. Tyto skupiny vedou velice efektivní dialog. A můžeme zahrnout i další, které se věnují třeba energii, úsporám, udržitelnosti.

Byl jste profesorem a výzkumníkem, pak podnikatelem, teď jste manažerem. Jde to dohromady?

Určitě ano, vrství se to na sebe. Mezi výzkumníky pochopitelně trávím hodně času, musím porozumět tomu, na čem pracují, propojovat různé skupiny a sekce a nabízet doporučení, jak to posunout dál. I když každý výzkumník má představu, kam by měl jeho projekt zamířit, musím to občas přizpůsobit, a tak se ujmu role režiséra, který uvádí figury na scénu ve správném pořadí, a tam ať předvedou, co umějí. Ale k tomu musím mít pochopení pro zvláštnosti výzkumu, jaké metody se tam používají, a taky jak je důležité výsledky publikovat a předkládat ke kritickému posouzení odborné veřejnosti a na konferencích.
Když přijímám nové lidi, je to vždycky velké rozhodnutí. Získám odbornost, která zapadá do toho, co děláme? Jedná se o dlouhodobou investici. Samotná manažerská práce se stovkou lidí v Cambridgi je jednoduchá. Na účty mám finančního manažera, který na to dohlédne. Manažer pro lidské zdroje zase zvládá všechny procesy v této oblasti. Je to snadnější než vést samostatný podnik. Musím pouze sledovat, zda se vejdu do rozpočtu, ale to není nic komplikovaného.
Nicméně bez podnikatelského přístupu se neobejdeme. Musíme zaujmout produktové skupiny, které dokážou naše technologie a ideje přeměnit v hotový produkt. Vedeme s nimi obchodní rozhovory, upozorňujeme je na novinky a scénáře možného vývoje. Následuje debata, jaké jsou náklady a kolik to vynese. A pak musím i na úrovni nejvyššího vedení nabízet informace o tom, kde by mohly vzniknout nové produkty a nové podniky, nebo co by se dalo někomu licencovat. A to je role podnikatele, vyhledávat příležitosti a maximalizovat výnos z investic.

Zmínil jste se o intelektuálním vlastnictví. Jak to funguje ve vašem výzkumném centru? Myšlenka patří tvůrci, nebo Microsoftu? A co z toho tvůrce má? Podíl na zisku? Licenční poplatky?

Myšlenka patří Microsoftu. To je zásada, kterou podepisujeme společně s pracovní smlouvou - veškeré duševní vlastnictví, které tu vznikne, patří společnosti. Existuje malá finanční odměna pro ty, kdo to dotáhnou až k patentu, ale zdaleka to není tolik, že by pak nemuseli do smrti pracovat. Nenabízíme přímý podíl na zisku, protože ono by bylo těžké dohledat v produktu, kdo čím přispěl. Dělá na tom velké množství lidí, mohou z toho vznikat různé produkty, ale taky třeba o deset let později. Máme proto jiné způsoby, jak vyjádřit uznání. Každý rok dostává každý zaměstnanec Microsoftu výroční odměny, bonusy, někdo může být povýšen a hodně zaměstnanců má také možnost dostat akcie Microsoftu. Takže když je někdo hodně aktivní a má hodně patentů, dostane větší bonus a víc akcií.

A jak je to s možnostmi akademického ocenění v podobě publikace myšlenky. Kdo rozhoduje, co se smí?

Výzkumník.

Jenom výzkumník?

Ano. Hodně našich patentů je uplatňováno prostřednictvím amerického systému patentů, který má tu výhodnou vlastnost, že proces lze zahájit do roka po prvním zveřejnění. Takže v pátek můžete poslat studii na vědeckou konferenci a v pondělí jdete za svým patentovým právníkem. Takhle se to většinou dělá.
Nemáme žádné povolovací řízení o tom, co se smí zveřejnit. Chci, aby naši výzkumníci publikovali, předkládali práce k veřejné diskusi a účastnili se konferencí, takže ostatní vědí, co děláme a my můžeme spolupracovat s lidmi, kteří se o to zajímají. Výzkumník má tedy absolutní právo rozhodnout o tom, co bude publikovat, ale vedu je k tomu, aby si dobře promysleli, zda je jejich práce chráněna.

Jak získáváte lidi do svého týmu? Všiml jsem si vašeho rozsáhlého programu pro stáže mladých vědců po ukončení doktorandských studií. Nebo dáváte přednost zralým osobnostem?

Bereme obojí. Našemu nejstaršímu výzkumníkovi už bylo 70. Já mám po padesátce a jsem tu třetí nejstarší. Hledáme všude. Účastníme se konferencí, mluvíme s kolegy na univerzitách a s kolegy z laboratoří jiných firem. Máme velice jasnou představu o tom, jak vypadá talent a kdo by mohl uvažovat o práci u nás. První pohled přitom patří do sousední budovy, kde je výpočetní laboratoř Cambridgské univerzity. Pozorně sledujeme vývoj jejich mladých vědců. Po deseti letech existence našeho centra už jsme se přiblížili ke kritické mase pracovníků ve většině zkoumaných oborů, takže máme zkušené výzkumníky, které potřebujeme, a vedle toho seznam, co bychom ještě potřebovali. Občas získáme nějaké vedoucí pracovníky, ale většinu našich lidí pochopitelně tvoří mladí, které jsme si vyzkoušeli v kratší nebo delší stáži.

Část toho, co děláte, je čistá věda, základní výzkum. Dá se plánovat, co z toho vyjde?

Když přijímáte lidi, snažíte se přijmout ty nejlepší mozky. A tito lidé nezabíjejí čas. Přirozeně že vybírám lidi podle jejich předchozí práce, ale z toho neusuzuji, že to musejí dělat i u nás. Potřebuji jen doklad, že jsou schopní. Nečekám, že řeknou - můj hlavní obor jsou operační systémy, ale nezabývám se programovými jazyky nebo aplikacemi.

A kdo filtruje zaměření výzkumu? Kdo může rozhodnout, že tohle ne? Jenom vy? Nebo na to máte výbor?

Jen sami výzkumníci. Každý výzkumník si rozhoduje, na čem chce pracovat. Pokud někdo přijde s něčím, co je opravdu velice zajímavé, vzrušující, přitažlivé, začnou se připojovat další. Já obyčejně poznám začátek nějakého nového projektu podle toho, že lidé, kteří spolu dříve nedělali, najednou tráví spoustu času společně u kávového automatu. Když je tam po letech nevidím, zdá se, že projekt skončil. Takhle tedy ten plán vypadá. Vycházím z toho, že když je někdo výzkumník, dělá věci, které mají smysl.

Žijete v ráji absolutní svobody?

Když to řeknete takhle natvrdo... Předpokládám, že moji výzkumníci opravdu něco zkoumají a že odvedou vysoce kvalitní práci. A uváží, že také Microsoft by chtěl z jejich práce něco mít. Nemusí to být v tom nejbezprostřednějším smyslu, že budou měnit Office nebo Windows, ale aspoň nabídnou nějaké vysvětlení, proč by to mělo být pro Microsoft užitečné.

Které vaše výzkumné programy teď považujete za nejzajímavější? Co vyvolává největší vzrušení?

Všechno je vzrušující, záleží na tom, co vás zajímá. Klíčové věci se asi odehrávají v základním výzkumu počítačové vědy, kde to je hnáno obrovským tempem vývoje technologií. Každých deset až patnáct let se to od základu změní. Když jsem studoval, učili jsme se o sálových počítačích, které jsme krmili papírovými děrnými pásky. Jako doktorand jsem se dostal k minipočítačům s displejem a k počátkům sítí. Svou společnost jsem zakládal v době nástupu internetu. Teď máme software pro webové služby, vícejádrové procesory, nové druhy interaktivních displejů, inteligentní povrchy. Vzrušující je také propojování jiných věd s počítačovou podporou. Kdysi jsem chtěl být chemikem, a tak mě teď fascinuje třeba modelování biologických procesů, dynamická pozorování tam, kde až dosud byl k dispozici pouze statický obraz. A za deset let to bude ještě zajímavější.

Viděl jsem vaši laboratoř v opravdové kuchyni, kde se zkouší, jak tyto vymoženosti přiblížit obyčejným lidem. Nápad je to skvělý, ale bude z toho něco víc než příspěvky na konferencích?

Myslím, že některé z těchto myšlenek se promění v produkty během jednoho nebo dvou let. Lidé si zařizují automatické a elektronické domy už dlouhá léta, ale zatím to připomínalo invazi kanceláře do domácnosti. Naše skupina se teď pokouší zjistit, jak by mohla obyčejným lidem pomoci přitažlivě, přátelsky a hravě, aby to upevňovalo sociální vazby a spoustu dalších věcí. Tohle je pole neorané.

Před lety jste se specializoval na distribuované výpočetní služby a webové služby. Jste spokojen s tempem, jakým se tyto obory vyvíjejí? A jak mohou změnit náš život?

Pokud jde o první otázku, ano. Bylo to asi před deseti lety, kdy jsem se tím zabýval. Tehdy jste si nemohl kupovat on-line knihy nebo dokonce věci denní potřeby. V roce 1996 jsem vybudoval první evropský on-line systém s čipovými platebními kartami, ujala se toho Visa. Tenkrát šlo o prototyp. Dnes můžete tyto karty a elektronický obchod používat běžně, a to uplynulo pouhých jedenáct let. Teď se naše laboratoř zaměřila na funkce mobilního telefonu v elektronickém obchodování. Nejde jen o nákupy prostřednictvím platebních funkcí telefonu. Supermarkety použijí data, která vzešla z mé transakce, aby mi nabízely víc oblíbeného zboží nebo aby mě nasměrovaly na věci, které jsou podobné tomu oblíbenému. Technologie se tedy vyvíjejí velice rychle.

Dostal jsem radu od rizikového kapitalisty, abych se zaměřil na služby pro webové komunity, peer-to-peer, P2P. A taky na modelování průmyslových procesů, třeba biologických, to že jsou nejlepší investice. Měl pravdu?

Oběma věcem se náš výzkum intenzivně věnuje. Systém zasíťovaných skupin využívá výsledky výzkumu, který jsme vedli v oblasti technologie sdílení. Nedávno jsme poskytli licence s touto technologií výměnou za podíl ve vznikajících společnostech, kterým se teď říká "spincos" (odštěpené, spinn off companies, pozn red.). Věnují se službám, jako je třeba sdílení on-line videa v síti P2P. Vidíme tak zblízka, kam to směřuje.
Modelování podnikových procesů, to je dlouhodobější tip. Osobně tomu věřím. Jakmile bude větší zkušenost s počítačovými modely, třeba můj lékař nebo moje nemocnice může ve svém počítači uchovávat model mého organismu nebo některých mých systémů. Dejme tomu, že bych nosil v náramkových hodinkách senzory, které by mne monitorovaly a posílaly lékaři bezdrátově data. Ten by se podíval, co se děje, prohnal to modelem a zavolal, ať rychle přijdu, protože zítra bych mohl dostat infarkt. To je rozhodně lepší než vyhledávat pomoc, až když je pozdě.
Myslím, že podobné služby nejsou nemožné. Nevím, jak budou konkrétně vypadat, ani zda to bude za deset, patnáct nebo padesát let. Ale už samotná možnost takového vývoje povzbuzuje mě i naše výzkumníky, abychom se do něčeho takového v laboratoři pustili a začali podobný model vytvářet. Přinejmenším abychom poznali, zda je to uskutečnitelné.

Osobní otázka na konec, co děláte ve volném čase? Víte vůbec, co to je?

Ale ano, jsem nadšený pilot a patřím do skupiny, která si koupila dva veteránské dvouplošníky Tiger Moth vyrobené kolem roku 1930. A to jsou ta nejkrásnější sobotní dopoledne.

Zbyněk Fiala
Cambridge

Andrew Herbert, šéf výzkumu Microsoftu v Cambridgi a čerstvý člen Královské akademie techniky v Londýně, absolvoval v roce 1975 počítačové vědy na Univerzitě v Leedsu. Krátce nato se stal spolupracovníkem vedoucí osobnosti britského počítačového výzkumu Rogera Needhama na Cambridgské univerzitě a podílel se na výzkumu počítačových sítí a distribuovaných služeb.
Roku 1985 založil výzkumně poradenskou firmu APM a v roce 1996 nastoupil do internetového boomu firmou Digitivity. Potom se začal zabývat elektronickým obchodem v Citrix Systems.
Do výzkumného centra Microsoftu v Cambridgi přešel roku 2001 a ředitelem se stal po Needhamovi v roce 2003.